Všechno tu k nám promlouvá

Kateřina Ostradecká, foto Anna Iljašenková

Pátek, 20. prosince 2024

Sdílet na:

„Na Broumovsku visí ve vzduchu zvláštní energie,“ shodují se překladatelky Jitka Hanušová a Jitka Jindřišková, které tráví prosinec v klášterním Literárním domku a překládají severskou literaturu.

Jaké to je, trávit prosinec v Literárním domku broumovského kláštera?

JH: V klášteře samotném jsem strávila už několik zimních retreatů a ráda se do Broumova vracím v kterékoli roční době. Naopak v „domečku“ jsem byla zatím na rezidenci jen v srpnu, což je ve srovnání s prosincem hodně jiné – vládne tu nesrovnatelný klid a dny jsou podstatně kratší, takže chodím méně po výletech a víc pracuju.

JJ: Jsem v Broumově poprvé a moc se mi tu líbí, naprosto chápu, že se sem tolik lidí rádo vrací. Je to moje teprve druhá překladatelská rezidence v životě, přičemž ta první, kterou jsem strávila před dvěma lety v norském hlavním městě Oslo, byla skvělá, ale popravdě i hodně hektická, se spoustou pracovních schůzek a přátelských setkání, kulturních akcí a návštěv muzeí a dalších památek. Tady v Broumově je zejména v zimě o poznání klidněji, což svědčí soustředěné práci. Sám domek leží trochu stranou, přitom to ale člověk má do centra města kousíček.

Na čem v domku pracujete?

JH: Překládám třetí díl Helsinské trilogie od finské autorky Pirkko Saisio. Jedná se o neobyčejně živě, místy jadrně, občas něžně, někdy bolestně, jindy ironicky vykreslený vývoj autorčina života od útlého dětství až po dospělost. Zatím vyšel první díl a v prvních měsících roku 2025 by měly vyjít oba zbývající. Autorka navíc přijede do Prahy na květnový veletrh Svět knihy, takže čeští čtenáři budou mít možnost se s ní osobně setkat a třeba si nechat knihy této již nepopiratelné klasičky podepsat.

JJ: Obvykle pracuji na vícero věcech zároveň a platí to i pro tento rezidenční pobyt. Momentálně dolaďuji překlad románu Nikdy, nikdy, nikdy norské autorky Linn Strømsborg, jehož hlavní hrdince je 35 let a stojí před rozhodnutím mít, či nemít děti. Ona po nich nikdy netoužila, ale její přítel to vidí jinak, a když otěhotní její nejlepší kamarádka, nastane v životě jich všech zásadní zlom. Dále bylo potřeba dotáhnout pár drobností u knihy Je matka mrtvá od Vigdis Hjorth, co jsem redigovala a nyní už míří do tisku, a pěkně vypečené filmové titulky k norské animované komedii Spermageddon, která se objeví na festivalu Scandi a od února bude k vidění v českých kinech. Čas jsem využila i pro přečtení několika knih v norštině, z nichž se některé chystám nabídnout českým nakladatelstvím.

Ovlivňuje vás nějak okolní barokní prostředí?

JH: Určitě ano, ale to bych asi lépe vyjádřila básní. Majestát kláštera, který se přede mnou při pohledu z okna od pracovního stolu klene do výše, to je něco, co člověk hned tak nezažije. Moc ráda také využívám klášterní pracovny, pracuje se tam neuvěřitelně skvostně. Je skvělé, že tu možnost zdejší instituce umožňují a doufám, že tomu bude i do budoucna, protože, jsem jedna z těch, kteří se rádi vracejí.

JJ: Broumovský klášter na mě působí svou monumentalitou. Literární domek vedle něj vypadá maličký, přestože je vcelku prostorný. Oblíbila jsem si i procházky po klášterní zahradě a podařilo se mi navštívit pár kostelů z Broumovské skupiny. Všechny mají svébytné kouzlo a nacházejí se na místech s výrazným geniem loci.

