Za kulisy muzejního umění aneb příprava jedné výstavy

Martina Frydrychová, foto archiv MPMPM

Čtvrtek, 30. května 2024

Sdílet na:

Oblékám na sebe šaty a vyrážím na moji oblíbenou společenskou událost – vernisáž. Jsem na místě. V Muzeu papírových modelů v Polici nad Metují. Beru si do ruky skleničku a zdravím známé. Jsme první návštěvníci, kteří si prohlížejí výstavu. Jak asi byla dlouhá a náročná cesta proměnit představu ve skutečnost?

Kurátor výstavy a ředitel Muzea papírových modelů v jedné osobě Pavel Frydrych se ujímá úvodního slova. Představuje výstavu, svůj záměr a děkuje celé řadě lidí, které musel zorganizovat tak, aby se dnes výstava otevřela. „Na úplném počátku byla inspirace mým šestiletým synem. Je to nadšený traktorista, traktory máme všude. Po domě i na zahradě. Procházka na pole je pro něj jednou z nejoblíbenějších činností. A tak, když se ke mně dostal velmi cenný materiál – série francouzských dioramat o zemědělství z šedesátých let dvacátého století – bylo jasné, že nazrál čas připravit výstavu, která pojme tento modelářský fenomén,“ říká.

Jasná vize

Jedny z nejsložitějších a nejoblíbenějších papírových modelů jak u tvůrců vystřihovánek, tak u samotných modelářů, jsou právě papírové modely zemědělských strojů. Skupina nadšenců má svou facebookovou skupinu, která čítá přes jeden a půl tisíce členů. Jedním z největších vydavatelů těchto modelů je Agromodels, za kterým stojí modelář Jiří Bouška zvaný Bouďák: „Míval jsem rád ty silný stroje, co obracely zem, vířily prach, provoněly vzduch. Hltal jsem tu sílu. Učarovaly mi ty kolosy na polích až natolik, že jsem jeden změřil – zmenšil – překreslil a vytvořil vystřihovánku a už jsem u toho zůstal.“

Dozvídám se tedy, že na začátku výstavy stála jasná vize, představit fenomén papírového modelářství s touto tematikou v čase a také v celoevropském prostoru. Kurátor Pavel Frydrych sepsal libreto výstavy, co a jak chce vystavit a především, jaký příběh bude výstava divákům vyprávět. „Zemědělství je nejstarší lidská činnost a společně s barokní dobou nejvíc ovlivnilo vzhled evropské krajiny. Smyslem výstavy tedy není jen představit modely zemědělské techniky, ale poukázat na celkové dopady utváření krajiny, ať už budeme mluvit o modelech statků, mlýnů nebo o dioramatech, na kterých je fenomén utváření krajiny zemědělskou činností asi nejčitelnější,“ rozvádí kurátor svou prvotní myšlenku.

Čas začít plánovat

Na libretu kurátor pracoval několik týdnů, vyšel z námětu výstavy. Podrobně popsal obsah výstavy, rozčlenil téma do jednotlivých částí, které tvoří logickou strukturu výstavy. Specifikoval, jakými prostředky tematické části výstavy vyjádří.  „Musel jsem také udělat revizi exponátů, které máme k dispozici a doplnit je těmi, které si zapůjčíme,“ říká Pavel Frydrych.

Součástí práce na výstavě bylo stanovení harmonogramu prací a zajištění převozu předmětů. Musel také určit datum zahájení, dobu trvání výstavy a další termíny, které je nutné dodržet, jako je dodání materiálů pro katalog, vyfotografovaní modelů, zajištění a sladění deinstalace výstavy minulé a instalace té současné. Kurátor vytvořil také předběžný plán doprovodných akcí k výstavě. Rovněž musel naplánovat propagaci výstavy a vydání katalogu. V neposlední řadě naplánoval finanční stránku výstavy.

Následně začal vyhledávat modely, které by chtěl vypůjčit a také požádal několik modelářů, aby slepili příslušný model výhradně pro potřeby výstavy. Jaroslav Dlohoška, který je zároveň správcem depozitu v muzeu, se pustil do jednoho z modelů. „Byla to výzva. Tohle diorama „Sklizeň jablek“ jsem lepil sice jen pár hodin, ale nebylo to nic jednoduchého,“ vypráví a ukazuje na model ve vitríně.

Pozor, křehké!

Dívám se na výstavu, která má za sebou osm měsíců příprav. Rozpočet výstavy neumožňoval individuální převoz sedmdesáti devíti exponátů od půjčitelů. A tak se zdá, že právě logistika svozu modelů je pro kurátora v Muzeu papírových modelů tou největší výzvou. „Dnes už mi plánování tolik času zas až tak nezabere. Během roku se muzeum účastní řady vzdělávacích a kulturních akcí po celé republice, a tak lze s dobrým časovým harmonogramem plánovat co, kdy a kde vyzvednu. Třeba na soutěžní výstavu Papírové království v Brně se sjedou modeláři z celé Moravy a máme tak příležitost si je předat právě tam, tím ušetřím cestu k pěti modelářům.“ Modely nakonec putovaly na výstavu z Liberce, Brna, Kyjova, Prahy, Havlíčkova Brodu, Ostravy, Pardubic, a také z muzejního depozitáře.

Papírové modely jsou velmi křehké a běžně mají hodnotu v řádu desetitisíců korun. Pro samotného tvůrce mají cenu nevyčíslitelnou. Prací na modelu tráví měsíce, často roky. Především proto je náročné domluvit půjčení modelů od soukromých sběratelů nebo tvůrců i přes vysoké pojištění. Ublížit jim může už jen nesprávné uchopení do rukou. Proto muzeum vždy smluvně deklaruje, že se modelů bude dotýkat pouze kompetentní pověřená osoba.

Radost na závěr

Výstava je hotová, prohlížím si katalog. Začíná žít svým životem. Tady se potkalo vše, jak mělo. Výstava vzbuzuje obdiv, emoce a chuť se dozvědět o tématu víc. „Je to až neuvěřitelné, vidět takto zemědělskou techniku. Jsem z vesnice, traktory i ostatní stroje vidím často, ale tohle je zážitek,“ sděluje mi své dojmy Irena Vítová, návštěvnice výstavy.  Každý model, který je vystaven, nese svůj příběh. Modelář, který ho vytvořil mu věnoval desítky, často stovky hodin práce, vložil do něj lásku k zemědělské technice, k technice jako takové, k papíru. V každém modelu se tak odráží lidský um, trpělivost, odvaha a radost z dokončeného díla.

Tento článek byl podpořen Journalismfund Europe v rámci výzvy Local Media for Democracy a vznikl na Simulátoru žurnalistiky, který pořádal zpravodajský web Naše Broumovsko.