U nás doma je málokdy ticho

Bára Fialová, foto archiv K. Dušánkové

Neděle, 11. února 2024

Sdílet na:

Každý rok její soprán rozezní klenby broumovských kostelů na koncertech festivalu Varhanní léto. Na Den matek, na Vánoce nebo na svatého Martina ji zase najdete na dirigentském místě, odkud už dvanáctým rokem řídí amatérský pěvecký sbor Clari Cantus. Sbormistryně, zpěvačka a učitelka zpěvu Klára Dušánková z Martínkovic žije už několik let v Hradci Králové, ale na Broumovsku je každou chvíli.  

„Doma jsme zpívali odmalička. Oba dědové byli dobří zpěváci, od nich jsem pochytila písně lidové. Táta nás zase s radostí učil písničky, které nebylo vhodné zpívat ve školce, což jsme se ségrou přesně dělaly. A pak takové ty táborákové klasiky a písně trampské,“ vzpomíná osmatřicetiletá Klára Dušánková, rozená Nentvichová, na svá první setkání s paní Hudbou. A své první veřejné vystoupení v první třídě si vybavuje, jako by to bylo včera.

„To k nám přišel do třídy pan učitel František Jirka, zeptal se, kdo umí zpívat a naše třídní učitelka zmínila mě. A už se to rozjelo, pan Jirka hrál na housle, já zpívala. Můj první song na veřejném vystoupení byla lidovka Sivá holubičko,“ vzpomíná Klára, která pak vystupovala na většině akcí ve vesnici – na vítání občánků, Dni matek nebo setkání důchodců. Po prvním stupni základní školy začala navštěvovat víceletý program na broumovském gymnáziu. Na broumovské ZUŠ chodila do třídy Romany Roškové, a to až do doby, než se po maturitě dostala na kroměřížskou konzervatoř, kde vystudovala klasický, nebo chcete-li operní zpěv pod vedením sólistky Moravského divadla Olomouc Ley Vítkové.

„Dnes už můžu přiznat, že ke studiu zpěvu mě inspirovala hlavně moje lenost. Samozřejmě byl zapotřebí nějaký talent a následně i píle, ale upřímně jsem se děsila studia na vysoké škole, takže po úspěšně složených talentovkách jsem si mohla oddechnout. A jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla, protože studium na konzervatoři, a ještě k tomu na Moravě, byl jeden velký mejdan,“ směje se Klára, která si na Moravě oblíbila kromě klasiky i dechovku a cimbálovku.

Petr Pavel každé ráno na motorce

V letech 2008 a 2009 Klára přerušila studium na konzervatoři, když její tehdejší přítel, voják z povolání, dostal práci v Bruselu. „Nejdříve jsem tam dva roky jezdila na výlety a pak jsem se přihlásila, když hledali recepční na Stálém zastoupení České republiky při Evropské Unii. To je budova, kde sídlí velvyslanec a čeští diplomaté, kteří připravují jednání v Radě a parlamentu Unie,“ vysvětluje Klára, jaká byla její první opravdová práce v životě. „Mým zaměstnavatelem bylo Ministerstvo zahraničních věcí ČR a šéfem Karel Schwarzenberg. Díky tomu, že jsem seděla přímo na recepci, jsem potkala většinu evropských politiků té doby,“ připomíná Klára, že v té době Česko poprvé předsedalo Evropské Unii, takže u ní na recepci bylo někdy opravdu rušno. Potkávala tam i současného prezidenta Petra Pavla.

„V té době na úřadě vedl vojenský sektor. Každé ráno přijel na motorce a prohodil zdvořile pár slov. Můj bývalý přítel mu dělal asistenta, takže jsem jej a také paní Pavlovou, měla možnost poznat i mimo úřad. Nyní jsem ráda, že máme prezidenta, který má úroveň, umí se pohybovat v diplomacii a my se nemusíme bát mezinárodní ostudy,” dodává Klára, která na Brusel, i celou Belgii dodnes s láskou vzpomíná. „Antverpy a Gent, to jsou nádherná města po kterých se mi stýská.“

Nemáte chuť si zazpívat?

