„Broumovsko je fascinující oblast,“ říká skladatel Aleš Březina

Kateřina Ostradecká, foto Michal Sedláček

Středa, 23. března 2022

Sdílet na:

Počátkem března zavítal do broumovského kláštera český skladatel Aleš Březina. Během měsíční rezidence, která je součástí projektu Hortus Musicalis Broumov, bude skládat hudbu a spolupracovat s druhou rezidentkou, norskou hudebnicí Therese Aune. Ke spolupráci se připojí také studenti broumovského gymnázia.

Jak zatím probíhá vaše rezidence? Jste v klášteře a na Broumovsku poprvé?

Obojí je pravda. Jsem úplně poprvé nejen v klášteře, ale i na Broumovsku. A musím říct, že je to fascinující oblast, která je pro mě velkým objevem, protože jsem nikdy dějiny tohoto místa příliš nestudoval. K tomu probíhání – ona ta rezidence neprobíhá, ale spíše pozvolna prochází, protože tady má člověk možnost se na chvilku zastavit a soustředit se. Nebýt v tom obvyklém shonu, kdy se často dělá několik věcí současně. Takže si v tomto ohromně inspirativním prostředí plném fantastických lidí naprosto užívám ten klid.

Na čem v klášteře pracujete?

Od počátku jsem chtěl využít možnost pobytu v klášteře k tomu, abych zde vymyslel základní strukturu hudby k připravovanému televiznímu filmu Já, Anežka o svaté Anežce české. Ten připravuje pro Českou televizi Dagmar Knöpfelová, německá režisérka, se kterou jsem již před lety pracoval na filmu o Boženě Němcové. Ona má ráda silné ženské osudy a Anežka do toho zapadá. Domnívám se, že si lze těžko představit příhodnější podmínky pro takovou kontemplaci, než jaké nabízí jednoměsíční pobyt v klášteře a zatím se to naprosto naplňuje. Krásně se zde mohu soustředit a experimentovat s různými hudebními variantami, propracovávat je a případně i zavrhovat. Je to luxus, který skladatel filmové hudby obvykle nemá.

A jak takový proces tvorby filmové hudby probíhá?

Nejdříve ze všeho se vždy snažím najít co nejpřiléhavější styl hudby, protože každý film vyžaduje svůj vlastní. Říká-li mi někdo, že skladatel má mít svůj jazyk, namítám, že v zásadě by jeho jazyk měl vycházet vždy z daného filmu, neměl by každému filmu vnucovat svůj vlastní. Shodou okolností právě dnes vzpomínáme stého výročí narození Zdeňka Lišky, geniálního skladatele filmové hudby, a ten by – myslím – toto podepsal. Je až neuvěřitelné, že jeden a tentýž skladatel je autorem hudby třeba k filmům Hermíny Týrlové a na druhé straně k Obchodu na korze, kde použil elektronicky modifikované housle a cimbál v jakési pseudo-folklórní hudbě. Čili nejprve se snažím najít styl. Ve chvíli, kdy se na něm shodneme s režisérkou, je už vše jednodušší, protože vím, v jakých hranicích mohu uvažovat, aby jí to konvenovalo. Protože ze všech tvůrců má právě režisér nejkomplexnější představu o tom, jak má výsledný film vypadat.

A jak to tedy vypadá s výběrem stylu pro film Já, Anežka?

S Dagmar už máme styl vyjasněný. Dohodli jsme se, že by to mohla být hudba, vycházející z elektronických nástrojů a samplů. V žádném případě taková ta historizující hudba, při které se hraje na historické nástroje, nebo se zpívají dobové písně. To by nám přišlo jako levná a zastaralá cesta. Shodli jsme se tedy na názoru, že půjde více méně o hudbu elektronickou a já využívám svůj čas zde v Broumově k tomu, abych se do tohoto pro mě značně nového stylu propracoval co nejhlouběji.

V čem je pro vás tento žánr nový?

