.png)
Repertoár hudebního festivalu Za poklady Broumovska sestavuje Tereza Kramplová
Pátek, 13. dubna 2012
Šest úspěšných ročníků festivalu Za poklady Broumovska mu dalo dnešní podobu a proslulost, a také způsobilo, že pronikl do povědomí lidí nejen na Broumovsku. Na festivalové koncerty na Broumovsko se dnes jezdí i z Hradce Králové nebo dokonce z Prahy. Díky špičkovým, i širokému publiku známým interpretům, a vzhledem k prostředí kostelů citlivě vybíraným repertoárem.
Realizační tým festivalu Za poklady Broumovska, pořádaného každoročně v letních měsících v kostelech na Broumovsku, tvoří vedle devítičlenné Čestné rady festivalu čtyři lidé. Manažeři Marcela Lillingová a Jan Školník, dramaturgyně Tereza Kramplová a vztahy s veřejností (Public Relations) má na starosti Markéta Hlavicová. Festival, jehož 7. ročník již letos uvedený tým připravuje, zahrnuje každý rok v létě 10 koncertů, navštívených například loni více než třemi tisícovkami lidí.
Tereza Kramplová je manažerkou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Pochází z Hradce Králové, i když do Prahy přišla studovat z Liberce, kde je její otec ředitelem loutkového Naivního divadla. Po maturitě na gymnáziu vystudovala nejprve klavír na Pražské konzervatoři, později hudební fakultu Akademie múzických umění, obor hudební management. V rodině však žádné profesionální hudební zázemí neměla. Kromě dědečka Milana Klímy, který celý život pracoval jako designér u firmy Petrof v Hradci Králové, a po odchodu do důchodu založil manufakturu na výrobu klavírů pod značkou KLIMA Piano. Se třemi desítkami zaměstnanců vyráběl ručně pianina a klavíry a dokázal je prodat. K tomu Tereza Kramplová říká: „S nástroji jsme projezdili velkou část světa. V době, kdy v čele firmy stála moje maminka, Milena Doubravová – Klímová, jsme nástroje prezentovali na veletrzích v Americe, i v německém Frankfurtu, kde se koná nejznámější světový veletrh hudebních nástrojů Musikmesse. Takže dědeček nás vedl i k tomu, abychom se sestrou měly muziku rády. Nástroji Klima piano je mimo jiné vybavená celá konzervatoř v Reykjavíku na Islandu. Vždy, když jsme nástroje prezentovali, byli jsme velmi potěšeni ze zájmu, který nástroje vzbuzovaly nejen v obyčejných návštěvnících, ale i u profesionálů. Hlavním kritériem výroby byla kvalita, tradiční zpracování a používání těch nejlepších materiálů. To byla naše filozofie. Ty nástroje byly opravdu špičkové a jsem ráda, že mám jeden doma."
Své vztahy s muzikanty, zpěváky, hudebními manažery z oblasti vážné hudby si vytvářela již po dobu studií na AMU, kde sama hudební management vystudovala. Takže na otázku, jak to dělá, že dokáže do venkovských kostelů na Broumovsku přivést interprety nejen vynikající, ale i třeba světově známé a uznávané (hráli tu Šporcl, Hudeček, zpíval Margita nebo Jana Koubková) odpovídá: "Jsou to buď moji přátelé a kamarádi, se kterými udržuji pracovní vazby nebo se znám osobně alespoň s jejich managery. S některými se vidím čistě pracovně, ale protože se známe dlouho, tak je pro mne snazší najít si k nim cestu. Když jim představím festival, hlavní myšlenku obnovy kostelů, prostředí regionu, přiblížím jim publikum, tak se sami zajímají o koncerty a festivalové dění. Nestalo se mi, že by někdo odmítl, snad jen z časových důvodů. Náš festival se koná v létě, kdy má mnoho umělců trochu volnější režim, divadelní prázdniny, nebo naopak je to pro ně sezóna. Je to taková časová alchymie. Konkrétně o paní Peckovou, která na festival letos přijede, jsem stála již více než 2 roky."
Jak jste se dostala na Broumovsko a k festivalu?
„Při práci na Mezinárodním festivalu EuroArt Praha, na jehož organizaci se podílím již desátým rokem, jsem se seznámila se Stamicovým kvartetem a především s violoncellistou Vladimírem Leixnerem. Tomu vděčím za mnohé, naučil mě, jak se pohybovat v hudebním světě a byl to takový můj „guru". Vladimír se znal s rodinou pana Školníka, a tak jsem se seznámila také s aktivitami Honzy (Jan Školník je zakladatel občanského sdružení Agentura pro rozvoj Broumovska, které organizuje mimo jiné i hudební festival Za poklady Broumovska). Seznámili jsme se a ve chvíli, kdy Honza mohl festival po dvou ročnících existence převzít, mě oslovil s nabídkou, zda bych se starala o zajištění programu. Nepřemýšlela jsem ani chvíli a splnil se mi vlastně dávný sen."
Než se dostaneme k samotnému festivalu Za poklady Broumovska, rád bych Vám a celému týmu složil poklonu za to, s jakým citem je umístěn každý koncert do jednoho z 10 kostelů.
"Zkoordinovat nároky interpretů a jejich nástrojů s místním prostředím, rozdělit koncerty tak, aby program nebyl monotónní, aby vytvořil za celé léto celek, a aby se hodil právě do toho konkrétního kostela, je vždy výzva pro dramaturga i výkonného ředitele. Při přípravách jednotlivých ročníků diskutujeme s Marcelou Lilingovou o možnostech akustiky kostelů, přístupových cestách i o svízelích stěhování klavíru. Výsledkem je snad to, že lidé odcházejí spokojeni a s úsměvem na rtech. Velmi ráda vzpomínám na úplné začátky, kdy jsme s manželem a naší tehdy maličkou dcerou všechny kostely navštívili, abych měla úplnou představu, kam se co hodí a jaká mají jednotlivá místa atmosféru."
Již jen na pohled jste tým lidí, který si dobře rozumí, možná víc než rozumí. Jakoby to byl víc než tým, podle toho, jak se vám daří.
"Vy máte idealistické představy. My jsme normální lidé, kteří mají to štěstí dělat to, co je baví, a má to ještě nějaký výsledek pro ostatní. Musím říct, že motorem zažehávající plamen, který potom přeskočí na celý tým je Honza (Školník – pozn.red.). S jeho nezištným nasazením pro druhého, se dnes střetávám velmi málo. Moc si ho za jeho přístup vážím. Dalším důležitým týmovým hráčem je Markéta Hlavicová, která se stará o to, aby bylo o festivalu slyšet, aby byl vidět v periodikách i na billboardech. Bez toho jejího „PR", bychom se mohli snažit sebevíc a bylo by to k ničemu. A máte pravdu, za ta léta, co festival připravujeme, se z přípravného týmu stali minimálně staří známí."
.jpg)