O kapličce v Suchém Dole knižně
.jpg)
Novinářka Irena Jirků (pochází z Bukovice u Police nad Metují v sousedství Suchého Dolu, v roce 1981 maturovala na gymnáziu v Broumově) sepsala a vydala působivou publikaci Příběh suchodolské kapličky. Dramatické i dojemné události okolo mariánské kapličky v Suchém Dole se začaly odehrávat v roce 1892 a pokračují do současnosti.
Na základě dokumentů, novinových článků, deníků a korespondence, z archivů, knihoven i soukromých sbírek stvořila ságu, jež se během sto dvaceti let odehrála okolo prosté dřevěné stavby. Počíná se zprávou o údajném mariánském zjevení čtrnáctileté Kristině Ringlové ze Suchého Dolu, které se pak několikrát opakovalo; dívka je dokonce ohlašovala dopředu.
Autorka pak pokračuje na jedné straně líčením ohromného ohlasu této události mezi věřícími v širokém okolí, na straně druhé nevůle církve zjevení uznat a snahy úřadů zabránit poutníkům v cestách na „zázračné" místo. Těžko si dnes představíme tisícihlavé (!) davy poutníků a jejich srážky s několika četníky. Příběh pak vrcholí v soudobém dramatu úmyslného zapálení kapličky a její téměř zázračné, bleskové obnovy.
Nejpozoruhodnější je v publikaci líčení osudů lidí, které suchodolské události poznamenaly. Život Kristiny Ringlové, jež byla „médiem" zjevení, by vydal na samostatnou knihu – s kamarádkou z Moravy podnikla cestu do Rakouska, byla obviněna a odsouzena za její vraždu (bylo jí tehdy 25 let), po dvanácti letech byla za pohnutých okolností propuštěna, svůj život dožila ve vysokém věku v Suchém Dole v upraveném železničním vagóně. Její příběh se prolíná s osudem celé její rodiny. Autorka sleduje i několik generací majitelů lesa, kde k událostem došlo. Přibližuje též osobnosti odpůrců zjevení, kněze Sigismunda Boušky a biskupů Eduarda Brynycha, jeho nástupce Josefa Doubravy i aktérů událostí současných letech.
Kniha není jen fundovaným shrnutím dění kolem kaple; autorka sama přiznává, že práce na ni byla pro ní velmi osobní, emocionální záležitostí. Z jejího textu je to znát.