Posvátný hardrockový večer v Edenu

Text a foto Petr Štěpnička

Úterý, 6. září 2022

Sdílet na:

Ian Paice z Deep Purple vystoupil v Edenu. V jeho hře se odrážela akademická zkušenost, kmetský nadhled i pohoda.

Pakliže Broumov v současnosti aspiruje na post Evropského hlavního města kultury, pak se minimálně v pondělí 5. září takovým místem skutečně stal. Do undergroundového klubu Eden totiž zavítal jeden z nejslovutnějších umělců hudebních dějin, bubeník a dnes jediný původní člen hardrockového tělesa Deep Purple, mistr Ian Paice. Každé místo, které tento ikonický Brit navštíví, se automaticky mění ve svatostánek nikoli nepodobný nejnavštěvovanějším poutním místům. Alespoň fanoušci inkriminovaného hudebního stylu by určitě neměli problém před Ianem pokleknout a s hlavou u země mu poděkovat za vše, co pro rockovou scénu udělal. Však se jich také v klubu Eden sešlo dost, a nejen těch místních, v davu bylo slyšet polštinu a unikátní večírek si dokonce nenechali ujít hvězdy tuzemského (Monkey) showbusinessu (jak vidno na jedné z fotografií).

Po krátkém proslovu pana Pitaše o pokračování klubu Eden, mohl celý rockový spektákl vypuknout. Členové kapely Purpendicular, která je pojmenovaná po jednom z alb Deep Purple, vcházeli na pódium postupně, přičemž v rámci gradace jako poslední nastoupil Ian Paice. V ten moment publikum explodovalo hurónským aplausem, jenž na tváři – přes všechnu slávu evidentně skromného – britského matadora vykouzlil upřímný úsměv. Kapela neotálela a hned na začátku vypálila jeden ze svých největších hitů, nesmrtelnou a dodnes nesčetnými interprety citovanou klasiku „Highway Star“. V tu chvíli bylo jasné, že kvartet z nejrůznějších uskupení poskládaných spoluhráčů Ianovi ostudu neudělá, zejména frontman Robby Thomas Walsh splňoval umělecky i vizuálně nejpřísnější žánrová kritéria. Robby mezi skladbami volil krátké proslovy s častým vložením slůvka „děkuji“, přičemž nikomu nevadilo, že jej vyslovuje s polským přízvukem. Kapela pokračovala výběrem klasických hitů, mezi kterými nesměly chybět kousky „Perfect Strangers“, „Smoke On The Water“ nebo „Stormbringer“, jenž byl zvolen jako jediný přídavek. I s ním vystoupení nepřesáhlo 70 minut, což se může zdát málo, hlavní pointou onoho večera ovšem nebyla kvantita, ale kvalita. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že se hvězdný bubeník pohybuje ve věkové kategorii sedmdesátníků a hra na bicí představuje jednu z nejnáročnějších hudebních disciplín. Ian Paice se každopádně svojí úlohy chopil se ctí, v jeho hře se zrcadlila akademická zkušenost, kmetský nadhled i pohoda. Na závěr si Paice stoupl za mikrofon, aby místnímu publiku poděkoval. Diváci jeho slova – stejně jako předtím všechny předvedené skladby – odměnili bouřlivým potleskem, přičemž se z jejich výrazu dala vyčíst radost, vděčnost, a u některých snad i něco jako splnění životního snu.