Hudební festival Za poklady Broumovska a jeho další osudy z pohledu manažerky Terezy Kramplové

Jindřich Horkel

Úterý, 15. května 2012

Sdílet na:

Za necelé 2 měsíce bude na Broumovsku zahájen letošní 7. ročník hudebního festivalu Za poklady Broumovska a my jsme se od jeho manažerky Terezy Kramplové mimo jiné dověděli, jaká byla vize na začátku a co bude dál.

Festival má díky všem těm, kteří kolem něho působí, určité jméno, ale má i tvář. Obvykle si člověk vybírá Kalabise či Mozarta, Peckovou, Šporcla. Když jde v Broumově na koncert, „jde na koncert“. A myslím, že to tak má většina našich lidí. Jdou na koncert. Bylo to také tak samo, tak to vyšlo, nebo byl na začátku nějaký záměr? Vzpomenete si, jakou jste měli na začátku vizi? 

Prvotní vize byla navázat na letní festival, který na Broumovsku již existoval, využít genia loci dientzenhoferovských kostelů, a přivézt na Broumovsko tu nejkvalitnější klasickou hudbu, která vůbec je k mání. Tento směr se snažíme udržovat a rozšiřovat o myšlenku pomoci místním památkám. Mým cílem je, aby se na festivalu objevovali ti nejlepší interpreti, aby se hrála díla přístupná publiku, i taková, nad kterými se musí posluchač trochu zamyslet. Ráda bych, aby lidé během koncertu vnímali opravdu neobvyklou atmosféru, zklidnili své tempo i myšlenky a přemýšleli o jiných než úplně běžných věcech, za podpory krásné hudby. Festival kromě toho spolupracuje se dvěma soutěžemi pro mladé interprety, Concertinem Praga a s Pražským jarem. Posluchači na Broumovsku tak mají příležitost seznámit se s nejmladší hudební generací budoucích profesionálů a sledovat jejich vývoj. Dalším bonusem koncertů je dobrovolné vstupné. Vůbec si nevybavuji, že by bylo možné během léta kdekoli jinde v republice slyšet všechna ta špičková jména za podobných podmínek. I proto si myslím, že lidé k festivalu získali svůj vztah a kostely jsou v době festivalu plné. Těší mě, že festival přispívá regionu, obohacuje ho v letních měsících o zajímavý program a láká turisty. Na koncerty i workshopy jezdí posluchači z Hradce Králové i Prahy. Těší mne také, že se na Broumovsku pořádají koncerty i mimo festival.

Když si představíme koncert ve Smetanově síni a v kostele v Šonově na Broumovsku. Myslíte, že prostředí hodně ovlivní atmosféru koncertu? A jak to vnímají umělci, kteří tam přijedou?

Myslím si, že pro tu správnou atmosféru není místo až tak důležité. Důležité je momentální naladění publika i interpreta, to, jestli mezi nimi vznikne na koncertě nějaké pouto. I ve Smetanově síni se může stát, že koncert vyzní naprosto chladně, a lidé odcházejí a říkají si „dobře odseděli jsme si tady koncert“. Našemu festivalu přispívá to, že se koná v létě, kdy jsou lidé odpočatí. Letní sezóna není pro mnohé interprety termínově vypjatá, nemají třeba koncert za koncertem, a na Broumovsko jedou možná po dovolené a velmi pozitivně naladěni. Přijedou do kostela, kde je plno lidí těšících se na jejich vystoupení. To je samozřejmě skvělý výchozí bod pro to, aby měl koncert úspěch.

Můžete říct, že vám nikdo z umělců nevynadal, „kam jsi nás to poslala?“

Letošní ročník festivalu nese podtitul „Šťastné návraty“, což je tak trochu odpověď na vaši otázku. Interpreti jsou většinou překvapeni obrovským zájmem, bezchybnou organizací a krásným prostředím. V roce 2012 se na Broumovsko tedy vrátí někteří interpreti, které jsme poznali v minulých letech, zohlední se výročí skladatelů a zazní i jedna světová premiéra.

Kdybychom se teď podívali 10 let dopředu. Jak festival vidíte?

Tak tahle otázka vždy padne na našem „pofestivalovém setkání“, které se koná většinou na začátku září, v době, kdy se začíná připravovat ročník následující. Docházíme k tomu, že festival by měl udržovat stejnou koncepci, nechceme ho příliš rozšiřovat. Lidé na Broumovsku si již zvykli na určitý koncept a udržovat stálé hodnoty má svůj smysl. Možností oživení je tzv. off program, koncert mimo tradiční čas festivalu, i mimo tradiční koncepci. Letos chystáme open air koncert Hradecké filharmonie. Osobně bych ráda, aby se z festivalu stal festival mezinárodní, což je samozřejmě především otázka financí. Možnost srovnání a poznání jiné interpretace než české je, myslím, obohacující. Rozšiřovat je možné i workshopy a dílny pro děti, moc ráda bych, aby festival nabízel i alternativu pro nejmenší.

Je ještě něco, o čem bychom měli hovořit, na co vzpomenout, co k tomu festivalu patří?

Je moc dobře, že se podařilo nalézt společnou řeč s církví. Víceletá smlouva o spolupráci má svůj velký smysl. Myslím, že i zástupcům církve je milé promluvit před plnými kostely k posluchačům koncertů a vnést do jejich myslí další rozměr.

Povídáme si spolu v Praze v Obecním domě. Dole zní zkouška Orchestru hlavního města Prahy FOK, jehož jste také manažerkou, ve zdejších koncertních síních lze slyšet i všechno to, s čím za námi přijíždíte na Broumovsko. Avšak nejsou tady ty naše vesnické kostely, které máme jen my na Broumovsku...

Přiznám se, že na koncertech nebrečím. Občas. Ale na Broumovsku mně ta slza většinou ukápne. Atmosféra mě jednoduše pohltí. Moc ráda se na přípravách festivalu podílím a moc ráda na Broumovsko jezdím. Těším se, že se bude letošní ročník líbit, že posluchači objeví nové rozměry komorní hudby a hudebníci, kteří na Broumovsku ještě nebyli, si tento kraj zamilují, stejně jako se to stalo mě. Hezké léto!