Kytarový galavečer v Edenu

Text a foto Petr Štěpnička

Neděle, 5. června 2022

Sdílet na:

Kytaristé Gus G. A Andrea Martongelli předvedli v Broumově dechberoucí koncert.

Hudební klub Eden se zřejmě rozhodl, že letos přiláká co největší množství zvučných jmen. Domácí luhy už stihli reprezentovat Jiří Schmitzer, Mankáči a Laco Déczi, ze zahraničí přijel Rowan Robertson, tedy bývalý spoluhráč metalového boha Dia. V pátek 3. června do seznamu přibyly další mimořádné hvězdy a mistři šestistrunných nástrojů Gus G. a Andrea Martongelli. Dvojice kytaristů, kteří byli či jsou součástí takových veličin jako Ozzy Osbourne, Firewind nebo Power Quest, dávala slušnou naději, že se útroby broumovského rockového doupěte stanou svědky další jedinečné události.

Zpočátku to tak ovšem vůbec nevypadalo – první předkapela, kterou si jihoevropští hudebníci přivezli nečekaně s sebou, svým zhusta tradičním bluesrockem nijak neoslnila. Příčinou byl i nevyladěný zvuk, který z produkce tříčlenného spolku učinil jednolitou ohlušující kouli. A úplně nevyšel ani druhý předskokan, jehož součástí už byl také Ital Andrea Martongelli. Jenže i ten svůj půlhodinový set pojal spíše jako poloviční jamování a jakési zahřívací kolo před hlavním programem večera. Opět se nedostavila potřebná chemie a publikum zůstávalo – víceméně právem – chladné. Pak už to nicméně vypuklo...

Přestože rytmická sekce setrvala na svém místě, s příchodem řeckého maestra Guse G.vtrhla na pódium úplně jiná energie. Jako zázrakem se zlepšil zvuk a vše se začalo podřizovat výkonu drobného Řeka. Tento bezmála nábožný přístup měl své opodstatnění – Gus G. si s kytarou dokonale rozumí a předváděná hra se v jeho podání jeví jako ta nejlehčí a zároveň nejzábavnější věc na světě. I proto si může dovolit přijít s programem, který vzdává hold největšímu a nejslavnějšímu kytaristovi všech dob, Jimi Hendrixovi, což bylo také hlavním tématem pátečního večera v Edenu. Dalo se ovšem předpokládat, že z gruntu metalový hudebník nezůstane u otrockého přepisu bluesrockových not a své covery nejen přitvrdí, ale vnese do nich i pořádnou dávku osobitosti. Znalost původních Hendrixových skladeb proto nebyla nutná a Gusovo představení si mohl v pohodě užít fanoušek hard rocku i metalu. Řecký umělec si publikum brzy naklonil na svoji stranu, a to nejen výkonem, ale i postupně gradovanou hrou. Sóla se neustále prodlužovala, jejich vnitřní napětí (příjemně) brnkalo na nervy a předváděná ekvilibristika brala dech. Chvílemi žasli nejen diváci, ale dokonce i Gusovi spoluhráči, včetně italského zpěváka Piera Leporaleho. Zhruba v polovině setu se na pódium vrátil Andrea Martongelli, z něhož se vyklubal skvělý tandemový hráč. Jeho výkon byl nyní o poznání soustředěnější a konečně hodný jeho jména. Kytarové souboje byly ekvivalentem rytířských klání a z koncertu se stal dokonalý požitek. Zážitek, který byl strhující a výjimečný (zastávka v broumovském klubu byla jediným vystoupením této sestavy v ČR!), a jenž fanoušky donutil k otevřenému aplaudování jak pětici hudebníků, tak i pořadateli akce Pitašovi.