Velikonoční zážitek v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují

Jindřich Horkel

Úterý, 3. dubna 2018

Sdílet na:

Mám rád hudbu a také rituály. Docela dobré spojení bylo na zpívané mši v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Polici nad Metují, když zpíval místní Chrámový sbor. Kolem dvaceti zpěvaček a zpěváků jsme s manželkou slyšeli už předtím na zkouškách mše Ignáce Reimana na místní faře.

Nedostanu se do zákulisí hudebního tělesa tak často. O to víc jsem obdivoval, s jakou lehkostí a soustředěním všech zúčastněných zkouška probíhala. A také ovzduší vzájemnosti, laskavé sounáležitosti a vzájemné úcty, až by člověk řekl křesťanské, zde bylo cítit.

Dávno vím, že úcta, soucítění a tolerance mají s křesťanstvím společné jen tolik, že jsou v tomto prostředí jaksi očekávané, i když ne vždy přítomné. Na zkouškách polického Chrámového sboru však oslovily i nás, pozorovatele zvenčí.

Na slavnosti zmrtvýchvstání v neděli 1. dubna se to vše umocnilo. Obrovský, akusticky dokonalý prostor a doprovod opravdového mistra varhan, mladého varhaníka Tomáše Weisera, zážitek ještě prohloubil.

Chrámový sbor při kostele v Polici nad Metují existuje prý od nepaměti. Jak mi řekli na zkoušce, sbor, varhaník a farář byli v Polici vždycky. Na mši bylo cítit, že spolu souzní. Když farář na koci mše děkoval všem, co se o úspěch průběhu velikonočních slavností v kostele přičinili, byl cítit i hluboký vděk zpěvákům. Mši nacvičovali od Vánoc. Scházeli se na faře každé pondělí večer a poctivě se připravovali. Kolik úsilí, kolik času a jak moc z vlastní osobnosti vydávají lidé, kteří okrašlují život nám ostatním. A nezáleží, jestli na mši v kostele, na vystoupení v divadle nebo na stadionu při cvičení Sokolů. Díky nim je život krásnější a každý může mít důvod k radosti a podnět, aby pro ostatní také něco udělal.