Meziměstské divadelní hry - 56. ročník

JAN KAŠPAR, PRINCIPÁL DS J. K. TYL MEZIMĚSTÍ

Středa, 18. března 2020

Sdílet na:

Tak a je to. Další přehlídka amatérského divadla je za námi. Světla zhasla a já si v duchu dělám takovou malou rekapitulaci. Divadelní soubory zvu do Meziměstí již 25 let, a tak mám z čeho čerpat. Co se změnilo, zlepšilo, zhoršilo? Potěšila mě například návštěvnost.

Mnohá města ruší obdobné přehlídky, protože jim nechodí lidi. Hostující soubory jsou velice mile překvapené, kolik na ně u nás přijde lidí. Jsou samozřejmě roky, které jsou slabší, ale ten letošní to rozhodně nebyl. Jediné, co bohužel klesá, je dětská návštěvnost. Před 15 lety jsme na pohádku museli stavět maximální sezení, ale v posledních letech vidím velmi klesající tendenci a pohádky jsou návštěvností přesně na opačném konci než před lety. Není to však v dětech, protože by nechtěly. Je to v rodičích, pro které je jednoduší pustit dětem televizi než s nimi jít do divadla. Naopak u těch "dospěláckých" divadel mě těší, že na ně chodí hodně mladých. A to je dobře. Protože pokud si divadlo oblíbí oni, tak za pár let přivedou na pohádku i své děti.

Co se však zhoršuje, je to, co divák nevidí (naštěstí). Je to technické zázemí divadla. V osmdesátých letech patřilo naše divadlo ve vybavení ke špičce, kterou měla jen málokterá neprofesionální divadla. A dokonce když jsme začali jezdit s naším souborem po divadelních štacích, tak jsem si říkal, jak jsme na tom dobře. Bohužel situace se otočila a já vidím, jak i okolní vesnice do svých kulturních zařízení investují a naše divadlo stále více vadne. Důvodů je několik, ale to by bylo na jiný článek.

A jaká byla ta letošní představení? Dobrá. Vlastě dobrá je za tři. Takže nebyla dobrá. Byla průměrně za jedna a kousek. Tak je ohodnotili sami diváci. První hru nám přivezli herci z Nového Bydžova. Pustit se do notoricky známé Cimrmanovy hry Hospoda na mýtince, muselo dát hodně odvahy. Hrát komedii, kterou spousta lidí zná slovo od slova, není jednoduché. A i když herci avizovali předem, že je to volně upravené představení, tak mnozí ji určitě porovnávali s originálem. Proto asi toto představení mělo nejslabší divácké hodnocení. Ale dá se známce 1,49 říci, že je to špatná známka? Určitě ne.

Dalším představením byla autorská pohádka z Vamberka Jak se čert naučil děkovat. Kdo se nepohybuje v divadelním prostředí, tak možná neví, že hrát pro děti je jeden z nejtěžších úkolů, které si na sebe herec bere. Dospělák pochopí, že nehrají profíci, že se občas něco nepovede a ledacos odpustí. Děti ale ne. Děti jsou v tomto ohledu nekompromisní. Buď je to baví, nebo ne. A pokud nebaví, tak to dají velice jasně najevo už v průběhu představení. Poposedávají, otáčejí se, povídají si a ti nejotrávenější dokonce chodí po divadle a baví se po svém. Nic takového však Vamberk nepřivezl. Jejich čertovská pohádka se líbila a byla oceněna známkou 1,22.

Třetím souborem byl náš nejbližší divadelní soused z Broumova. Přivezl nám veselohru Když se zhasne, a i když Broumov přišel o jednoho z herců tahounů, nebylo to na jejich výkonu znát. Hra rozhodně patřila k těm nejlepším, které jsem od broumovských kolegů viděl a téměř plný sál je ohodnotil známkou 1,46.

Český děják. Takový název nesl divadelní kabaret s živou hudbou, který nám přivezli ze Sloupnice. Měl to být jeden z hlavních taháků divadelních her a podle návštěvnosti se i potvrdil. Sloupnice patří mezi jedny z nejúspěšnějších souborů v kraji a jeho účast na Jiráskově Hronově to jen potvrzuje. Potvrdili to i diváci v Meziměstí, protože se velice dobře bavili a divácká známka 1,20 je posunula na celkové druhé místo.

No a závěr přehlídky patřil místním. Divadelní soubor J. K. Tyl měl premiéru komedie Antonína Procházky S tvojí dcerou ne. Napsat nezaujatě, jaká hra byla, když jsem principálem tohoto souboru, by bylo přinejmenším nevhodné. To nechám na ostatních. Já pevně věřím, že se stovky hodin na zkouškách vyplatily a že se hra líbila. Obě představení byla vyprodána během pár hodin a s diváckými průměrnými známkami 1,08 a 1,05 můžeme být určitě spokojeni. Ale ani my nejsme naivní. Víme, že jiné hodnocení je od místních a jiné od těch, kteří nás neznají. Od ledna začneme jezdit po vlastech českých a uvidíme, jestli nastavenou laťku udržíme stejně vysoko, jako jsme si ji nastavili na divadelních hrách v Meziměstí.

Foto archiv DS J. K. Tyl Meziměstí