Koncert kapely Milana Knížáka ukončí letní sezónu parketu U oveček v Šonově u Broumova

Skupina Aktual

V roce 1967 založil Milan Knížák rockovou skupinu Aktual, někdy se uvádí, že byl do skupiny přizván. V sestavě spolu s ním byli kytaristé Pavel Tichý a Ivan Čori. Poprvé vystoupila jejich kapela v březnu v rámci oslav Mezinárodního dne žen ve Velké Hleďsebi. Jejich vystoupení se však neshledalo s velkým pochopením a skončilo po odehrání třetí skladby. Pak se Aktualu podařilo proniknout před publikum ještě dvakrát, i tyto koncerty však končily skandálem. Některé jejích písně (např. Atentát na kulturu) byly později mylně připsány skupině The Plastic People of the Universe. Aktual i stejnojmenná hudební skupina měly vliv na formování životních postojů a uměleckých projevů nekonformní mládeže. Hudební vliv na kapely The Plastic People of the Universe a DG 307 byl nepopiratelný.

První vzkříšení přišlo v roce 1970. Po návratu z USA obnovuje Milan Knížák Aktual, je více experimentální, inspiruje se i dechovkou. Nejslavnější koncert obnoveného Aktualu proběhl ve smíchovském Music F Clubu na jaře 1971. Publikum nebylo příliš nadšené a také vedení klubu se tvářilo velmi kysele, když skupina počala vrtačkou destruovat pódium a Knížák seká dřevo a háže polínka do publika. Naposled Aktual veřejně hrál roku 1972 ve Slovanském domě v Mariánských Lázních.

Druhé vzkříšení je datováno rokem 2005 vydáním CD s názvem Děti bolševismu v roce 2005. Milan Knížák se obklopil hudebníky z obou stran "normalizační barikády" a natočil s nimi album nezachovaných nahrávek kapely Aktual. Tvoří ji jednak dřívější Knížákovy přátelé z undergroundové kapely Umělá hmota II (Otakar "Alfréd" Michl a Jan "Dlouhán" Kučera), věhlasný rockový bubeník - cestovatel Jaroslav "Erno" Šedivý, ale i Zdeněk Rytíř Vašek Vašák, s kterými však již Knížák spolupracoval na svých písničkových sólových albech z první poloviny 90.let. Naopak z původní sestavy Aktualu z přelomu 60. a 70. let zde kromě Knížáka nenajdeme již nikoho. Křtu klubu Vagon se zúčastnil i prezident Václav Klaus, jako kmotr, který si několik písniček zanotoval. Na CD nechybi zvuky sbíječky, motorky či buldozeru.

Milan Knížák sám o sobě

Narodil jsem se 19. dubna 1940 v Plzni. Bydleli jsme v Blovicích, kde otec učil na měšťanské škole. V pětačtyřicátém odešel na výzvu vlády učit do pohraničí do Mariánských Lázní, kde jsem také začal chodit do školy. Matka byla úřednice.

Maturoval jsem v roce 1957 a byl přijat na Vysokou školu pedagogickou obor výtvarná výchova - ruština. Chtěl jsem však malovat. Tato škola byla kompromisem mezi přáním mým a rodičů a důsledkem nepřijetí na AVU. Ruštinu jsem zanedbával a tak jsem byl nucen po semestru odejít. Udělal jsem zkoušku na přípravku Akademie výtvarných umění. Romantičnost, bezuzdnost, divokost zapříčinily můj předčasný odchod před ukončením roku. Pak 28 měsíců vojenská služba. Po ní pomocným dělníkem v PKOJF. Samostudium. Přijat na AVU. Tam jsem se setkal s leností, pohodlností v myšlení a záměrným odmítáním myslet a to i u pedagogů. Došel jsem v samostatné práci dál. Žádný profesor mě nechtěl vzít do speciálky. Tak jsem zase, ač nerad, odešel. Našel jsem si práci jako uklizeč mosteckých věží Karlova mostu.

