akad. mal. Josef Ducháč: Svět je skicák, tak dělejme čáry!

Martina Váňová

Sobota, 3. února 2018

Sdílet na:

Josef Ducháč patří beze sporu k zajímavým místním autorům, jejichž dílo už prověřil čas. S obrazy tohoto malíře jsme se totiž mohli setkat již mnohokrát. Autor svá díla vystavoval od šedesátých let. Jeho obrazy na své aktuálnosti nic neztratily, takže není výjimkou, že se především na skupinových výstavách jeho práce objevují i dnes.

Například na výstavě k 50. výročí založení ÚBOKU v roce 2010 pořádané v Muzeu textilu a Muzeu Boženy Němcové v České Skalici. Jeho oblíbenost dokládá i to, že jeho práce (tapiserie) visely ve veřejném prostoru, například v Broumově na Střelnici, na úřadech v Jaroměři, Náchodě nebo v Letohradě. Muzeum Broumovska vlastní celý soubor jeho kreseb a obrazů. Práce pana Ducháče najdeme i ve sbírce Galerie výtvarného umění v Náchodě. Z regionálních kunsthistoriků si jeho obrazy oblíbil například PhDr. Vlastimil Havlík PhD. nebo Mgr. Jan Kapusta.

Jeho osobní život stojí jistě za zmínku. Studoval na Odborné škole tkalcovské v Náchodě. V roce 1944 byl totálně nasazen. Nejprve v královéhradecké Škodovce, potom u firmy Linke a Hoffmann Werke v tehdejší Breslau (dnes Wrocław). Byl internován v koncentračním táboře Gross-Rossen. Poslední měsíce války se skrýval v chatě na Slavném. V roce 1974 nastoupil na místo výtvarníka Podniku služeb v Novém Městě nad Metují, ale záhy odešel do svobodného povolání. V letech 1963-75 přednášel spolu s architektem Josefem Bernardem o kultuře bydlení v řadě východočeských měst, v letech 1964-71 byl členem výtvarné Skupiny 5. Lektorsky působil ve Skupině amatérských výtvarníků v Novém Městě nad Metují a v náchodském Výtvarném kroužku, také v návrhářských ateliérech podniků Texlen v Červeném Kostelci a Tepna v Náchodě.

Pro mě je asi nejzajímavější, že byl učitel Hynka Martince, který pochází z Machova. Dnes žije Martinec v Londýně a je významnou součástí současné anglické scény. Věnuje se fotorealistické malbě a jeho díla jsou zastoupena v Národní galerii v Praze i Britském muzeu v Londýně. Hynek Martinec v jednom rozhovoru krásně popisuje, jak ho Josef Ducháč učil nejen techniku, ale především improvizaci, a jak vlastně využít umělcovu invenci.

Tvorba Josefa Ducháče vychází důsledně z kresby. Byl silně inspirován nejen přírodou, ale i hudbou. Jeho přístup bych mnohdy srovnala s Františkem Kupkou. Často dokonce Ducháč kreslil přímo při živých koncertech. Velmi se mi líbí, že kresba v jeho díle přitom neplnila pouze funkci studijní, přípravnou, zkušební, ale byla základem jeho způsobu vyjádření. Často stylizoval, vytvářel obrazy mozaikovým skládáním vzájemně harmonizujících, geometrických ploch. Typická je pro něj jemná pastelová barevnost. Na sklonku svého života úplně vytěsnil černou a hnědou barvu. Jeho stěžejní tvorba je především textilní - tapiserie, dále kreslil, maloval, zabýval se grafikou, vytvářel sgrafita a třeba i restauroval fresky.

Obraz, který jsem vybrala, znázorňuje polickou cihelnu. Je to plátno, které na první pohled dokládá slova výše. Kresba jako základ vyjádření, pastelové barvy, motiv krajiny. Zároveň je ale obraz zcela netypický. Byl totiž pravděpodobně namalován v době, kdy, dle slov pamětníků, Ducháč vůbec nemaloval na plátno a věnoval se pouze gobelínové tvorbě nebo vytvářel pastely. Odhaduji, že obraz vznikl zhruba v roce 1974. Vybrala jsem ho určitě i pro to, že dnešní cihelna je nejméně třikrát do týdne cílem naší procházky. Vždy, když jdu po rovince kolem rybníku, vzpomenu si na fotografii, kterou doma uchováváme. Je na ní můj děda se svým tátou. Jdou v průvodu a na kolečku vezou cihly na stavbu divadla. (Tento tzv. "průvod cihel", kdy během nedělního odpoledne poličtí obyvatele dopravili z cihelny k dnešnímu divadlu 27 tisíc cihel, proběhl dne 23. dubna 1939.)

Pro připomenutí Polická cihelna v datech Miroslava Pichla (Police nad Metují v datech z roku 2004): "Dne 31. 12. 1972 byla zrušena výroba v polické cihelně, která byla založená roku 1901 Vilémem Pellym. Celá provozovna národního podniku Východočeské cihelny Hrochův Týnec byla likvidována postupně. V tomto posledním měsíci již měla pouze 17 zaměstnanců. Posledním vedoucím cihelny byl Jaroslav Wintr z Bělého." Dne 26. 1. 1976 byla dokončena demolice kruhové pece cihelny a dne 25. 2. 1976 byl zbourán komín kruhové cihelny!