Jsem zvyklý psát pro velký orchestr nebo pro komorní obsazení. Mou partituru potom natočí hudebníci ve studiu a poté se hudba nasazuje. Tady využívám klášterního prostředí k tomu, abych se seznámil s elektronickou hudbou jako takovou, učím se orientovat v tom nekonečném moři zvuků (a neutopit se v něm). Elektronická hudba bývá často dosti unifikovaná, což je dáno tím, že mnozí skladatelé používají jen několik málo základních prefabrikovaných zvuků přesně tak, jak byly vyrobeny a neumí či nechtějí s nimi více pracovat. Jejich skladby jsou si potom velice podobné. Já bych si tento specifický svět chtěl osvojit natolik, aby i v něm bylo cítit mé vlastní skladatelské uvažování. Aby to nebyl výhradně jen zvukový podkres bez potřeby melodie nebo nějaké zajímavé harmonie. Chtěl bych se naučit kombinovat výhody klasické i elektronické hudby.

Máte i nějaké společné aktivity s druhou rezidentkou, norskou hudebnicí Therese Aune?

Naší každodenní společnou aktivitou je snídaně, při které se domlouváme, co a jak budeme dělat. Denně si hodně povídáme a také zde připravujeme společný koncert. Therese přijela do Broumova napsat skladby pro své nastávající album a my se zde domlouváme na tom, že bych v některých jejích skladbách účinkoval ať už na keyboard, anebo hlavně na violu. Tento týden se začínáme scházet, abychom si ozřejmili, v jak velkém počtu Theresiných skladeb bych měl účinkovat a jakým způsobem.

Jak probíhá vaše spolupráce s broumovským gymnáziem?

Mým velkým přáním ohledně mého zdejšího pobytu bylo nejenom brát, ale i dávat. Proto jsem se zapojil do výuky hudební výchovy na zdejším proslulém gymnáziu. Byl jsem tam zatím dvakrát – nejprve jsme si povídali o filmové hudbě jako takové, o její historii a částečně o mé vlastní tvorbě. Pak jsem studentům ukazoval možnosti práce s filmovou hudbou. Využil jsem k tomu herecké zkoušky k filmu Já, Anežka, natočené na jednu kameru v Anežském klášteře. Studentům jsem se snažil ukázat, jak se mění vyznění scény v závislosti na hudbě. Použil jsem k tomu částečně i již existující skladby z mých dřívějších filmů, například temnou hudbu z televizní minisérie Případ pro exorcistu; nebo dvě kontrastní skladby z filmu Obsluhoval jsem anglického krále – jednu radostnější hudbu a druhou kontemplativní. Bylo zajímavé vtáhnout studenty do diskuse – vyjadřovali se v ní k tomu, co jim na té které verzi vyhovuje, či naopak nesedí.

Také jsem s nimi začal nacvičovat živou hudbu, protože jsem přesvědčen o tom, že hudební výchova by neměla být jen povídáním o hudbě, ale taky jejím provozováním. Pro naše společné muzicírování jsem se rozhodl upravit nějakou skladbu a vzhledem k aktuální situaci jsem zvolil ukrajinskou hymnu. Tu jsem zaranžoval pro nástroje, o kterých vím, že je studenti (včetně jejich učitelky Evy Kroupové) ovládají a v další hodině už jsme tuto úpravu nacvičovali. Zároveň jsem studenty poprosil, aby vytvořili své vlastní verze, které s nimi budu zkoušet a propracovávat. V závěru rezidence je chci pozvat do nahrávacího studia v klášteře a jejich verze ukrajinské hymny v něm natočit. Myslím, že natáčení pro ně bude neocenitelnou zkušeností a pokud se nám to povede, odnese si každý nahrávku jako vzpomínku na naše setkávání.

A co plánujete na závěrečné vystoupení?

Na koncertě, který se uskuteční 27. března v klášterních Opatských sálech, zazní hudba, kterou Therese píše pro své album, já budu na violu a možná i na klávesy vytvářet různé barvy a melodicky to ozvláštňovat. Kromě toho se na vystoupení bude podílet u místní dětský pěvecký sbor. Jak to ale bude přesně vypadat, to v tuto chvíli ještě nevíme.

Hudební rezidence jsou součástí projektu “Hortus Musicalis Broumov – rezidence, kulturní výměna, komunita”, který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014–2021, z programu KULTURA.