V roce 1965 jsem byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců. To jsem měl již za sebou práci, která našla odezvu hlavně v zahraničí. Byl jsem pozván do USA kam jsem se dostal až v roce 1968, kdy mi byl vydán pas. Později jsem studoval rok matematickou analýzu na matematicko-fyzikální fakultě UK.

Obdržel jsem řadu cen a nadací. V letech 1990-1997 jsem působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze, kde jsem stále vedoucím pedagogem. Učil jsem i v zahraničí. Od r. 1999 generálním ředitelem NG v Praze.

V totalitním režimu jsem byl cca 300krát zadržen, perlustrován a krátkodobě vězněn policií. Několikrát řadu měsíců ve vyšetřovací vazbě. Odsouzen pro nepřekažení trestného činu zběhnutím, napadení policistů (to bylo ve Vídni 1968) a pro poškozování zájmů republiky v zahraničí. Od r. 1966 jsem byl evidován jako nepřítel státu. Poslední má zakázaná výstava měla proběhnout v listopadu 1989.

Uspořádal jsem více než 100 samostatných výstav a zúčastnil se stovek společných téměř po celém světě. Vydal jsem desítky knih a katalogů. Několik hudebních nosičů.

Jsem stále pošetilý.

Tamers of Flowers

Když před šesti lety u Guerilla Records vyšlo album sochaře Libora Krejcara a skupiny Tamers of Flowers Lesní hřbitovy, bylo to na české undergroundové scéně zjevení.

Libor Krejcar je znám především jako autor neuvěřitelně elegantních skulptur koček a jeho album Lesní hřbitovy bylo nemalým překvapením. Krejcar s pomocí Petra Vyšohlída (ex Piráti a jejich následnické kapely) a svých Krotitelů květin, v nichž působil mimo jiné dechař Václav Klecandr, sestavil kolekci písní, které - zejména v textech - těží z dědictví androše, v hudbě je ale obohacují o invenční práci se samply a nalezenými zvuky, trochu industriálních perkusí a energií vlastní hard coru a electronic body music. DG 307 meets Ministry, dalo by se nehezky nečesky říci, abychom získali alespoň přibližnou představu o energii Krejcarovy hudební tvorby. Lesní hřbitovy ostatně nejsou jeho debutem, na dvě starší nahrávky (na první se údajně do vazby elektrických kytar „mlátí klackem do trubek‟) snad v guerillovském edičním plánu také dojde.

Krejcar se stal nečekanou hvězdou Guerilla Records a první náklad jeho alba se vyprodal. V roce 2009 následovala reedice, nyní je tu DVD pojmenované pouze názvem kapely a obsahující týž repertoár. Odpověď na oprávněnou otázku po nadbytečnosti takového vydavatelského počinu znají ti, kdo Krejcara v poslední době viděli vystupovat: současní Tamers of Flowers jsou úplně jiná sestava než ta, která v roce 2004 nahrála studiové CD a která patrně byla pouze krátkodobá, ne-li vůbec výhradně studiová. Nová kapela sestavená z hudebníků z Heřmanova Městce, kde Krejcar žije a tvoří, je výrazně mladší a méně početná. Tvoří ji Jiří Benda (baskytara, sampler), David Kolovratník (bicí) a Mariana Krejcarová (hlas, perkuse, housle, zvonky), kytarista Radek Losert, i když na DVD, tuším, hraje ve všech písních, je pouze hostem.

Dneska má Libor Krejcar kolem sebe novou bandu a v Šonově vystoupí s novým projektem „Krajinou paměti".

Vstupné na koncert je již v předprodeji na www.sgpitas.cz nebo přímo v Hostinci u Pitašů. Cena vstupenky je 200 korun, na místě před koncertem 280 korun.

Zdroj zprávy Stanislav Pitaš.