Free World Broumov 2024

Text a foto Petr Štěpnička

Pondělí, 1. července 2024

Sdílet na:

Kostelním náměstím v Broumově již po páté zněly klasické rockové songy.

Svátek rockové hudby, který se v Broumově pravidelně koná na začátku léta, oslavil letos pětileté výročí. A to navzdory okolnostem, jež by mohly pověrčivé jedince nutit ke spřádání teorií o nepřízni nebes. Nikoli proto, že byl pravý letní pařák, akce na Kostelním náměstí se pekla ve vlastní šťávě a většina z dvou stovek návštěvníků nekompromisně obsadila všechny dostupné stíny (a že jich v odpoledních hodinách na inkriminovaném místě zase tolik není). Ale především kvůli tomu, že řada hlavních aktérů prošla v nedávné době nějakou formou fyzické indispozice, která výrazně ovlivnila výslednou podobu letošního programu. 

I přes nepřízeň osudu

Kapela amerického hromotluka Lorda Bishopa, jejíž vystoupení bylo zpestřením předešlých ročníků, do Broumova sice dorazila, ale z důvodu prodělané nemoci svého frontmana se rozhodla svoji účast na Free Worldu zrušit, aby Lordovi zbyly síly alespoň na večerní vystoupení v Edenu. Druhá avizovaná hvězda, americký kytarista Adam Bomb, kvůli zdravotním komplikacím nepřijel vůbec. Pomyslné nepřízni osudu neunikl ani pořadatel Stanislav Pitaš, jenž se po operaci kolene pohyboval po areálu na vozíku nebo za pomoci berle. Jak symbolicky proto vyzněl nahraný vzkaz, který pan Pitaš při úvodním proslovu pustil do mikrofonu – diváci si mohli poslechnout zdravici od Tomáše Hajíčka z kapely Krucipüsk (tedy dalšího věrného hosta klubu Eden), jenž po nedávné havárii na motorce prožívá strastiplné období. Standa Pitaš se proto rozhodl Tomášovi letošní akci věnovat (vedle Olgy Havlové, Martina Magora Jirouse a ukrajinského národa).

Malý zázrak

Z tohoto pohledu se jeví přítomnost kmenové kapely Trilobeat v plné sestavě jako malý zázrak. Stejně tak neměnný počet zpěváků a utěšené nástrojové obsazení místních i přespolních, které indikuje vzrůstající šeptandu o broumovské akci. Mezi milá překvapení patří obsazení dvou bicích sestav plus minus desetiletými chlapci, případně výpomoc malé holčičky s tatínkovými perkusemi a dalšího školáka ve hře na saxofon. Program nemohl začít jinak, nežli kusem „Rockin'in the Free World“ od Neila Younga, jehož svobodomyslná energie stanovila náladu pro devatero dalších skladeb. Nechyběly „Muchomůrky bílé“ od Milana Hlavsy, „Špinavý záda“ od Jasné páky, „Válka je vůl“ od Synkop 61, povinná „Satisfaction“ od Rolling Stones nebo přídavek ve formě opakované, a tentokrát instrumentálně řádně vygradované, Youngovy hitovky. 

I když diváci každý song odměnili vřelým potleskem a v jejich tvářích se dala vyčíst upřímná spokojenost, na konci více než hodinového setu se asi nikdo nezlobil, že program končí. Náročné klimatické podmínky byly výzvou pro všechny, o to větší obdiv patří účinkujícím, kteří své výkony doprovázeli úsměvem a díky nimž má akce Free World smysl za jakéhokoli počasí, a v kterékoli době. 

Autor je spolupracovníkem redakce.