Když všechno se vším souvisí a je to ultramarínové

Anna Smékalová, foto archiv Hoprich

Sobota, 21. prosince 2024

Sdílet na:

S koncem roku představí Hoprich svou vizuální identitu, která vznikala v průběhu celého roku ve spolupráci s grafikem Markem Mackem. S autorem se známe delší dobu, vzájemně se inspirujeme, respektujeme svou práci a před očima vidíme podobné barvy, tvary a kompozice. Ale hlavně si nasloucháme.  

Nová vizuální identita se skládá z několika prvků, na kterých jsme se shodli hned na počátku. Prvním, nejdůležitějším a nezaměnitelným, je písmo. Písmo ve všech jeho praktických, uměleckých i metaforických aspektech. Písmo pro Hoprich je autorské písmo, které je konverzí starších barokních a secesních písem, jež nacházíme v okolí Hoprichu. Odkazuje k minulosti stejně jako k současnosti a budoucnosti. Písmo samotné je myšleno jako logotyp, ale zároveň si udržuje svoji primární funkci nositele příběhů.

Pro písmo a proces jeho tvorby je důležitá specifická řemeslnost, která vychází z kamenorytectví, frotáží náhrobků a domácího brikolérství. Každá z těchto poloh se do výsledné podoby vizuální identity propíše jiným způsobem a v jiném čase - sami se těšíme, jak budou vypadat naše domácí kutilské plakáty, a jak budou odlišné od elegantního logotypu v hlavičce úředních dokumentů nebo vizitek.

Posledním pevným prvkem identity je ultramarínová modř, konkrétně barva IKB (International Klein Blue), kterou si v roce 1960 nechal patentovat francouzský umělec Yves Klein. Long story short, v roce 1960 Klein také realizoval svou zásadní pozoruhodnou performance Skok do prázdna, ve které se oddal chvilkovému pocitu volného pádu, svobody od našeho potýkání se s hledáním pevné pozice v tomto světě. Podobný pocit odpoutání zažíváme při kontemplaci právě této modři. Schválně to někdy zkuste.

Kleinem a obecně doznívající avantgardou jsou také dlouhodobě inspirovány umělkyně Lenka Kerdová a Eliška Perglerová, které dokonce kult “velkého ultramarínu” vtělily do své performance Hra na krbíky (2020), kterou zde uvedly před několika lety. Tyto umělkyně se na Broumovsko vrátily i tento rok, a to v rámci umělecké rezidence na faře Hoprich. V říjnu a listopadu realizovaly dvě performance, do kterých zapojily místní komunitu. Obě tematizovaly problém koncentrace na konkrétní činnost v běžném životě. Večerní setkání složené z opakujících se seancí vedených audionávodem, při kterých se skrze abstrakci nejběžnějšího přibližujeme podstatě. Ať už je to příprava pokrmů nebo soustředěné řezání dřeva. I toto doporučujeme zkoušet, trénovat a vytrvat.

Sledujte náš Facebooku, Instagram a web a užijte si, jak se halí do ultramarínu.

Oba projekty vznikly za finanční podpory Královéhradeckého kraje.