Syrový hudební zážitek v klášterní Kreslírně

Text a foto Petr Štěpnička

Pátek, 15. března 2024

Sdílet na:

Krajina Ró je skupina, které se vyplatí věnovat pozornost. Ve středu 13. 3. vystoupila v rámci cyklu Artcafé v klášterní Kreslírně.  

Na koncert skupiny s názvem Krajina Ró jsem v půli března vyrazil na slepo, pouze na základě pozvání a informace, že v kapele figurují hudebníci alternativně folkových Jablkoň, které považuji za jeden z nejzajímavějších tuzemských spolků vůbec. O nové formaci kapelníka Jablkoň, Michala Němce, jsem ale měl nulové povědomé a dopředu neslyšel jediný song. Krátce po sedmé hodině večerní, kdy koncert začal, byl prostor klášterní Kreslírny utěšeně zaplněn. Na pódium pětičlenná sestava, v níž kromě Němce figuruje další postava z Jablkoně, basista Johnny Judl Jr., korpulentní bubeník s výrazem nihilisty Michael Nosek, kytarista Tomáš Frolík, jenž byl pro Němce impulsem k založení Krajiny, a nakonec Němcova neteř, křehká zpěvačka Anna Břenková. 

Kapela rozjela set, který znamenal průřez playlistem jejích dosavadních dvou studiovek "Hotel Blázen" a "Mlhovina". Zpočátku těleso působilo malinko nevyladěně, za což mohl i horší zvuk. Ten se postupem času zlepšil, k dokonalému výsledku jsme ale až do konce koncertu nedospěli. I první Němcova průpovídka byla strohá a nevrlá. Posléze mi došlo, že nejde o blbou náladu ostříleného lídra, ale osobitý styl, který začal být velmi zábavný. To samé platilo o kapele, jež se po spokojených reakcích publika uvolnila a mohla tak naplno prodat svoji hudební vizi. Díky tomu v Kreslírně propukl gejzír málo vídaných uměleckých výkonů, kdy člověk nevěděl, kterého z pětice aktérů sledovat dřív. Ve zdánlivě povrchní rockové slupce byla ukryta sladká dužina vrstevnatých ploch a do puntíku promyšlených aranží. V neuchopitelném stylovém vesmíru se proháněly jazzové, art-rockové, progresivní i tvrdě rockové perseidy, které by se neztratily ani v místním undergroundovém klubu Eden. Naopak, hudební intenzita mnohdy přeskočila metalové mantinely a produkce kapely byla poplatná jejímu názvu. Syrový nátěr, který byl variován řadou hravých sekvencí, jimž poutavým způsobem vévodila Anna Břenková, v některých momentech evokující étericky/démonickou Vladivojnu La Chiu. Když v závěru kapela vypustila zběsilou punkovou vypalovačku, kterou poté polarizačně zjemnila houpavými rytmy (Němec si při nich střihl taneček s neteří), bylo jisté, že Krajina Ró patří mezi mimořádné spolky tuzemské alternativní scény, těleso, kterému se bohatě vyplatí věnovat svoji pozornost.