Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově - 1. část

MIROSLAV ŠMÍD

Úterý, 1. září 2015

Sdílet na:

Toto vyprávění nevzniklo samovolně, ale na základě jednoho článku o bývalém loutkovém divadle v Olivětíně. Po jeho zveřejnění na mém soukromém webu jsem v komentáři dostal upozornění, že v Broumově do dnešních dnů stále hraje loutkové divadélko BRUM, a to skoro soustavně od roku 1948. I když o tomto divadle vím, odpověděl jsem v tom smyslu, že bych byl ochoten divadlo navštívit a napsat o jejich působení, pozvání jsem již neobdržel.

Po jednom setkání s redaktorem zpravodajského serveru Naše Broumovsko René Herzánem jsem obdržel kontakty na členy tohoto divadla, a tím byla spuštěna lavina různých setkání a shánění podkladového materiálu včetně fotografii. V samotném úvodu celého vyprávění chci poděkovat všem, kteří ochotně pomohli ke vzniku těchto článků ať již textem nebo fotografiemi. Jsou to: Antonín Kohl, Jaroslav Dařbuján, Dáša Justová, Hana Buchtová, manželé Josef a Jitka Grunerovi, Marie Štěpánová, Zdeněk Beneš a všichni ostatní členové loutkového divadla. Všechny použité texty, včetně fotografií, jsou publikovány se souhlasem jejich autorů. Počet článků na toto téma je sice víc, ale chtěl jsem obsáhnout celou dlouholetou práci tohoto loutkového souboru, včetně jejich úspěchů nebo i potíží.

Nyní se již vydáme do světa loutek a těch, kteří svým umem dokáží vdechnout život do duše všech představitelů loutkové říše. Zrození souboru spadá do roku 1948, kdy hrstka Čechů přistěhovaných do pohraničí založila loutkářský kroužek. Po získání několika podkrovních místností v budově za závodní jídelnou Veba Velká Ves, kde je dnes MŠ, začali budovat vlastními silami scénu, dekorace, ba i loutky. Hráli každou zimu až do roku 1955, kdy pro potřebu školky museli místnosti opustit.

Čtyři roky pak odpočívali dřevění herci v bednách. V roce 1958 přišli stále mladí veteráni loutkového divadla s návrhem vybudovat divadlo z bývalého kuželníku. Dlouho se nerozmýšleli a po usilovné práci již za osm měsíců, v říjnu 1959, zahájili provoz divadla, které se svolením patrona závodu VEBA 02 převzalo jméno Loutkové divadlo dr. Zdeňka Nejedlého. Při výstavbě tohoto zařízení bylo členy divadla odpracováno více jak 7 tis. brigádnických hodin. O výstavbu nové scény se nejvíce zasloužili Josef Hejnyš, Josef Řehák, Josef Teplý a František Šrůtek, vesměs zaměstnanci podniku VEBA. Ale i další zaměstnanci cechu údržby tohoto podniku.

V roce 1959, kdy byl zahájen provoz divadla, se hrály hry Perníková chaloupka, Káčátko, Dvě Maričky, Ostrov splněných přání. V režii se střídali p. Hevera, Jiří Volhejn, Jaroslav Holeček. V té době zajížděl soubor na vystoupení do Olivětína a okolních měst - Žacléře, atd.

O svém vztahu k tomuto divadlu ve své vzpomínce hovoří i Antonín Kohl následovně: "V roce 1958, a to mi bylo 12 let, jsem v Broumově v areálu VEBY Velká Ves objevil překrásné loutkové divadlo. Nějak přes známé herce jsem se dostal také do zákulisí, ocitl se v pohádce a byl jsem chycen. To byla první etapa. Trvala do roku 1972. V Broumově bylo (bohužel bylo!) překrásné loutkové divadlo. Působil jsem v tomto divadélku od roku 1958 do roku 1972. Postupně pak časem, maje vlohy také technické, přešel jsem na zvukaře, osvětlovače a mluviče loutek současně. Loutková scéna v areálu textilního podniku VEBA Velká Ves vznikla ve druhé polovině padesátých let přestavěním bývalého kuželníku na divadélko. Protože tato budova již neexistuje - byla zcela zničena katastrofickou povodní v roce 1979, je zcela na místě o ní informovat.

Od té doby již nikdo něco tak úchvatného a pro dětskou duši potřebného nevybudoval, přesto, že technické možnosti jsou dnes daleko větší, avšak o to menší je ochota i možnost něco takového financovat. Na svoji dobu to byla jistě nejpříjemnější a nejkouzelnější scéna nejen v Náchodském okrese, což jsme mohli i posoudit při zájezdech s představeními do jiných míst okresu i mimo něj.

Loutková scéna byla postavena universálně pro vodění loutek seshora - tzv. marionet, tak i pro loutky se spodním vedením, jawajky, maňásky, stínové loutky. V zahloubené "vaně" pod a před jevištěm bylo sezení s výhledem na jeviště pro herce, kteří mluvili loutky, s mikrofony a světélky na text. Scéna byla poměrně velmi hluboká, což umožňovalo mnoho pohádkových efektů, vybavena světelně velice bohatě, přední barevné osvětlovací rampy horní i dolní, zadní barevné osvětlovací rampy horní i dolní, boční barevné rampy a ještě asi 10 reflektorů včetně dvou "bodáků" a mrakostroj k promítání různých plynoucích oblak. Ke všemu barevné filtry skleněné i foliové, a vše zapojeno přes reostaty pro pomalé stmívání a rozsvěcení. Nasvítit scénu se dalo opravdu pohádkově."