Polický rodák Lukáš Cinkanič vystavuje v náchodské kavárně Láry Fáry svoji tvorbu

Možná za to může kraj Policka, kraj baroka a skal, že se v mnoha obrazech objevuje téma andílka. Ne anděla, který plní svou důležitou roli: buď dohlíží, zvěstuje, nebo může i trestat; ale andílka - trochu rozverného tvora, který ještě nechápe závažnost svého poslání. Evokuje možná trochu dva nudící se "andílky-rošťáky" ze slavného obrazu Sixtinská madona italského renesančního malíře Rafaela Santi.

I Cinkaničovi andílci se nudí, dělají si legraci, hrají si - jako všechny děti. Ovšem autor se nespokojuje pouze s vnějším zaznamenáním, ať už v realitě portrétu nebo v imaginárním světě andílků. Jeho portréty se dívají pod povrch věcí. Poodkrývají lidské nitro, aniž by ho přesně definovaly. Není potřeba vykřičet svoji představu v jasně daných konturách, ale stačí poukázat na trochu jinou možnost pohledu. Možná by se to celé dalo přirovnat ke ztrátě signálu těsně před koncem sportovního přenosu nebo filmu. Člověk má všechny indicie, aby mohl dopovědět, jak to všechno skončí, ale přesto nemá jistotu, že to tak skutečně dopadne. Stejně tak autor nechává na divákovi, aby si "domaloval" svůj obraz sám.

Lukáš Cinkanič v současné době studuje v ateliéru Užitné malby na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích v Podkrkonoší u profesorky Michaely Jezberové. Možná i tady lze dohledat zrod jeho andílků. V kameni, ve stejném materiálu, který obklopuje jeho rodiště. Jakoby v jeho drsnosti zůstalo i něco ze surového materiálu skal, tyčících se vzhůru k obloze a snad i někam nad ní, až nad hvězdy, do míst, kde slovy Paula Klee, můžeme hledat svého boha. Výtvarník naznačuje tuto cestu, ale její realizace je už plně v rukou každého diváka.