Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově - 5. část

MIROSLAV ŠMÍD

Úterý, 15. září 2015

Sdílet na:

Jaroslav Dařbuján od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato či Krakonošova nadílka.

Jaroslav dařbuján na tu dobu vzpomíná: "Když v roce 1979 přišla povodeň, odneslo to i naše divadlo. Podmáčely se stěny původní kuželkárny a začal se pronášet strop. Zděná budova s jevištěm a divadelním zázemím byla v pořádku, jen přízemí a zahloubenou "vanu" pod jevištěm pro mluviče a spodní vedení loutek, zaplavila voda a zničila téměř všechny kulisy. Loutky byly v poschodí, tudíž neutrpěly. Několik dní jsme jen uklízeli a debatovali, co dál. Zkoušet bylo kde, ale nebylo kde hrát. Divadelní sál byl neschopný provozu. Ale když je nadšení a chuť, jde všechno.

Začali jsme stavět jednoduchou přenosnou scénu divadla. Byla menší, ale cestovní. Mohli jsme s ní zajet kamkoliv za divákem. Do školek, kluboven, hospod, pionýrských táborů. A tak jsme taky jezdili. A zatím kompetentní osoby jednali o demolici hlediště v našem původním divadélku s novou výstavbou se základy, protože původní stavba sálu (tedy dříve kuželníku) byla bez základů, dřevěná, pobitá heraklitem a omítkou a z vnitřní strany pobitá koženkou. Rozjela se akce "Oprava divadla". Z učňovské školy zednické jsem měl přislíbené zedníky, i nás bylo víc jak 14. Chyběla jen dokumentace a příspěvek na materiál. Ale i to se začalo příslibem broumovských podniků dařit. Když už bylo vše na dobré cestě, dostali jsme náhle vyrozumění, že se nic adaptovat nebude, divadlo se celé zbourá a postaví se tam výpočetní středisko. Dodnes výpočetní středisko nestojí a divadlo také ne.

Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku s pohádkou Františka Čecha Drak v roce 1980 v České Třebové. Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se hrál Ostrov splněných přání a Honza doktorem. Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky. V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. I začalo velké stěhování. Nejprve se loutkové divadlo přestěhovalo do budovy staré radnice, odtamtud do prázdného bytu na Malém náměstí, pak odtud do skladu velkého divadla, potom do zadního traktu divadla v druhém poschodí, odtud do přízemí vpravo a později ještě i vlevo. Nakonec se přestěhovalo do soukromého bytu Benešových. Že takové zacházení neprospívá ani loutkám ani ostatnímu inventáři je nadmíru jasné všem, kteří věci aspoň trochu rozumí nebo si to dovedou aspoň představit."

Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbuján, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky, kulisy), Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rain herec a muzikant, Dáša Justová loutkoherec a těžko vypsat všechny další.

"Přes veškeré problémy ale divadlo hrálo, i když bylo nemálo okamžiků, kdy jsme si už říkali: "Vykašlem se na to!" Ale nějak to nešlo. Stačilo se podívat na nějaké hezké dítě, nebo když kolem přešla školka s paní učitelkou na procházce, hned byly myšlenky zase u divadélka. Prošli jsme různými krizemi, ale hrálo se dál. Jednou z prvních pohádek byla Kašpárek vaří živou vodu. Hráli jsme ji jako nadílkové představení po podnicích Broumova i s Dědou Mrázem. Pak následovaly další hry: Začarovaný Kašpárek, Koza Róza, Tanec s čertem, Drak, Kašpárek se vrací atd. Pomalu a jistě se o nás dozvídali na okrese i na kraji, a tak v roce 1980 jsme byli pozváni na Krajskou přehlídku loutkových souborů," pokračuje ve vzpomínkách Jaroslav Dařbuján.