Galerie Dům v Broumově zahajuje novou výstavní sezónu
Sobota, 1. května 2021
.jpg)
V neděli 9. května bude v Galerii Dům v Broumově zahájena desátá výstavní sezóna, a to hned dvěma výstavami najednou. Nová díla malíře Josefa Bolfa představí výstava Ztracená nápověda, připravená kurátorem Petrem Vaňousem. Díla Šimona Cibulky, Eliáše Dolejšího a Pavla Šimíčka bude možné zhlédnout v rámci výstavy Klášterní zahrada 2021 kurátorky Ivy Mladičové.
Josef Bolf / Ztracená nápověda
Termín výstavy: 9. 5. – 27. 6. 2021
Termín vernisáže bude upřesněn dle aktuální situace
Kurátor: Petr Vaňous
Dílo Josefa Bolfa (1971) lze označit za jednu z nejčistších generačních výpovědí umělců narozených v 70. letech 20. století. Autor nalezl v médiu kresby a malby možnost srozumitelné artikulace zpřítomňující atmosféru dětství a dospívání v časech československé normalizace. Evokace jeho rozporuplných nálad uprostřed panelového sídliště patří dnes již mezi kanonické ukázky společné zkušenosti se socialisticky sjednocujícím životním stylem a kolektivními formami totalitního systému generálně aplikovanými napříč tehdejší společností. Motiv dětské bezbrannosti a naivity, která je pod tlakem brutálně deformována do podoby tíživých, bezvýchodných snů a nočních můr dotvářených kompenzační imaginací prochází Bolfovou prací v různých modifikacích až do dnešních dnů. Základním půdorysem tohoto pocitu je skepse jako důsledek čehosi navždy ztraceného, co se ale občas zjevuje jako upomínka na „zlatý věk“, který nenávratně minul.
Aby se Bolf vymkl vlastnímu scénáři, který je pociťován jako svazující, a mohl se volněji pohybovat v paralelních prostorech a časech, v nichž může volně zacházet nejen s vlastní minulosti, ale především svobodně pronikat do světa fikce, inspiruje se četbou. Porozumění v tomto směru nalezl autor u generačně spřízněného britského spisovatele China Miéville, konkrétně v jeho povídce Ztracená nápověda. Text rezonuje se staven, kdy se vše počíná odchylovat od předpokládaného scénáře. Děj povídky je rozehrán v exaktním prostředí lékařského experimentu, v němž hrají hlavní roli herci ztvárňující (interpretující) symptomy onemocnění. Cílem je výukový program pro mladé mediky, kteří se rozpoznáním přehrávaných symptomů učí přesné diagnostice onemocnění. Herec dostává job, kterým je role tzv. standardizovaného pacienta. Tato výuková metoda se však postupně zvrhává v novou, nejasnou situaci. Předpoklady metody selhávají, zatemňují své průběhy a vymykají se kontrole. Herci, co by „mechaničtí interpreti“ známých nemocí začínají prostřednictvím svého opakovaného působení zrcadlit něco nového, dosud neznámého. Ve vzduchu visí otazníky. Co se to vlastně děje?
Josef Bolf vytváří svým dílem především prostor pro zpřítomnění generačního pocitu v jeho nezřetelnosti a těkavosti. Prototyp „standardizovaného pacienta“ lze vztáhnout na jakékoliv metodické „osvojení si“ bolestné zkušenosti. Znalost problému se však míjí s jeho bytostným pochopením. To je otázkou výhradně osobního prožití, jež si jen obtížně hledá formy pro bezprostřední sdělení a sdílení. Zpravidla se uchyluje k prověřeným jazykovým metaforám a obratům, které se náhle zakoktávají, zadrhávají a stávající se nesrozumitelnými. Proto je nutné inscenovat opakovanou zkušenost do nových rámců a s nimi do nových kontextů. Pouze tak máme šanci zahlédnout něco nového jinak, nebo něco jiného nově. Postmediální situace, v níž žijeme, je totiž tak kreativní, že vše, co je prožíváno, mění okamžitě ve filmovou repliku, reklamní slogan či jazykovou metaforu. Významy se uvězňují ve svých inscenovaných předobrazech. A my je tak bohužel automaticky čteme. V rychlosti, které jsme vydaní napospas, to ale často ani jinak nejde. | Petr Vaňous, Praha, duben 2021
Klášterní zahrada 2021 / Šimon Cibulka, Eliáš Dolejší, Pavel Šimíček
Termín výstavy: 9. 5. – 31. 10. 2021
Termín vernisáže bude upřesněn dle aktuální situace
Kurátorka: Iva Mladičová
Sochy a objekty Eliáše Dolejšího, Pavla Šimíčka a Šimona Cibulky sdílejí letošní prostor broumovské klášterní zahrady, přičemž samotní autoři sdíleli několik let studia na pražské Akademii výtvarných umění. Náleželi, společně s Kryštofem Kaplanem, k nejvýraznějším studentům Ateliéru sochařství II a díky živé rezonanci s tématy a výrazem prací jeho tehdejšího asistenta Vojtěcha Míči spoluvytvořili specifickou etapu historie ateliéru.
