Malíř, jehož obrazy byly prodány ještě dříve, než na nich stačila uschnout barva

Na vernisáž výstavy nazvané Retrospektiva, kterou Muzeum Broumovska pořádá u příležitosti sta let od narození Václava Šafáře, přišly desítky lidí, většinou pamětníků tohoto broumovského bohéma. Zahájení se proto přesunulo do velkého Kamenného sálu, kde zazpíval Antonín Kohl s Romanou Roškovou, které na klávesy doprovodil Ladislav Šikut.

"Napadlo mne angažovat pana Kohla, protože mi připadá, že je to podobný typ jako Václav Šafář, také je to vášnivý ochotník jako on, a také rád zpívá," upozornil Karel Franze na přítomnost Antonína Kohla, který přišel ve stylovém klobouku připomínajícím Václava Šafáře.

Nápad uspořádat výstavu děl Václava Šafáře vznikl v hlavě Petra Rutara, manžela malířovy dcery Andulky, kteří byli na vernisáži také přítomni. Karel Franze připustil, že příprava výstavy byla velmi náročná. Muzeum Broumovska totiž vlastní pouze jeden obraz, a tak následovalo dlouhé pátrání po majitelích Šafářových děl, a následná jednání s nimi o zapůjčení na výstavu.

Vernisáž doplnil podrobným životopisem Václava Šafáře ředitel Textilního muzea v České Skalici Vlastimil Havlík, který také připomněl malířovu vášeň k divadlu, ale třeba i k americkým automobilům. Milou záležitostí bylo fotografování pana Karla Valeše, kterého Šafář namaloval v jeho "pionýrských" časech.

Akademický malíř Václav Šafář se narodil 15. února 1915 v Jílovici u Dobrušky. Svými kreslířskými schopnostmi na sebe upozornil už na obecné škole ve Vysokém Újezdě. Vyučil se prodavačem a na inzerát získal místo v Praze, v koloniálním obchodu pana Šulce. Jezdil pro obchod s dodávkou a nabídl svému zaměstnavateli také aranžování výloh. Zapojil se navíc do činnosti divadelního souboru strašnického Sokola. Po ukončení vojenské služby v roce 1938, kterou strávil u hraničářského praporu v Sedloňově v Orlických horách, se Václav rozhodl, že se bude plně věnovat malování a hraní divadla v Pardubicích. Oženil se a žil v domku rodičů své manželky v Třebechovicích pod Orebem. Během válečných let uspořádal několik úspěšných prodejních výstav svých obrazů, ovšem sám si byl vědom svého nedostatečného malířského vzdělání. Proto hned po válce odjel do Prahy a zajímal se o studium na malířské akademii. Do své krajinářské školy ho přijal profesor Otakar Nejedlý ještě v roce 1945. Václav měl štěstí i v tom, že jeho mladší bratr Jaroslav převzal po otci hospodářství a s tím i závazek, že bude staršího bratra podporovat a vydržovat na studiích.

Když v roce 1949 Václav končil pražskou akademii, Jaroslav již hospodařil na statku v Martínkovicích. Společenské poměry se změnily, zanikly umělecké spolky a vznikl centralizovaný Svaz výtvarných umělců – i to pravděpodobně napomohlo k tomu, že se Václav vydal na trať solitéra bez oficiálního zařazení. Rozešel se s první manželkou a při svém bohémském životě se seznámil s Jiřinou Šlefrovou, s níž také přišel v roce 1951 do Martínkovic ke svému bratru Jaroslavovi. Novým domovem zahájil Václav Šafář druhou etapu svého života. Z předbroumovského období žádné obrazy neznáme.

Během čtyřiceti let, která na Broumovsku prožil, nejdříve v Martínkovicích a poté v domě na nad Černou stezkou v Broumově, neprodělalo jeho dílo velké formální změny. Jednotlivá desetiletí se od sebe liší pouze stupněm tvůrčí aktivity. Padesátá léta jsou výrazově nejbohatší, jakoby se autor v novém prostředí chtěl pochlubit celým rejstříkem svých možností. V 60. letech se již některé námětové okruhy opakují a práce se komercionalizuje. Ve stejné době se však opět probouzí i druhá Václavova múza. S chutí se zapojil do činnosti místních divadelních ochotníků, z počátku jen jako autor masek, později i jako herec a režisér. Vrchol jeho broumovské divadelní činnosti nastal v roce 1968, kdy založil vlastní divadelní soubor Théâtre ateliér. Jednalo se o skupinu asi 25 mladých lidí nejrůznějších povolání a většinou bez jakýchkoli divadelních zkušeností, kteří se scházeli v Šafářově malířském ateliéru. Soubor chtěl fungovat jako samostatný subjekt, ekonomicky i jinak nezávislý, a v dramaturgickém plánu se měly objevovat výhradně hry světového repertoáru. Jako první inscenaci připravil soubor Marceauovo Vajíčko. V listopadu 1968 se v Třebechovicích pod Orebem konala tradiční divadelní přehlídka, na níž Théâtre ateliér jasně zvítězil.

Následně nastal částečný útlum všech Václavových aktivit, který byl způsoben nejen nástupem normalizace, ale především smrtí paní Jiřiny, jež byla po dobu dvou desetiletí chápající malířovou partnerkou. V 80. letech se jakoby zdálo, že Václavův život opět chytil pevný bod. Potřetí se oženil, ale k novému tvůrčímu rozmachu nedošlo. Malíř se spíše vracel k motivům, které dříve zpracoval. Broumováci svého mistra trochu pomlouvali za bohémský život, ale zároveň ho proto obdivují a milují dodnes. Václav Šafář zemřel 20. ledna 1991 v Broumově.

Životopis Václava Šafáře je z archívu Muzea Broumovsko.