Jsme asi ta nejhlasitější kapela, kterou kdy v Íčku uslyšíte

Petr Osoba, foto Eva Bo Photo

Sobota, 13. ledna 2024

Sdílet na:

Na výročí 25 let Šrumce 13. ledna v Broumově vystoupí kromě jiných i kapela Alpha Strategy. Původem kanadský frontman Rory Hinchey se v ní obklopil třemi českými muzikanty. Dva z nich – Martin Doležal a Ondra Červený – pocházejí z Broumovska. Jak se do kapely dostali? A jak si užili nahrávání v chicagském studiu Electrical Audio u Steva Albiniho, jednoho z nejrespektovanějších studiových inženýrů všech dob, který nahrál například alba In Utero s Nirvanou nebo Surfer Rosa s Pixies?

Prošli jste spolu už několik kapel, kromě gymnaziálních Mud from Heaven jste hráli třeba v doprovodné kapele hudebnice Stinky, což je alter ego broumovské rodačky Hanky Lundiakové. Jak jste se ocitli v Alpha Strategy?

Martin Doležal: Ve zkratce – svět je malej a Broumov, může za všechno. Bez zkratky – s Ondrou jsme si od primy na gymplu navzájem v podstatě diktovali hudební vkus, od našich prvních seznamovaček nad Red Hot Chilli Peppers po Spacákovo King Crimson a Primus před hodinami výtvarky. Zkoušeli jsme spolu založit i nějaký projekty (někteří blázni si možná pamatují MDMA), dalších X projektů, které zůstaly za dveřmi zkušeben ani zmiňovat nebudu.

Kvituju, že jste jedna s dalších generací, na které se podepsal Spacák. Jak to bylo dál?

MD: Po přestěhování do Prahy a po rozpadu zmíněných Mud from Heaven i MDMA jsme s Ondrou jeden večer vyrazili do kina na film Takovej barevnej vocas letící komety, kde jsem poprvé potkal Hanku Lundiakovou. Stinka je Ondrova sestřenice, po filmu v hospodě slovo dalo slovo a najednou jsem se Stinkou brnkal. Vymysleli jsme novej materiál pro song a při nahrávání ve studiu 3bees jsem si poprvé potykal s Rorym. Stinka už Alpha Strategy a Roryho znala, vydali spolu v roce 2011 split album.

Takže jste se hned dohodli na spolupráci?

MD: Rory tou dobou žil už, tuším, v Berlíně, pak se přes Polsko dopracoval až do Prahy a nakonec z původní sestavy Alpha Strategy v Evropě zůstal sám. Slovo dalo další slovo, přitáhl jsem na první zkoušku taky Filipa, bubeníka, se kterým hraju ještě v mé další kapele Très. Ondra přišel na druhou zkoušku s dvoulitrovým Braníkem a kapela byla hotová.

Je to tak, Ondro?

Ondra Červený: V podstatě souhlasím s tím, co říká Martin. Při téhle příležitosti bych ale rád přidal kredit za naše hudební směřování i akcím Šrumce, na který jsme začali někdy v šestnácti chodit a myslím, že to bylo pro nás oba taky poměrně určující. Ještě pro srandu můžu doplnit, že na tu zkoušku jsem tehdy nepřišel za účelem hraní, ale čistě za pokořením zmíněného Braníku, protože mi ten večer odpadla nějaká hospoda a neměl jsem s kým pít… To že s nimi začnu hrát, se vymyslelo až posléze u piva.

Díky! Váš frontman Rory je nesmírně aktivní – pořádá koncerty, má vlastní rádiovou show, kde vytahuje na světlo spousty málo známých kapel, bookuje vaše turné. Je těžký stačit jeho tempu? Nebo naopak na kapelu je čas, jen když zrovna nedělá něco jiného?

OČ: To, co Rory dělá, je úctyhodný, věnuje tomu dost času a nezřídka financí. Je to srdcař a doufám, že se mu to vrátí. Co se kapely týče, neřekl bych, že má nějaký závratný tempo, což, jak říkáš, je asi zčásti proto, že Rory dělá těch věcí milion. Myslím, že to máme nastavený dobře tak, aby to všem vyhovovalo.

MD: Je to tak, ale i přesto hrajeme docela dost často. Koronavir naši dráhu ze začátku lehce poznamenal, ale za tři roky koncertování jsme stihli odehrát asi 80 koncertů po téměř celé Evropě a se dvěma “one-offs” i v Torontu a Londýně. Tenhle rok si plánujeme dát trochu koncertní pauzu a zapracovat na novém materiálu, tím se asi nelišíme od jiných kapel.

Nejnovější EP Alpha Strategy jste nahrávali v Chicagu u Steva Albiniho. Alpha Strategy u něho nahrávali už předtím, když sídlili v kanadském Torontu. Pojedete tam zase? Jaký je důvod vyrazit za Stevem Albinim přes oceán? Má něco, co jinde nejde najít?

MD: Rory u nikoho jiného moc nahrávat nechce. Od obřího prostoru Studia B, kde bicí znějí jako náklaďák, přes Stevův přístup k nahrávání, po zvuk lehce nakreslený pásky… Myslím, že by tyhle věci šlo dostat v různých studiích po jedné – Steve se ještě donedávna nechával zaplatit i na nahrávání mimo jeho studio – ale genius loci, nebo tak nějak se tomu říká, ve studiu, kde nahrávali Jesus Lizard a hromada dalších skvělých kapel, to na člověka prostě dejchne.