Stíháte i poznávat Broumovsko a jeho přírodní krásy?

JH: Přestože jsem tu už poněkolikáté, pokaždé je co objevovat. Na severovýchodní stranu republiky mě to táhlo vždycky, protože část mé rodiny pochází z podhůří Jestřebích hor. A vzhledem k tomu, že jsem vyrostla na Hané, kopcovitá a lesnatá krajina pro mě byla odjakživa vzácná a lákavá. Na Broumovsku navíc visí ve vzduchu zvláštní energie, která jistě do velké míry souvisí s historickými peripetiemi, ale právě i s tou neobyčejnou okolní přírodou. Ať se vydám kterýmkoli směrem, vždycky narazím na něco, co ke mně promlouvá – může to být křížek, kámen, opuštěný dům, zapomenutá cesta. A že je jich tu hojně!

JJ: Mým velkým koníčkem jsou památky, výlety a cestování, takže mě Broumov a Broumovsko rozhodně nenechávají chladnými. Ve všední dny jsem vyrážela na procházky po městě a blízkém okolí, abych protáhla tělo a odpočinula si od mentální námahy, a o sobotách jsem se vypravila na dvě túry, na první do Broumovských stěn a na druhou na Laudonovy valy. Kvůli mlze jsem sice neměla štěstí na výhledy, ale zasněžený les, skalní bludiště a kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě mi to bohatě vynahradily.

Co vás přivedlo zrovna k severské literatuře?

JH: Na gymnáziu jsem si přečetla islandské ságy a začala se o sever zajímat. Různými kličkami jsem nakonec po islandštině a švédštině zakotvila u finštiny. Je to fascinující jazyk i národ, od toho severogermánského světa se hodně liší a vůbec se vymyká i v rámci zbytku Evropy. Ta jinakost mi připadala mimořádně zajímavá. Zároveň ale mají Finové mnoho blízkého s Čechy, ať už jde o humor, podobnou dějinnou zkušenost nebo konzumaci alkoholu.

JJ: Na střední škole jsem se náhodou přihlásila o referát o severské mytologii. Tehdy jsem o severských zemích ani jejich kultuře nevěděla téměř nic, ale tohle byl takový první impulz je začít poznávat. Odjakživa mě baví historie a ráda čtu, takže jsem tehdy hojně čerpala informace z historických publikací a krásné literatury. Když jsem zvažovala vysokou školu, na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity bylo možné se přihlásit na dvojobor historie a norština, což bylo velké štěstí, protože norština se dodnes otevírá jen zhruba jednou za tři roky. Nikdy jsem své volby nelitovala.

Na co se těšíte v novém roce?

JH: Hlavně na to, že budu překvapená něčím, o čem zatím nemám tušení. Ale z toho, o čem vím, se těším na lednové celoevropské setkání v Turíně v rámci projektu CELA, který podporuje začínající překladatele a autory a do něhož jsem přes České literární centrum zapojená jako literární konzultantka a školitelka. Potom na zmíněný veletrh Svět knihy, kde mám na starost několikadenní odborný program pro zahraniční i české nakladatele a agenty. Pokaždé je to velmi inspirativní a nabíjející, ale zároveň i energeticky náročné, a protože my překladatelé jsme rádi zalezlí a ponoření v knihách, tak se zdaleka nejvíc těším na léto na srubu, kam utíkám před letním horkem a kde můžu překládat ve stínu borovic a chodit se svlažit do řeky.

JJ: Hned v lednu se těším do Vídně na výstavu mého oblíbeného finského malíře Akseliho Gallena-Kallely a pak až na jaře v češtině vyjde román Nikdy, nikdy, nikdy, na kterém jsem tu pracovala. Bylo by skvělé, kdyby ho do Česka přijela představit i přímo autorka Linn Strømsborg. Snad se s ní uvidím také v březnu na knižním veletrhu v Lipsku, kde bude v roce 2025 Norsko čestným hostem, a kam tak zavítá několik desítek norských spisovatelů.