Křest knihy Pavla Frydrycha: Poznámky k surrealistickému autoportrétu

Martina Voborníková

Sobota, 4. prosince 2010

Sdílet na:

Polická veřejnost a zájemci o literaturu se v neděli 12. prosince v 16 hodin sejdou v sále Pellyho domů v Polici nad Metují při křtu knihy Poznámky k surrealistickému autoportrétu od Pavla Frydrycha. Tento polický rodák ( * 1977 ) je v současnosti nejmladším spisovatelem mikroregionu. Své dětství strávil v Polici nad Metují a po menší přestávce se opět usadil a žije zde. Vystudoval Stavební průmyslovou školu v Náchodě a poté úspěšně složil přijímací zkoušky na Vojenskou školu v Brně.

Jeho prvotina se jmenuje Poznámky k surrealistickému autoportrétu. Už sám název naznačuje, že se bude jednat o osobní zpověď člověka. Odkaz na surrealismus v názvu odkazuje na nepřirozené věci, které jsou ovšem součástí naší společnosti. Dílo má nestandardní formu. Text je místy prokládán tzv. „vzpomínkami ze zažloutlých fotek“ nebo „obrázky ve zpětném zrcátku“, kde popisuje zdánlivě do textu nezapadající vzpomínky. Při pozorném čtení ale čtenář zjistí, že tyto vzpomínky později dokreslí celistvost příběhu. Dále je text přerušován buď básněmi, nebo různými citáty, proto se dílo místy může zdát nepřehledné a nepochopitelné. Čtenář je z příběhu vytrháván volným proudem myšlenek a až filozofickými úvahami nad životem nebo situací, kdy autor zaznamenává bez příkras myšlenkový pochod:

Já, ve chvíli, kdy jsem se pohyboval kolem tenké hranice fyzické existence, jsem měl pocit, že nic pro mě není tajemstvím. Že na všechny otázky je snadná a logická odpověď. Ale po „návratu“ zbyl jenom nejasnej pocit, že jsem to kdysi věděl. A co když oni to dokázali udržet ve svých myslích i po „návratu“. Třeba vstup do jiného prostoru, dimenze, časoprostoru, světa, reality (ať už to nazveme jak chceme), je snadný, jen to nechceme vidět. Protože v naší moderní době nad tím vším ční (slovy Ginsberga) Moloch dolaru, na prvním místě materiální hodnoty a teprve potom, kdesi v dálce, veškeré hodnoty duchovní.

Navíc autor volně přechází z ich-formy do er-formy. Sám k tomu řekl: „Některý věci v tom příběhu jsou i po těch letech tak bolavý, že jsem je nedokázal napsat v první osobě. Ale ve třetí to najednou šlo – viděl jsem sám sebe jakoby z nadhledu, jako kdybych sledoval zpětně sám sebe z nějaký vyhlídky, nebo vrtulníku.“ Dá se předpokládat, že se snese kritika na časté používání vulgarismů. Dle jeho slov, je použití vulgarismů a slangových výrazů přímo nutností. A jistě čtenář po přečtení dá za pravdu autorovi. Pokud by se jazyk opravil do spisovné češtiny, působil by text „uměle“. Sám autor si je tohoto „prohřešku“ vědom a hned na začátku se pokouší čtenářům vysvětlit proč tomu tak je:

Bezdomovci nebudou říkat, že potřebují sehnat „dostatek peněz na lahvové pivo a krabicové víno“, ale spíš „kurva, potřebujeme nějaký prachy na lahváče a krabicáka“. Narkoman nebude shánět peníze na „dávku drogy pro nitrožilní aplikaci“, ale prostě „prachy na prdu“…

Na druhé straně přiznat, že dílo je o to více autentické i autobiografické. Je zde zachycen jazyk bezdomovců, prostitutek, narkomanů a ostatních lidí žijících na „okraji společnosti“. Část díla se odehrává i v Polici nad Metují. Nenajdeme zde ale oslavu a chválu zdejší krajiny, jak jsme od jiných autorů zvyklí. Město je, s ohledem na stav autora, bráno sice jako rodné město, ale především jako místo úniku, relaxace. Dle pocitů autora můžeme mezi řádky vycítit, že Police je domov, místo relativního bezpečí. Celé dílo se dá charakterizovat parafrází na část textu: autor nás zve na výlet „na odvrácenou stranu zeměkoule“. A to, co je vidět, není hezké koukání. Ovšem je nutné si uvědomit, že i to co Pavel Frydrych vidí, existuje kolem nás, jenom se to snažíme nevidět.

Na závěr snad jen můžeme podotknout, že autor žije v moderní době a i jeho díla jsou dobou ovlivněna, jakoby vnáší do prozatímní literární činnosti na Policku čerstvý vzduch. V každém kraji je potřeba takového mladého umělce, který se nechá unést moderní dobou. I to je známkou toho, že tento region ještě literárně nevyhasl, ale dále se rozvíjí a nabízí nové pohledy na literární tvorbu.