Velmi si považuji, že se mohu na Broumovsko vracet

Michaela Plchová, foto archiv festivalu ZPB

Středa, 20. dubna 2022

Sdílet na:

Krásnou příležitostí, jak oslavit 1. květen, lásky čas, bude vystoupení hobojisty Viléma Veverky spolu s herečkou Vilmou Cibulkovou v broumovském klášteře v rámci předehry festivalu Za poklady Broumovska. Vstupenky jsou již v prodeji na webu festivalu. Při této příležitosti jsme Viléma Veverku požádali o krátký rozhovor.

Pane Veverko, vy se chystáte přijet do Broumova 1. května na tzv. „předehru“ festivalu Za poklady Broumovska. Je to vaše první návštěva regionu, nebo už jste měl tu příležitost zde koncertovat?

Mám to štěstí, nebo snad i svého druhu velkou výsadu, které si velmi považuji – což bych rád zdůraznil –, že se mohu právě díky festivalu Za poklady Broumovska do tohoto krásného, řekl bych dokonce velmi autentického regionu tu a tam vracet. 

Budete vystupovat společně s herečkou Vilmou Cibulkovou. Jste spolu zvyklí vystupovat, nebo je to premiéra?

S Vilmou se rozhodně nesetkáváme poprvé, nicméně atraktivní produkce, kterou v rámci prologu festivalu představíme, patří rozhodně k tomu nejnovějšímu. Vilma je doslova ideálním představitelem této „role“, dlouho jsem si přál právě s ní něco podobného opakovaně realizovat. Nyní je to zde, a díky tomu jsme schopni nabídnout našim divákům formát, který pravděpodobně doposud nemohli shlédnout a slyšet.

Na co se mohou posluchači těšit? Co jim zahrajete?

Ta klíčová slova jsou tři: Shakespeare, Britten, Telemann. Tedy na jedné straně zde máme možná historicky nejvýznamnějšího dramatika spolu s nejslavnějším britským hudebním skladatelem, kterým Britten skutečně byl. To vše pak doplňuje mistrovská barokní hudba Goerga Philippa Telemanna. Sonety Williama Shakespeara jsou texty, u kterých máte mnohdy pocit, že je autor napsal včera. A to je onen geniální moment, neboť se prolínají s mimořádně působivou sólovou hudbou. Dojem je ten, že jedno vzniklo pro druhé a to tak, aby jedno umocnilo a povýšilo druhé.

Vy patříte mezi všestranné hráče, co se týče hudebních období. Které je však vaše nejoblíbenější? Nějaká oblíbená skladba?

To je velmi těžká otázka. Profesionál by mohl, možná trochu „alibisticky“, odpovědět asi tak, že ta hudba, kterou právě hraje je tou nejoblíbenější. Ale dobrá, zanechme alibismu. Právě to, co prezentujeme s Vilmou, protože je na individuální bázi, patří k tomu velmi oblíbenému. Jinak je to hudba pozdního romantismu a někdy pak také hudba, která se co do estetiky, k tomuto období vztahuje, tedy například některé skladby Ennia Morricone. Toho bych výhledově v rámci skvělého festivalu rovněž rád někdy příště představil. Rád mám i malá jazzová a fusion vykročení, to je však ještě jiné téma.

Součástí komponovaného večera jsou Shakespearovy sonety, tedy téma lásky, krásy, ale i pomíjivosti citů. Řekl byste, že se právě toto téma vhodně vyjadřuje hrou na hoboj? 

Jsem přesvědčený o tom, že má-li který hudební nástroj ten potenciál vyjádřit emoce, o kterých mluvíte, pak je to hoboj. Hoboj má ze všech nástrojů nejblíže lidskému hlasu, již to je svého druhu důkaz o pravdivosti této smělé teorie. Ostatně věřím, že o tom budu moci přesvědčit návštěvníky a posluchače prvomájového koncertu v Broumově.