OČ: Albini, krom jeho nepochybného mistrovství v technické stránce záznamu zvuku, má k tomu procesu filosofii, která je kapelám jako my sympatická. Je to v podstatě záznam živý kapely, nekoná se žádná velká postprodukce, a to tomu dodává syrovost, která podle mě do tohohle žánru patří. Pak je tam zmíněný duch místa a Steva se můžeš během nahrávání zeptat, jaký to bylo nahrávat Nirvanu, na což i po stopadesátý osmý odpoví bez křeče a sáhodlouze. Říkal nám, že jestliže ta odpověď někomu nějak pomůže, stojí to za to. My jsme si třeba nechali vyprávět o jeho nejdelší nahrávací session, což bylo s Pagem a Plantem a trvalo to asi měsíc non-stop.

Máte za sebou několik turné po Evropě. Místo shrnutí bych spíš chtěl slyšet podivný historky… Máte nějaký?

MD: Tohle bude asi nudná odpověď, ale mě nic, co bych nazval vtipnou historkou, úplně nenapadá. Všechny koncerty byly super, občas se hrálo na rozbitý aparáty, občas se pokazilo auto, občas jsme to nezvládli my… Takový normální kapelní situace.

OČ: Když jsme hráli v Paříži s našimi milými Forbidden Wizards a už jsme se po koncertě chystali na ubytování, zjistili jsme, že vznikl nějaký informační šum a navzdory předpokladu nemůžeme nechat aparáty a nástroje přes noc v klubu, a navíc se musíme někam sami dopravit, s čímž jsme nepočítali a naši řidiči měli oba upito. Nechat naloženou dodávku v nějaký uličce a dopravit se Boltem nepřipadalo v úvahu, a tak to dopadlo tak, že nás všech sedm nocovalo v dodávce. Největší strach byl, že na někoho přijde s*aní, žádnej nonstop v okolí nebyl…

Jak jsou na tom momentálně vaše další kapely a projekty?

MD: Já hraju ještě ve výše zmíněných Très – jak sami rádi říkáme ve zbytečně složitým prog / metal / instrumental triu na basu. Dáváme si teď ale trochu voraz, přes covid se nám lehce přetrhlo vlákno kreativity, kytarista je teď čerstvě tátou, ale pomalu se něco píše a smolí, tak třeba – kdo ví – brzy? Plus mám svůj sólo projekt Bazdesh, kde stabilně vydávám muziku, nedávno jsem vydal snad už dvacátý album.

OČ: U mě je krom Alpha Strategy ticho po pěšině.

Proč by měli lidi zajít právě teď na koncert Alpha Strategy?

MD: Protože si myslím, že na stagi (nebo možná častěji pod) uvidíte něco, co jen tak neuvidíte – jako kdyby si Travolta v Pomádě vyřvával plíce do postpunku rozebranýho na poslední zrnko noisu. A o co víc rozbitý to je, o to víc nahlas rádi hrajeme. Třeba budeme nejhlasitější koncert, co kdy v Íčku uslyšíte. Špunty s sebou, dík.

OČ: Asi tak, no. Myslím, že v našem rybníku je to celkem neoposlouchaná směsice zvuků a k tomu Roryho performance. Kdo má rád “divně a nahlas”, mohl by si přijít na své.

A na závěr – skončil rok 2023, co vás na něm bavilo v muzice? Nějaký nový objev, dobrý koncerty, cokoli…

OČ: Nový album Sprain, PJ Harvey, ANOHNI. Z koncertů PJ Harvey, Swans, Richard Dawson, Boris, poslední koncert Or. Z český scény bych doporučil Neue Welt. A na to, jak nejsem vyloženě na rap, tak mi docela sednul Obřízek. Z kapel, se kterými jsme hráli, mě napadají Have Fun, kteří organizovali náš koncert v Malaze. Neměli tehdy ještě žádnou nahrávku, ale byl to moc fajn bordel. A pak Krstní Otcovia, kteří vypadali, že jim je dohromady tak dvanáct, ale na ten věk jim to hrálo podezřele dobře.

MD: Na Swans, Richardovi, Boris a Or se s Ondrou shodnu (chodíme v podstatě jen na stejný koncerty), tak jen vykopnu pár alb z roku 2023, o kterých si myslím, že by měli všichni slyšet: Jsou to Ni, TDK, Thantifaxath, Sprain, Hayden Pedigo, MSPAINT (to je docela nový jméno, zkreslená basa, synťáky, našlapaný bicí, texty o rozpadající se kultuře – ze srandy jsem říkal, že to zní jako KLUCI, akorát míň taneční a víc zkreslený a depresivní). Z Česka pak Mankurt a Grant Havoc, za mě v Česku asi největší překvapení roku. A doporučím mrknout se na to, co Rory pouští ve svým radiu a na jaký zve na koncerty. Máme hromady kamarádů, co vydávají hromady muziky a já jsem byl ve znalostech českejch kapel vždycky marnej.