"V Broumově se cítím jako v sedmém nebi," říká rezidentka Literárního domku Zuzana Vojtová

Na čem v klášterním Literárním domku pracujete?

Alena: Kreslím autorský komiks BABI & OMA, který je situovaný do osmdesátých let, konkrétně do roku 1988. V té době v Československu vyhořely Harmanecké papírny a z obchodů tak na nějakou dobu zmizel toaletní papír, zatímco v Západním Německu bylo všechno. Toaletní papír a hlavně Kinder vajíčka, VHS s vícehlasým dabingem, komiksy Pif a stavebnice LEGO. Zkrátka věci, které jsem jako dítě považovala za ty zásadní.

Zuzana: Pracuji na ilustracích k pohádce, kterou napsal můj tatínek, kameraman a animátor Jiří Vojta někdy v 60. letech minulého století. Tatínek byl mimo jiné autorem podoby a animátorem Chobotnic z druhého patra. Pohádka je o dvou kapkách vody, které se potkají na listu olše a dají se do řeči.

Jak se vám tvoří a bydlí v klášterním areálu?

Alena: Ještě nikdy jsem neměla tolik klidu na práci! A taky "vlastní" klášterní zahradu. Po osmé večer se totiž zavírá turistům a stává se tak na chvíli naší soukromou.

Zuzana: Už dlouho se mi netvořilo tak dobře: mít klid a žádné povinnosti, daleko od starostí, soustředit na práci, občas si uvařit, dojít si na procházku nebo na delší výlet. Při vaření se dívám do zámecké zahrady, při kreslení mám nádherný výhled do krajiny, pod okny mile bečí ovečky.

Znáte Broumov, nebo tu jste poprvé? Překvapilo vás tu něco?

Alena: Velmi rychle jsem si město jako (dočasný) obyvatel oblíbila. V obchodech na náměstí totiž seženete úplně všechno! Mým favoritem jsou domácí potřeby. Jen mě jako chodce překvapil nedostatek přechodů a vůbec náročnější pohyb některými částmi města. Taky prošlapujeme postupně každou turistickou stezku kolem Broumova. Nejvíc se mi zalíbil výhled na zlatá pole směrem na Hvězdu.

Zuzana: V Broumově jsem podruhé, vloni jsem zde byla navštívit kamarádku, s ní jsem si prohlédla všechny broumovské barokní kostely. Letos jsme s kolegyní rezidentkou podnikly výlety do lesa za borůvkami, za skalními útvary, do luk, do olivětínského pivovaru. Navštívila jsem zde mimo jiné krásnou výstavu regionálního upomínkového skla, porcelánu a starých pohlednic nebo koncert pedagogů hornového sympozia v kostele Martínkovicích. Překvapili mne moc milí a usměvaví lidé na každém kroku, třeba i paní prodavačky v drogerii. Cítím se tu jako v sedmém nebi.