Na antidiskotéce s Janem Rejžkem se vzpomínalo na Jiřího Černého

Text a foto Petr Štěpnička

Pátek, 25. října 2024

Sdílet na:

Ve středu 23. října proběhla v undergroundovém klubu Eden vzpomínková akce na Jiřího Černého s Janem Rejžkem.

Jan Rejžek. Jedna z nejvýraznějších osobností české novinářské scény, hudební kritik, publicista, spisovatel, básník, ale také vyléčený alkoholik, jak jej uvedl Stanislav Pitaš ve svém klubu Eden, kam Rejžek dorazil ve středu 23. října. Hlavním předmětem Rejžkovy návštěvy bylo vzpomínání na jeho kamaráda a věhlasného českého hudebního kritika Jiřího Černého, který před rokem zemřel. Oficiální název programu zněl "První antidiskotéka bez Jiřího Černého", bylo tedy zřejmé, že povídání bude prokládáno hudební produkcí, která se tematicky prováže s jednotlivými epizodami ze života Jirky Černého. 

Jan Rejžek k tomu měl připravenou malou věžičku cédéček, z nichž první odebral a spustil jenom chvíli poté, co svůj program uvedl několika krátkými větami. Kombinace mluveného slova s muzikou přímo navazovala na legendární Černého sedánky, při kterých byla jistota netradičních a vkusných hudebních zážitků, jež byly za tehdejšího režimu pro běžného smrtelníka jen těžko dostupné. Nejinak tomu bylo v Edenu. Zhruba třicítka přítomných měla možnost vyslechnout několik výborných skladeb, včetně čerstvých ukázek z alb Vladimíra Merty nebo Vladimíra Mišíka, jejichž nejnovější studiovky Rejžek považuje za vážné adepty na desky roku. Zároveň by si přál, aby alespoň některé písně převzali hudební moderátoři tuzemských rádií a tím narušili pohříchu jednolité a nikterak zajímavé playlisty svých stanic. Sám ovšem dodal, že jde o pravděpodobně nesplnitelné přání.

Rejžek svůj hudební set proložil záznamy parodických scén, které se svými přáteli natáčel za komunismu. Jejich obsah tvořila hypotetická realita, ve které soudobí pohlaváři kvitují práci Jiřího Černého, Gustáv Husák jej zmiňuje ve svých projevech a šéf lidových milic Štrougal se inspiruje Černého recenzemi. Zábavné ukázky byly nejenom důkazem dobrého smyslu pro humor Rejžka a jeho přátel, ale dokazovaly jejich nebojácnost a odvahu se nesklonit před jedním z nejhorších totalitních režimů. Jan Rejžek si servítky nikdy nebral, jak dokazují jeho porevoluční kauzy (např. soud s Helenou Vondráčkovou), případně ostrá slova na adresu Jaromíra Nohavici, kterými se netajil ani v broumovském klubu. Jeho svébytné postoje nesednou každému, návštěvníci Edenu ale z Rejžkova povídání určitě zklamáni nebyli a dá se tvrdit, že většina z nich odcházela po dvou hodinkách komponovaného večera spokojena. Na závěr se sluší poděkovat Stanislavu Pitašovi, který neustává ve svých aktivitách a je schopen do Broumova zvát jednu velkou osobnost za druhou.