Rozhovor se saxofonistou Matějem Pátkem

MARTINA VÁŇOVÁ, PAVEL FRYDRYCH

Neděle, 29. září 2013

Sdílet na:

Se saxofonistou, členem hudebních uskupení Clarinerd Q a Annabase, absolventem Základní umělecké školy v Polici nad Metují, Matějem Pátkem si povídala Martina Váňová a Pavel Frydrych. Rozhovor, který vyšel v Polickém měsíčníku, autoři poskytli i pro Naše Broumovsko.

Hraješ v uskupení Clarinerd Q a ve skupině Annabase. Jde nějak říci, které hraní Tě baví víc?

Nejde. Jsou to různá prostředí, hudba, muzikanti, humor, všechno. V každé kapele si přijdu na něco trochu jiného.

Clarinerd Q je klarinetové kvarteto. Jak vzniklo?

Všichni čtyři (moje sestra Bája, Káťa Pastorková, Jirka Trnovský a já) jsme spoluhráči ze třídy Romana Rokoše v polické ZUŠ a současní nebo budoucí studenti konzervatoří. Začátkem roku jsme dostali chuť si po delší době společně zahrát, dali dohromady pár zajímavých věcí a zjistili, že to ve vzácných chvílích docela dobře funguje. Většinu času obyčejně jen děláme hovadiny, s hudbou nebo bez. Hodně nám pomohlo hraní na vernisážích na Terase v Pellyho domech. Moc bychom toho nenacvičili, kdyby nebylo kde hrát.

Na YouTube je váš klip k písni Everything You Didn't Do. Jak vznikal?

Je to předělávka písničky Jamieho Culluma. V březnu vydal novou desku a na internetu vyhlásil soutěž o nejlepší coververzi. Samozřejmě se přihlásilo velké množství více či méně šikovných muzikantů a lístky na koncert jsme nevyhráli, ale moc jsme si to celé užili – nápad, aranžování, zkoušení, nahrávání s panem ředitelem Bořkem a nakonec i bleskové improvizované natáčení klipu s Jakubem Vovsem. Dodnes nám vyhrožuje, že to musíme natočit znovu a pořádně.

Jak dlouho hraješ na saxofon a jak ses k němu dostal?

Vzpomínám si, že na mě saxofon udělal veliký dojem na koncertě Druhé trávy v rukou vynikajícího Luboše Maliny, to mi mohlo být tak šest let. Přání jednou na něj taky hrát se mi splnilo v patnácti v polické ZUŠ. Je to opravdu výjimečné místo.

Momentálně studuješ v Praze. Co a kde?

Pátým rokem hru na klarinet na konzervatoři u profesora Čápa a od minulého roku jsem k tomu přidal mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické. Co přesně ze mě bude, pořád není jisté.

Co posloucháš za hudbu?

Mám rád hudbu, která dokáže rozhýbat duši i tělo a nadchnout mě nápady, vtipem a zvukem. Nejčastěji to bývá něco směrem k rocku, jazzu, popu a klasice, často nespadající do žádné škatulky a inspirované ze všech stran. Poslední dobou nemůžu dostat z hlavy The Cat Empire nebo Kings of Convenience.

Neláká tě tvoření? Skládání hudby?

Vždycky lákalo, v hudbě jsem děsně zvědavý a mám nutkavou (a pro mnohé otravnou) potřebu si všechno vyzkoušet. Občas mě něco napadne s kytarou, u piána nebo počítače. Málokdy se mi povede něco dodělat, ale mám hotových třeba pár věcí pro naše kvarteto.

Máš nějaké hudební vzory?

Každý měsíc další a další. Jsou mezi nimi moji učitelé, spoluhráči, přátelé a spousta českých i cizích autorů a interpretů. Uvedením jednoho bych upozadil ostatní, všichni jsou pro mě stejně důležití.

Pokud by sis mohl vybrat, s kým by sis chtěl zahrát?

S mojí milou Thereskou bych rád nazkoušel a někde zahrál některou z úžasných skladeb pro klarinet a klavír, třeba od Brahmse nebo Poulenca. Jednou to přijde.

Ptali se Martina Váňová a Pavel Frydrych: "Dovolíme si za sebe, a věříme, že i za mnoho polických občanů, Matějovi popřát, aby se mu jeho sny splnily, a aby nás svou hudbou doprovázel co nejdéle."