Broumovsko jsem si zamiloval hned napoprvé

Michaela Plchová

Neděle, 12. prosince 2021

Sdílet na:

V úterý 14. prosince od 17:30 se v Městské knihovně uskuteční Literární Café – autorské čtení a beseda s překladatelem a aktuálním rezidentem klášterního Literárního domku Ladislavem Šenkyříkem. Při této příležitosti jsme s ním udělali krátký rozhovor.

V Broumově nejste poprvé. Co Vás do zdejšího kraje táhne?

Dalo by se říct, že jsem tady za prací, tedy jak zpívával – a dodnes zpívá – Jaroslav Hutka, „za byt a za stravu, za oděv děláme…“ To je ale samozřejmě jenom část pravdy. Já sice žiji v Praze, kde se, jak známo, jednou zjeví duch sám, ale dost často o tom pochybuji, Broumov mi k tomu připadá blíž. Při svém prvním zdejším pobytu před třemi lety jsem si město i kraj zamiloval, sliboval jsem si, že se budu často vracet, ale znáte to… Tak jsem musel zase přijet na celý měsíc. Asi to trochu souvisí i s tím, že nemám rád tu běžnou turistiku, tedy někam přijet na dva dny, prohlédnout si památky, a zase frčet do jiné části zeměkoule. Tím způsobem člověk nic nepozná. Já se i v cizích, třeba i slavných městech vždycky raději toulám po předměstích a zjišťuji, jak lidé žijí, než abych stál frontu na vstup do katedrály z bedekru. Broumov i s trochou Broumovska se dá za měsíc tak akorát trochu poznat.

Jste aktuálním rezidentem Literárního domku. Jak se Vám v něm pracuje? Ovlivňuje Vás nějak atmosféra kláštera?

Tentokrát jsem už přijel „na jistotu“, takže samozřejmě pro kouzlo tak trochu předvídané, ale není o to menší. V Domku se pracuje výborně, kdyby tomu tak nebylo, asi bych se nevracel. Zklidnění, ztišení oproti hektické metropoli jistě nějaký vliv má, ale předpokládám, že spíš na mě jako osobu než přímo na práci. Jestli atmosféra kláštera nějak přímo ovlivňuje výsledky mé práce, to by asi musel zjistit nějaký literární vědec, ale nemělo by, aspoň doufám, tomu tak být. Naštěstí to asi žádný vědec zkoumat nebude.

Na čem zde aktuálně pracujete?

Pro onoho hypotetického vědce z předchozí odpovědi uvádím, že zde pracuji na překladu pátého dílu série románů Roberta Galbraitha, tentokrát s názvem Neklidná krev. Měl by vyjít v květnu, takže bych měl vlastně s překladem končit. A to je naděje, kterou si s pobytem v broumovském klášteře mimo jiné spojuji. Tedy že zde zvládnu větší objem práce, než je běžně mým zvykem, a zároveň si více odpočinu. Může to znít absurdně, ale určitě tomu tak bude. Součástí knihy jsou též verše z eposu alžbětinského básníka Edmunda Spensera Královna víl, a jejich převod do češtiny by atmosféra kláštera přece jen pozitivně ovlivnit mohla.

A na čtení mám s sebou – abych se moc nerozptyloval – opakování z Milana Kundery a Jiřího Kratochvila (je to náhoda, Brňák nejsem).

Kterého autora překládáte nejraději? Máte nějakého svého oblíbence a proč?

Od sedmdesátých let minulého století jsem si zamiloval anglického romanopisce Iana McEwana, souzním s ním v pohledu na svět i na literaturu. Když jsem před lety trochu pochyboval o smyslu svého snažení, přesvědčil mě jeho román Na Chesilské pláži (2007), že stojí za to se nevzdávat. I když jinak samozřejmě platí maxima Charlese Bukowského, kterou si nechal vytesat na náhrobek: „Nesnaž se.“ Myslím, že by nám všem prospělo, kdybychom se jí trochu víc řídili.

Na co se mohou těšit návštěvníci Literárního Café? Co jim představíte?

K autorské četbě se pokusím vybrat ukázky, u kterých pokud možno nebudeme usínat, a samozřejmě se zaměřím především na texty novější. Kromě zmíněného Galbraitha si tak možná troufnu i na krátkou ukázku z mého prvního překladu v žánru fantasy, knihy jamajského držitele Bookerovy ceny Marlona Jamese Černý Leopard, Rudý Vlk, která vyšla česky před měsícem. Velké milovníky žánru však musím upozornit, že podle recenzenta britského Guardianu jde o knihu, která „je příliš literární pro milovníky fantasy a zároveň příliš fantasy pro milovníky literatury“. Já sám se považuji spíš za ten druhý případ, takže je asi zřejmé, proč jsem knihu přeložil.

V neposlední řadě bych pak setkání v Literárním Café rád považoval za skutečné setkání, nikoli naše odprezentované vystoupení. Těším se, že si o literatuře a souvisejících tématech popovídáme, kam nás to zavede, uvidíme.

Ladislav Šenkyřík – překladatel z angličtiny. Věnuje se převážně překladům anglické a v menší míře i americké literatury. Zřejmě nejvýznamnějším autorem, jehož knihy soustavně překládá, je britský prozaik Ian McEwan. Jeho zatím posledním překladem je rozsáhlý román jamajského držitele Bookerovy ceny Marlona Jamese Černý Leopard, Rudý Vlk (Slovart, 2021).

Pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Broumov ve spolupráci s Českou obcí překladatelů a Městskou knihovnou v Broumově.