Jaké bylo a je loutkové divadlo v Broumově - 9. část

MIROSLAV ŠMÍD

Úterý, 29. září 2015

Sdílet na:

Když tady již bylo zmíněno i bývalé loutkové divadlo v Olivětíně, které bylo součástí veškerého loutkářského dění v Broumově, musím ukázat nejen jeho zázemí, ale uvést i vzpomínku od pana Miroslava Chalupníčka. Mezi nadšenci ochotnického divadla bylo založeno loutkové divadlo v Olivětíně. Na toto loutkové divadlo vzpomíná i pan Chalupníček, na jeho začátky, slávu i zánik.

Dále uvádí, jak si při prohlídce fotografií z rodinného archivu připomněl, jaké v Olivětíně bylo loutkové divadlo. Vzniklo a bylo provozováno ochotníky z řad místních občanů za podpory tehdejšího Závodního klubu Veba. Toto loutkové divadlo bylo umístěno v prostorách firmy Meissner, u domu č. 88 v Alšově ulici, kde se v letech 1920 - 1945 vyráběly upomínkové předměty. Obrázky a pohlednice podle dobových fotografií dokazují, že nebylo v nejlepším stavu. Na jednom snímku vidíme několik titulů, které zhlédli malí diváci v sezóně 1959 -1960. Tak třeba 25. listopadu v 15 hodin to bylo pohádka Perleťové pantoflíčky. Vstupné bylo pro děti 1 Kč a dospělí platili 2 Kč. Další názvy her: Šípková Růženka, Hračky na cestách, Jeníček a Mařenka.

Pro silné nervy pak drama Vodníkova pomsta nebo Kašpárek dvorním lékařem. Nacvičení každé hry dalo asi dost práce. Marionety měly 4 - 6 vodících šňůrek a vyžadovaly zručnost při manipulaci. Text se četl pod jevištěm do závěsného mikrofonu a reproduktory byl přenášen do hlediště. Stálo za to sledovat malé diváky, jak reagovali na výkony dřevěných herců, napětí při dramatických situacích, úleva a oddech, když vše dobře dopadlo. Kašpárek vždycky potěšil malé i velké vyřešením i těch nejzapeklitějších situací.

Na závěr každého představení se s diváky rozloučila kapela dechové muziky řízným pochodem. Po několika sezonách bylo nutné provést rekonstrukci divadélka. Přistoupilo se k tomu se záměrem využít prostor i k promítání filmů pro veřejnost a pro místní školu. Přístavbou vstupní haly se získal prostor pro šatnu, nové sociální zařízení a kabinu na promítací přístroje. Zvětšil se prostor hlediště, šikmá podlaha byla osazena pohodlnými sklopnými sedadly. Pro dobrou akustiku byly i stěny obloženy hnědě červenou koženkou. Před oponou divadélka se dalo snadno umístit promítací plátno. Uváděním filmových představení byla ukončena činnost kroužku loutkoherců.

Namátkou několik jmen těch, kteří rádi oživovali postavičky na jevišti olivětínské loutkové scény: pánové Richter, Mach, Vít, Košťál, Pohl, paní Tošovská, Obršálová, slečna Hilšerová. Výrobou loutek se zabýval pan Beran, kulisy a scény navrhoval pan Šafář a pan Macek. Údaje, které jsem uvedl, nejsou vyčerpávající, a pokud má někdo více informací, uvítáme jejich doplnění. V devadesátých letech zaniká privatizací budovy jak školní družina, tak kino a loutkové divadlo. Snad se někdy ukáží veřejnosti, třeba jen na nějaké výstavě, nebo na mimořádném představení.

Všechny dobové fotografie z prostředí loutkového divadla, poskytl ze své sbírky p.an M. Chalupníček.