Výstava fotografií Štěpána Landy
.jpg)
Do 11. března je v předsálí Pellyho domů v Polici nad Metují možné zhlédnout fotografickou výstavu Štěpána Landy. Výstava nese název Portréty svých vrstevníků. Landa fotí od roku 2008 a toto je jeho první samostatná výstava.
Podle mého soudu je výstava jakousi autorovou generační výpovědí, zároveň názvem jakoby si Landa chtěl zachovat určitý zdravý odstup. Fotografie primárně zachycují mladého člověka v městském prostředí. Námět, který je technicky náročný o to víc, pokud je dobře provedený, se stává divácky velmi atraktivní. Do určité míry hraje významnou roli barva a kontrast světla a stínu, které si pohrávají s celkovým vyzněním. Fotografie spolu navzájem korespondují. Pro mne se klíčovým stalo slovo volnost, ta je podle mého názoru ,,cítit" z každé vystavené fotografie. Naprostá volnost nemusí mít vždy charakter euforie, může být také zrádná, až třeba deprimující, lehce v ní člověk může zabloudit a třeba se i ztratit. Jisté je, že pokud ji společnost nemá, intenzivně po ni touží. Když se svoboda stane naprostou samozřejmostí, myslím, že se může stát, že člověk dumá, co si s ní vůbec počít. Zdá se mi, že středobodem výstavy se stal sám autor, sekundárně jeho blízké okolí. Intimní vhled do části autorova života a jeho známých má však ještě další dimenzi. Výstava se stává univerzem, jakousi generační výpovědí. Širokému publiku Landa přibližuje určitou, pro něho typickou městskou atmosféru. Vtipně překvapivým vyrušením byla na vernisáži promítaná skupinka morčat.
Výstavu je ovšem možné „přečíst" i jako jakýsi deník v obrazech. Deník pro mnohé překvapivý, protože představuje generaci, o níž se mnozí domnívají, že žije převážně ve virtuálním světě, jako generaci plnou síly, pohybu, pohybující se v pevně zakotveném prostředí města.
Landa touto výstavou vstoupil na polickou výtvarnou scénu jako mladý nadějný výtvarník, jistě bude mít v budoucnu ještě hodně co říci.
Bc. Martina Váňová (autorka je studentkou Dějin umění)