Změnila bych přístup ke vzdělávání pedagogů

Michaela Plchová, foto archiv E. Korandové

Pátek, 10. března 2023

Sdílet na:

V Páteční štafetě představuje Ester Korandová, studentka sociální pedagogiky s velkým zájmem o vzdělávání, svůj pohled na český vzdělávací systém.

Jan Staroba: Rád bych se zeptal Ester Korandové, co by změnila v současném českém vzdělávacím systému a co by naopak vyzdvihla jako přínosné.

Ester Korandová: Děkuji Janovi za dotaz, který mě přiměl k několikadennímu přemýšlení. České vzdělávání by podle mého zasloužilo komplexní reformu celého systému. Nedávno jsem se dostala do situace, kdy mi byl předložen bez kontextu úryvek kritizující vzdělávací systém s tím, abych se ho pokusila zařadit do doby, kdy byl sepsán a ani já, ani dalších 9 lidí ve věku 23–45 let jsme nebyli schopni s určitostí říct, z jaké doby pochází. Jednalo se o úryvek z knihy Století nového dítěte, která byla poprvé vydána v roce 1900. Ellen Key zde kritizovala základní principy, jež jsou ve vzdělávacím systému špatně nastaveny jako například frontální výuka na prvním stupni, velký počet žáků na jednoho učitele, minimální práce s individuálními zájmy a hodnocení na základě schopnosti uspokojit požadavky učitele. Proč se to za těch 120 let nezměnilo? Protože je to efektivní a ekonomický způsob, jak provést děti vzděláváním. Sice bychom mohli mít efektivnější systém, který by měl pravděpodobně i lepší výsledky, ale také by byl pracnější a podstatně dražší.

Je mi jasné, že obzvláště v dnešní době plné nejistot, se nikdo nebude pouštět do rozebrání a znovu vystavení vzdělávání od základů. A ani si nemyslím, že by to bylo nezbytně nutné. Ten základ, od něhož se vše odvíjí, se dá změnit i bez rozbourání celého systému. A tady se dostávám k odpovědi na otázku, co bych ve vzdělávání změnila. Změnila bych přístup ke vzdělávání pedagogů a pedagogických pracovníků. Učitel je ten, kdo přímo tvoří budoucnost naší společnosti, je to zodpovědná a náročná profese, pro kterou by člověk měl mít jisté předpoklady a motivaci. Důležitost této profese se v naší společnosti bohužel ztrácí, pedagogické fakulty sbírají lidi, kteří se jinam nedostali a po dostudování jsou hozeni do reality, na kterou je hodiny teorie příliš nepřipravily. Celé je to samozřejmě mnohem komplexnější, ale to by bylo dlouhé čtení.  

Co bych ráda vyzdvihla, jsou pedagogické osobnosti. Ti, kteří se rozhodli věnovat vzdělávání dětí a svoji práci berou jako poslání. Jsou to ti učitelé, kteří ovlivňují naše životní směřování svým přístupem, a na které si rádi vzpomeneme i v pozdějším věku.

Jako přínosné určitě vnímám velké spektrum možností a způsobů vzdělávání, které je ve státním i soukromém sektoru možné. Zároveň máme skvělou úroveň poznání v oblastech vzdělávání, učení a vývoje člověka a tyto poznatky se začínají implementovat i do našeho vzdělávacího procesu.  Za přínosné považuji určitě i to, že se tyto poznatky využívají při tvorbě RVP (rámcový vzdělávací plán), který je velmi dobře zpracovaný a díky tomu mají ředitelé škol prostor vytvořit školu 21. století. 

Co Vás v poslední době potěšilo?

Největší radost jsem teď měla, když se kamarádce narodil syn, a to že jsou oba zdraví.

Kdyby za Vámi přijela návštěva, kam byste ji na Broumovsku poslala?

To asi záleží na tom, jaká návštěva by to byla. Mezi mé první tipy na výlet každopádně vždy patří Skalní divadlo a Junácká vyhlídka v Polických stěnách. Moje osobní oblíbené místo na Broumovsku je procházka z Bukové hory podél Bučnického potoka. 

Jaká kniha leží na Vašem nočním stolku?

Těch je několik a všechny jsou více či méně rozečtené, bohužel na čtení není tolik času a energie, kolik bych si přála. Aktuálně tedy čtu Připravte děti na život (rozvoj soft skills pro každého), užitečná kniha od českých autorek Hany Vykoupilové a Heleny Zítkové, která přináší jak teorii, tak i konkrétní přístupy, jak rozvíjet a pracovat se soft skills s dětmi. Dále tu leží Summerhill, příběh první demokratické školy na světě (A. S. Neill); Mýty ve vzdělávání – dílo úžasné psycholožky Jany Nováčkové, určitě doporučuji její rozhovory i články. Poslední rozečtenou knihou je Tobiáš Lolness, Život ve větvích od Timothéa de Fombella – román, který je napsaný pro všechny malé i velké čtenáře.

Kdybyste se mohl kohokoli na cokoli z Broumovska zeptat, koho a na co byste se ho zeptal?

Ráda bych se zeptala Kláry Hadašové, jestli si myslí, že se v dnešní době dá žít soběstačně a co člověk může udělat alespoň k částečné soběstačnosti.