Hardrockový nářez v Edenu
Doogie White a Metalcraft s kytaristou Tomášem Mrštinou rozburáceli Eden
V sobotu 18. března, pouhý týden po vystoupení legendární české kapely Progres 2, se v místním klubu Eden konala další akce, tentokrát s jednoznačným důrazem na žánr hard rock. Jako první se broumovskému publiku představila parta Metalcraft, která se – navzdory svému názvu – metalového stylu dotýká jenom částečně. Tahákem této formace je nejen řízný a suverénně zahraný hard rock s lehkou ozvěnou britského heavy metalu (známějšího pod krkolomnou zkratkou NWOBHM) a glamu, ale pro Broumováky i našinec Tomáš Mrština, na kterém stojí veškerá kytarová práce, včetně sólových partů. Tomáš svůj nástroj krotí již pěknou řádku let, a proto nikoho nepřekvapil jeho výborný výkon, jenž byl v přímém souladu se zbývajícím osazenstvem kapely. Ostře vykrojené i melodické riffy, svižná rytmika a dobrý pěvecký výkon rozvibrovaly klubové prostory poctivým stylovým nářezem, který sklidil u fanoušků náležitý a zasloužený ohlas.
Po krátké pauze nastoupila na scénu hlavní hvězda večera, skotský zpěvák Doogie White. Tento třiašedesátiletý umělec, jenž se krom jiného proslavil spoluprací s Ritchie Blackmoorem a Yngwie Malmsteenem, přivezl do Edenu závan klasických hardrockových časů. Publikum stálo okamžitě na umělcově straně, a pokud ne, dokázal si tento drobný frontman rychle zřídit pořádek. Doogieho napomínání diváků, aby byli potichu, když zrovna mluví on, se může zdát jako povýšené chování, projevení úcty k podobným mistrům (případně ke komukoli z vystupujících) by ale mělo být samozřejmostí, a pokud tomu tak není, drobné – nebo třeba i důraznější – okřiknutí je na místě. Krom této „učitelské“ polohy dokázal skotský zpěvák vyloudit velké množství emocí, zejména při přednesu závěrečné hitovky Temple of the King od Rainbow, kterou věnoval svým zesnulým kamarádům (mj. Ronnie James Diovi), což se neobešlo bez dojetí a slz. Hlavním jmenovatelem celého vystoupení byla především energie. Ta vyvěrala z celé čtyřčlenné sestavy, přičemž samozřejmostí byly precizní instrumentální výkony v čele s famózní kytarovou hrou. Vystoupení obou kapel mělo obrovský náboj a muselo se stát svátkem pro každého rockera, který ten večer do broumovského klubu zavítal.