ELIÁŠ DOLEJŠÍ svými pracemi zpřítomňuje a současně znovuustavuje prostory symbolů a duchovních idejí, bez potřeby jejich historického ukotvení. Zajímá jej živý prostor vjemu tradice, archaičnosti, mýtu. Svými objekty často vytváří prostředí s atmosférou rituálu. Volbou materiálu poukazuje na obecný moment dočasnosti existence, opakovaně zachází s výrazem napětí, křehkosti a s expresí barvy. Do této výrazové oblasti náleží objekt Absence. Prací Nahý člověk Eliáš Dolejší připomíná existenci konkrétního sochařského rukopisu, který současně ale vypovídá o opakování paradigmatického gesta, o spolupodílu na transcendentní realitě.
PAVLA ŠIMÍČKA dlouhodobě zajímá princip fraktálního zmnožení prvku ve strukturu. V posledních několika letech komponuje prostorové architektury z vertikálních segmentů inspirované Gulliverovými cestami Jonathana Swifta, konkrétně plovoucím ostrovem Laputa. Používá techniku betonových otisků, jež připomínají přírodní formy zvětralé půdy na severu Nového Zélandu (Laputa I a II). V nejnovějším prostorovém objektu Laputa III pracuje se strukturou hexagonálních hranolů charakteristickou pro magmatickou horninu čedič. Také objekt Saguaro (Carnegiea gigantea) vypovídá o reálné přírodní inspiraci, současně navazuje na autorovy reliéfní struktury Histogramů. Pavla Šimíčka obecně fascinuje fenomén struktury s jejími možnostmi prostupnosti prostředím, všudypřítomnosti a nekonečné proměny.
Také v sochařských pracích ŠIMONA CIBULKY vnímáme inspiraci ze sféry přírody. Betonové objekty Vlna I a II zviditelňují cykličnost jejích dějů přesahující lidský čas. Vedle této „organické“ linie nacházíme v pracích Šimona Cibulky formu technicistního charakteru, kdy je celek sestaven ze segmentů na základě jednoduché mechanické skladebnosti. Z celku díla čteme výjimečnou schopnost zviditelňování elementárních zákonitostí a tvarů, možnost jejich vymanění z časovosti a konkrétnosti a fixování v prostoru obecného principu. Schopnost vnímat podstatné.
ŠIMON CIBULKA (nar. 1985) studoval v letech 2007–2013 Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství II, J. Zeithamml). Samostatná výstava: Mizení, galerie Kaplička, Jablonec nad Nisou, 2017. Účast na sympoziích: Flur, Markneukirchen, Německo, 2010; Mělník, 2011; Hradec nad Moravicí, 2012; aj. Účast na společných výstavách: Socha II, (A)void Gallery, Praha, 2010; Vítání jara, Galerie AVU, Praha, 2012; Diplomanti AVU, Veletržní palác NG, Praha, 2013; Místo sochy, kostele sv. Vavřince, Klatovy, 2015 aj. Realizace v rámci projektu Wir 2 / My 2 v německém Selbu, 2016.
ELIÁŠ DOLEJŠÍ (nar. 1982) studoval v letech 2003–2004 na Fakultě umění Ostravské univerzity (ateliér M. Kotrby) a v letech 2007–2013 Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství II, J. Zeithamml; roku 2009 uskutečnil stáž v ateliéru hostujícího umělce J. Merty). Samostatné výstavy: Drobná práce (s V. Míčou), Galerie Jelení, Praha, 2011; Zrcadlení, Nau Gallery, Praha, 2015; Vnitřní horizont, Výklady AXA, Praha, 2015; Napřed uhořet (s I. Pinkavou), Galerie výtvarných umění, Ostrava, 2018; Promluva, Synagoga na Palmovce, Praha, 2019. Účast na společných výstavách: Vítání jara, Galerie AVU, Praha, 2012; Místo sochy, kostele sv. Vavřince, Klatovy, 2015; Sochy v zahradě, Kroměříž, 2015; Dolejší – Kaplan – Míča – Spirova – Velická, zámek Klenová, 2018; Artikl – Sedm let s uměním, GASK, Kutná Hora, 2020; Morfologie, Kabinet T., Zlín, 2020; Re_Form / Sonda do současného českého sochařství, Trafo Gallery, Praha, 2020; aj.
PAVEL ŠIMÍČEK (nar. 1981) absolvoval v letech 2003–2009 Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství II, J. Zeithamml); stáže: 2007 v ateliéru M. Knížáka, 2008 v Šalounově ateliéru hostujícího umělce (M. Jetelová). Zúčastnil se řady sochařských sympozií: Dialog generací Berlín-Praha, Berlín, 2005; Almería, Španělsko (mramor), 2006; Flur, Markneukirchen, Německo (1. cena), 2006; Rawabi, Palestina (kámen), 2014; aj. Samostatné výstavy: Oknem, Výklady AXA, Praha, 2019; Achtung!, The White Room, Pragovka, Praha, 2020. Společné výstavy: Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada, Praha, 2008; Diplomanti AVU, Veletržní palác NG, Praha, 2009; Vkročení do prostoru, Galerie výtvarného umění, Most, 2009; Sochy v zahradě, Kroměříž, 2010; Kompot, Botanická zahrada PřF UK, Praha, 2012; Sochy v zahradě III, Kroměříž, 2012; Pragovka 45, Areál bývalé Pragovky, Praha, 2013; Natři – M. Maupicová, V. Véla, P. Šimíček, Galerie Klatovy / Klenová, 2013; Saguaro (Carnegiea gigantea), Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha, 2013; aj. | Iva Mladičová, Praha, duben 2021