Po studiích konzervatoře učila Klára Dušánková pět let na Základní umělecké škole v Kroměříži, pak se vrátila do Martínkovic a učila na ZUŠ v Broumově. V roce 2012 uspořádala první vánoční koncert v Martínkovicích, kde zpívala společně se svou sestrou Janou Žouželkovou a na varhany je doprovázel Ladislav Šikut, který v té době už léta organizoval tradiční hudební festival Varhanní léto. „Vystupoval tam také dětský pěvecký sbor, který jsem v té době vedla v Broumově. V dalším roce jsem oslovila mladé muzikanty od nás z vesnice, kteří také chodili do ZUŠky, aby si na koncertě zahráli. No, a když už tam hrají, tak by mohli také zpívat! A už se to rozjíždělo, přidávali se další členové nejen z naší vesnice a rozšiřoval se repertoár. Sbor začal vystupovat na různých akcích, které pořádala naše obec,“ vzpomíná Klára na prvopočátky svého pěveckého sboru, který po pár letech dostal jméno Clari Cantus.

„To v překladu z latiny znamená proslulý nebo známý svým zpěvem. Což je samozřejmě trochu nadsázka, ale zároveň je to hříčka s mým křestním jménem. Dnes má sbor šestnáct stálých členů a několik nepravidelných, hostujících. V poslední době nám členové ubývají, což souvisí většinou s tím, že dostudují gympl a stěhují se za studiem, prací a podobně. Takže pokud by měl někdo chuť si s námi zazpívat, je vítán,“ dodává sbormistryně, jejíž těleso vystupuje převážně na akcích na Broumovsku – v Martínkovicích, Broumově, Otovicích, Heřmánkovicích, Vernéřovicích. Jednou vyjel i za hranice, to, když dostal pozvání na vánoční festival pěveckých sborů v bazilice ve Vambeřicích. „Neměla jsem ambice budovat profesionální sbor. Jsme parta kamarádů, která si ráda zazpívá, ale zároveň mě těší, že jsme se vypracovali a naše vystoupení mají pozitivní ohlasy.“

Rap pro důchodce

Dnes Klára Dušánková žije už pět let v Hradci Králové a učí na místní umělecké škole Habrmanova populární i klasický zpěv. Někteří z jejich bývalých studentů se věnují zpěvu profesionálně, třeba už sami učí na umělecké škole. Jiní, jako například Martin Probošt, který se před dvěma lety úspěšně zúčastnil soutěže Česko hledá superstar, zase dali přednost jiné kariéře a hudbu si nechali jako koníček.

„V poslední době mi ve třídě převažuje zpěv populární – děti chtějí zpívat to, co je hitem na YouTube a chtějí zpívat do mikrofonu. Ale zároveň jsou i tací, které táhne klasická hudba už ve 13 letech, mám zrovna jednu takovou zpěvačku a adeptku na operní zpěv na konzervatoři,“ říká Klára, kterou zpěv provází, jak sama říká, od rána do večera.

V její domácnosti je málokdy ticho, buď si prozpěvuje ona nebo hraje hudba a většinou se už budí s nějakou melodií v hlavě. „To prostě nejde vypnout, ani kdybych chtěla. Nevyhýbám se žádnému žánru. Když jsem ve stresu, ulevím si operní árií, když jedu na kole z kopce dolů po trailu, zpívám si většinou svižnou popinu, a když šlapu v zimě na splitboardu do kopce, jsem schopna si notovat dětské písničky,“ říká Klára, která ve svém volném čase ráda poslouchá úplně jinou muziku, než jakou učí ve škole. Její největší hudební zážitek z poslední doby byl koncert americké rapové skupiny Wu-Tang Clan ve Vídni minulé léto. „Když se mě moji žáci ptají, jakou hudbu poslouchám, tak se tomu smějí, že je to „rap pro důchodce“.

A jestli se někdy vrátí na Broumovsko? „Nevím, těžko říct, co bude v budoucnosti. Představit si to dokážu. V Hradci mi chybí příroda, v Martínkovicích máme les skoro za domem. A to hvězdné nebe v noci, hmm…,“ zasní se pěvkyně.

POZN.: Na titulní fotografii stojí Klára Dušánková (vpravo) se svou sestrou Janou Žouželkovou.