V Muzeu Broumovska začne výstava věnovaná životu a tvorbě benediktinského mnicha a kněze Sigismunda Ludvíka Boušky
Čtvrtek, 3. srpna 2017
V sobotu v 16 hodin začne vernisáž výstavy věnované životu a tvorbě benediktinského mnicha a kněze Sigismunda Ludvíka Boušky při příležitosti výročí 150 let od jeho narození a 75 let od jeho úmrtí. Výstavu nazvanou Bezděkovský kostelíčku, která potrvá do 8. října, připravil Petr Bergmann společně s Muzeem Broumovska.
Sigismund Bouška byl významným představitelem českého obrozeneckého hnutí, propagátorem českého jazyka a dalších minoritních jazyků, jako byla provesálština nebo katalánština. Bouška překládal provensálskou a katalánskou mystickou literaturu, psal studie a životopisy zahraničních autorů, překládal rovněž z němčiny, italštiny, latiny a dalších jazyků, ovládal hebrejštinu a japonštinu. Byl jedním z prvních evropských znalců japonského dřevorytu, disponoval rozsáhlou sbírkou japonerií, ze které pořádal výstavy v Praze, Brně a Náchodě. Bouška byl rovněž nadaným malířem a grafikem, ilustroval některé vlastní knihy, vytvořil na padesát ex-libris, čile portrétoval. Byl vynikajícím hráčem na housle a harmonium, dobře zpíval a rovněž komponoval kostelní písně, upravoval staré lidové nápěvy, skládal texty kostelních písní, překládal církevní písně a byl překadatelem prvního českého Misálu.
Další Bouškovou činností byla práce redakční a editorská, podílel se především na vzniku a vydávání umělecké revue Nový život a spolupracoval na řadě dalších časopisů a titulů. Vedl edici katolických básníků a byl zakladatelem a vůdčí osobností hnutí Katolická moderna, na kterém se podíleli vedle Boušky také Karel Dostál-Lutinov, Xaver Dvořák, Jindřich Šimon Baar a mnozí další. Páter Bouška byl však především horlivým katolickým duchovním, do řádu sv. Benedikta vstoupil v roce 1887 jako dvacetiletý, v roce 1892 byl vysvěcen na kněze, jako kaplan začínal v Machově na Broumovsku, dále působil v Polici nad Metují a v Broumově. Vlastní faru získal až v roce 1914, kdy působil jako farář v Bezděkově nad Metují, posléze v Orlové a v Počáplech u Terezína. V roce 1936 odešel na kněžský odpočinek do Rtyně v Podkrkonoší, kde dožil v domě rodičů své sekretářky Rafaely M. Hanušové. Špatně nesl důsledky okupace po roce 1939, v roce 1941 vážně onemocněl a v srpnu roku 1942 zemřel v náchodské nemocnici. Pochován byl 3. září 1942 na benediktinském hřbitově při klášteru sv. Vojtěcha a sv. Markéty na pražském Břevnově. Nástupem komunismu v roce 1948 upadlo Bouškovo dílo v zapomnění a tak je výstava Bezděkovský kostelíčku (název jedné z Bouškových písní) první soubornou výstavou věnovanou Sigismundu Bouškovi, představující celou šíři jeho tvůrčí činnosti.
Výstava je koncipována do tří místností, z nichž první je věnována Bouškově výtvarné tvorbě a umělcům z Bouškova výtvarného okruhu. Kromě Bouškových děl jsou představena díla a ilustrace Bouškových knih rakouského malíře a grafika Karla Schwetze, Bouškova ex-libris od Josefa Váchala, Ctibora Šťastného a dalších, Bouškovy portréty od Arnolda Koblitze, Františka Bílka a Karla Schwetze, ilustrace Bouškových knih od Felixe Jeneweina, Zdeňky Vorlové a další díla. Zajímavostí je původní, Bouškou rytá deska s portrétem opata Bruna Čtvrtečky a její zkušební tisk, nebo Bouškovy náčrty pro pozdější díla či návrhy nábytku.
Druhá místnost je věnována Bouškově zálibě v hudbě, prezentovány jsou rukopisy Bouškových opisů Misálu s jeho vlastními překlady do češtiny, Bouškovy partitury kostelních písní, jeho úpravy textů a překlady, ale také skladby jeho hudebních přátel, z nichž mnozí dedikovali svá dílka právě Bouškovi, případně zhudebňovali Bouškovy básně a podobně. Výstava představuje také Bouškovu sbírkovou činnost v oblasti slovanských písní a další zajímavosti ilustrující jeho kladný vztah k hudbě.
Třetí místnost je věnována Bouškově literární a překladatelské tvorbě a rovněž okruhu jeho literárních souputníků a přátel, počínaje velkými vzory, které viděl ve Vrchlickém, Zeyerovi a především Otokaru Březinovi. Prezentován je časopis Nový život, Moderní revue, Meditace a další, kam Bouška přispíval, dále díla Dostála-Lutinova, Baara, Šaldy, Svobodové, Dvořáka, Bitnara a mnoha dalších. Prostor je věnován také ukázkám z Bouškových četných kontaktů s katalánskými a provensálskými literáty, zejména Bouškou obdivovanému básníku Jacinto Verdaguerovi.
Bouškovu osobnost dokreslují zajímavosti, jako je Bouškův zájem o mykologii, sám napsal a akvarely ilustroval atlas Houby z Broumovska, který však nikdy nevyšel tiskem. Další zajímavostí jsou novinové výstřižky, které si Bouška schraňoval a vypovídají tak o předmětech jeho zájmu, zejména v oblasti hudební, ale také Bouškou vystřižené a pečlivě nalepené kreslené anekdoty z dobového tisku, které jsou dnes historickými artefakty dosvědčujícími Bouškův smysl pro humor. Obdobnou vypovídající hodnotu má Bouškova sbírka svatých obrázků z míst, která pravděpodobně osobně navštívil a pamětních tisků z náboženských událostí, jichž se zúčastnil.
