„Vydala jsem se za poklady Broumovska,“ říká v rozhovoru Viktorie Dugranpere

Tereza Kramplová

Neděle, 18. července 2021

Sdílet na:

Jedním z cílů festivalu Za poklady Broumovska je znovuobjevování děl z broumovského archivu. V loňském roce festival vydal tiskem faksimile opisu klavírního koncertu Ludwiga van Beethovena, letos uvádí v božanovském kostele méně známé skladby dochované v hudebních sbírkách českých barokních klášterů. Z toho broumovského zazní v sobotu 24. 7. v božanovském kostele sv. Máří Magdalény v premiéře díla místního učitele a regenschoriho Antonína Celestina Mentzela – v podání Victoria Ensemble, v čele s uměleckou vedoucí Viktorií Dugranpere.

Pátrat ve starých sbírkách a nacházet takové „poklady“ musí být velké dobrodružství. Jak jste vlastně na Mentzelovy skladby přišli a kde konkrétně se našly?

V roce 2010 jsem se přihlásila na navazující magisterské studium na Hudební vědu.  Trochu se ode mne čekalo, že jako zpěvačka budu chtít bádat v oblasti opery. Mou představou ale bylo znovuobjevit českého autora období baroka, od něhož by byl k dispozici dostatek skladeb, který by mohl pomoci v utváření celkového obrazu hudebního provozu v této době. V broumovské klášterní sbírce, která se fyzicky nachází v Českém muzeu hudby, mne zaujalo jméno Antonína Celestýna Mentzela, z jehož hudebního díla máme k dispozici pět různých skladeb, dochovaných částečně v autografech z první třetiny 18. století. V pravém smyslu jsem se tedy vydala za poklady Broumovska…

Kdybyste měla srovnat, kam byste Mentzelovu tvorbu zařadila? Vymyká se něčím ve srovnání s jeho současníky?

V první řadě je třeba zmínit, že o české chrámové hudbě první poloviny 18. století máme obecně dosti kusé zprávy, pramenící především z malého množství dochovaných děl. Za Mentzelovy současníky lze považovat např. Bohuslava Matěje Černohorského, Gunthera Jacoba a Antonína Reichenauera (jejichž skladby taktéž na našem božanovském koncertě zazní), dále pak Česlava Vaňuru či Josefa Ignáce Brenntnera. Všichni tito skladatelé však působili v Praze a byli více či méně navázáni na soudobou italskou tvorbu. Na rozdíl od nich strávil Mentzel pravděpodobně celý život v Broumově a inspiraci mohl hledat pouze v hudbě, která se do Broumova dostala. Proto nám jeho skladby podávají další, velmi zajímavé svědectví o české chrámové hudbě v období baroka. A určitě se nejedná o bezvýznamného venkovského učitele! Především jeho Miserere oplývá líbeznou zpěvností, rozmanitou harmonií a kompoziční vyspělostí.

V jakých dalších pramenech jste při přípravě programu pátrali a jaká díla dále zazní?

Naším posledním velkým počinem tohoto druhu bylo bádání v oblasti chrámových děl Antonína Reichenauera. Tyto rukopisy se dochovaly na nejvýznamnějších pražských kůrech. Po několikaleté přípravě jsme nakonec koncem minulého roku natočili výběr Reichenauerovy duchovní tvorby jako světovou premiéru, ve spolupráci s orchestrem Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. Z nich v Božanově z uvedeme čtyři půvabná ofertoria. Dále zazní například také Dialogus valedictorius inter Jesum et Mariam (Dialog loučení Ježíše a Marie pro soprán, bas, housle a basso continuo) Gunthera Jacoba, dojemná a pozoruhodná skladba z rajhradské klášterní sbírky. Svou formou připomíná drobné oratorium, v němž se Panna Marie bolestně loučí se svým synem ,jdoucím na smrt. Ze starších autorů představíme P. Adalberta Pelikána, invenčního skladatele a rektora piaristické koleje ve Slaném, zazní část jeho mše ke cti sv. Vojtěcha.

Hudba barokních klášterů není jediná, na kterou se specializujete. Jaké další programy rádi uvádíte a kde se případně posluchači během léta s Vaším souborem mohou potkat?

Uvádíme koncerty a představení z oblasti hudby středověké, renesanční, barokní i klasicistní, komorní, operní, duchovní, vokálně instrumentální či a capella… Všechny spojuje moje touha a snaha uvádět díla nově objevená či zřídka provozovaná. Velmi ráda spolupracuji s dalšími inspirativními umělci. Připravujeme například obnovenou premiéru madrigalové komedie Orazia Vechciho l`Amfiparnaso, ve spolupráci s divadelním souborem Teatro Comico. Nedávno jsme odehráli autorské kostýmované představení Múza Versailles se skupinou historického tance En Garde, kde vystupuji sólově s instrumentálním ansámblem. V září jsme uvedli premiéru velmi úspěšného crossoveru: francouzské renesanční chansony a capella s bubeníkem a živou digitální malbou, Křik Paříže, zpěv Londýna. No a nejbližší vystoupení po Božanově: 29. července uvedeme v rámci koncertního cyklu Táborský triptych komorní program G. F. Händel starozákonní. Budu zpívat árie z Händelových oratorií s doprovodem cembalisty Ondřeje Bernovského a houslisty Jiřího Sychy, moc se těším!

A jaký program se souborem Victoria Ensemble máte nejraději Vy?

Vždy ten, který máme hrát nejdříve – do toho soustředím nejvíce energie a emocí.

Musím se ještě zeptat na minulý rok, jak jste ho prožívali? Myslíte, že se situace na podzim zklidní, nebo naopak že nás čeká podobné období jako v loňském roce?

Tohle období mi kompletně změnilo vnímání a vlastně i život. Po bezmála patnácti letech kontinuálního zápřahu jsem se musela zastavit a začít přemýšlet jinak. Nejvíce frustrující bylo, že nikdo dopředu neřekl, co a jak bude, takže se všechno rušilo pomalu den předem. Hrát jsme tedy sice nemohli, ale stresovali jsme se až do poslední chvíle. Stálo to strašně moc času, peněz, a hlavně zbytečně vynaložené energie. U mě to skončilo panikou, nespavostí, hlasovými a zdravotními problémy. Ve výsledku jsem všechno přehodnotila. Stěhujeme se z Prahy v podstatě na samotu. Zakládám novou koncertní sezónu a festival Hlasy tří světů, na pomezí Středočeského kraje, Jihočeského kraje a Vysočiny. Vůbec si netroufám odhadovat, co se stane, ale když to přijde znovu, já osobně si hodím bramboru do popela, zpívat budu srnám a zajícům a počkám, až to přejde.