Vnuk hudebního skladatele Josefa Suka bude besedovat v Polici

Pavel Frydrych

Středa, 12. května 2021

Sdílet na:

Na další přednášku z cyklu „Wihanův rok“ přijede z Křečovic Jan Suk. Už jen samotné jméno obce, odkud do Police nad Metují dorazí, znalým napoví, že shoda jmen není čistě náhodná. Básník, esejista a filozof Jan Suk je vnukem hudebního skladatele a souputníka Hanuše Wihana z Českého kvarteta, Josefa Suka. Za těchto okolností je zcela jasné, že ve čtvrtek 13. května nemůže být v Polici nad Metují řeč o nikom jiném než o Josefu Sukovi.

Josef Suk (často uváděn jako Josef Suk st., aby se odlišil od svého vnuka, houslového virtuóze Josefa Suka ml.) se narodil 4. ledna 1874 v Křečovicích. V letech 1885 až 1892 studoval na pražské konzervatoři hru na housle u Antonína Bennewitze, skladbu nejprve u Karla Steckera a později v mistrovské třídě Antonína Dvořáka a kvartetní (tzv. „ansámblovou“) hudbu u Hanuše Wihana. V roce 1898 se oženil s Dvořákovou dcerou Otilií. V roce 1901 se jim narodil syn Josef, ale Otilie již čtyři roky poté (rok po svém otci) zemřela na následky vrozené srdeční vady.

Společně s Karlem Hoffmannem, Oskarem Nedbalem a Ottou Bergerem založil České kvarteto, které uměleckou úrovní a mezinárodními úspěchy dosáhlo světového významu a jehož vznik byl v české komorní interpretaci historickým mezníkem. Působil v něm jako druhý houslista až do roku 1933 a absolvoval s ním po světě na čtyři tisíce koncertů. (Po onemocnění Otto Bergera zaujal místo u violoncellového pultu Hanuš Wihana a zůstal členem Českého kvarteta až do roku 1914.)

Ale do hudební historie vstoupil Josef Suk hlavně jako skladatel. Hudební publicista Jan Miroslav Květ shrnul Sukovo skladatelské dílo do pár krátkých, ale velice výstižných vět: „Sukovo dílo není rozsáhlé (37 opusových čísel), ale má jedinečné rysy. Kouzlo děl z mládí a složitě přemítavá básnivost pozdních děl – obé je výsledkem téhož hlubokého smyslu pro niternou lyriku, jejíž výrazová šíře sahá od nevýslovně citlivé intimity (např. O matince) až po monumentální, téměř horečně zanícenou polyfonní expresi (Epilog).

Esejista, básník a filozof Jan Suk se narodil v hudební rodině. Je pravnukem skladatele Antonína Dvořáka a vnukem Josefa Suka. Jeho nevlastním bratrem byl houslový virtuóz Josef Suk. V letech 1972-1977 studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze obory filozofie, historie a estetika. Během studia i v následujících normalizačních letech navštěvoval bytové semináře Milana Machovce, Jana Patočky, Ladislava Hejdánka aj.

Od roku 1992 pracoval jako redaktor, později šéfredaktor pražského nakladatelství H&H, kde redakčně a editorsky připravil desítky beletristických i vědeckých titulů z české literatury i překladů z literatury světové. Je editorem stěžejních děl Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého, Zdeňka Kalisty, Jiřiny Haukové, Arnošta Lustiga a mnoha dalších. Od roku 1994 řídil básnickou edici Poesis, v níž vyšlo téměř čtyřicet titulů české i světové poezie včetně zásadních antologií.

Pro Českou televizi se scenáristicky a moderátorsky podílel např. na dokumentu o životě a díle Josefa Suka „Dotkl se mě prst Boží“ a na dokumentu o K. H. Máchovi „Kam vzhlédnu, tam mně schází tvář“.

V roce 2020 vydal v nakladatelství Academia knihu „Melancholické století oblaku“. V recenzi na knihu zazněla mj. i tato slova: „Nová kniha významného českého esejisty, básníka a filozofa Jana Suka má podtitul ‚život umělců‘, ačkoli může být vnímána rovněž jako sága nebo freska slavné umělecké rodiny autorova pradědečka Antonína Dvořáka, a především dědečka Josefa Suka (1874–1935). Skladatelův příběh slouží jako východisko k polyfonické úvaze o charakteru umělecké tvorby na pozadí doby, která až na výjimky bývá vůči umění a umělcům spíš nepříznivá, nechápavá nebo dokonce lhostejná.“

Patronem projektu Wihanův rok je violoncellista, pedagog a člen tria Bergerettes, pan Tomáš Strašil.

Wihanův rok pořádá Muzeum papírových modelů a Město Police nad Metují. Projekt dále podporují: Národní muzeum, ZUŠ Police nad Metují, Myco Medica – vitální houby, Agentura pro rozvoj Broumovska, Tarisio – Fine Instruments & Bows, Spolek Apeiron, Státní okresní archiv Náchod, Obec Slatina nad Úpou, Mezinárodní společnost Oskara Nedbala Tábor, Lidová dílna 322, Květinářství U Petry a Zelenina Suchomel.

Dobrovolné vstupné bude použito na údržbu hrobu Hanuše Wihana na Olšanských hřbitovech v Praze.

Fotografie: archiv Pavla Frydrycha a Aleš Prstek (http://www.prstek.cz/)