Galerie Dům zve na novou výstavu Lukáše Slavického: Duel
Galerie Dům v Klášteře Broumov zve na novou výstavu. V sobotu 29. srpna zahájí vernisáží výstava Lukáše Slavického DUEL pod vedením kurátora Petra Vaňouse. Duel je zde metaforou lidského poznávání jako otevřeného, nikdy nekončícího procesu. Vernisáž za přítomnosti autora i kurátora se koná v 16 hodin.
.jpg)
Projekt Lukáše Slavického pro Galerii Dům v Broumově má rysy site-specific instalace, která vznikala přímo pro prostory klášterního objektu. Výstava tak navazuje na site-specific festival, který Galerie Dům pořádala v prostorách broumovského barokního kláštera v roce 2015 (3 x 2 pro klášter). Název DUEL cílí na základní koncepční rozvrh projektu, kterým je zkoumání rozporů, tříštivých rozporností a dialektických polarit v rámci konkrétních vjemů i celkového sjednoceného vnímání. Zkušenost a paměť se setkávají v jednom společném ringu, do něhož je vtahován i divák s možnostmi své vlastní sebeprojekce.
„Slavický patří k nejmladší české malířské generaci, která na základě bezprostředních zkušeností s digitální kulturou a pohyblivým obrazem přehodnocuje vztah ke statickému obrazu, jež vnímá v rozšířeném poli strukturálně pojaté a prostorově budované instalace/inscenace. V tomto formátu se obraz rozkládá na fyzicky (materiálově!) přítomné situace a epizodní děje. V celku odkazuje na formu dramatickou, v detailech na vizuální aforismy, morality či komentáře, které jsou de facto časovými, mediálními a zdrojovými kolážemi,“ říká k projektu kurátor Petr Vaňous.
Podstatným rozměrem díla je rozpor mezi fyzickou přítomností na výstavě, probouzením paměti (introspekce) a vizí (představa navázaná na budoucnost) na základě strukturálně kladených znakových souvislostí a vztahů uvnitř instalace, která do sebe pojímá obrazy, kresby, autentické předměty, rozmanité adjustace i prostorové úpravy galerie.
„Jde mi o to, být především součástí své doby, chci v ní být intenzivně a naplno přítomen a zároveň ji vidět bez emocí, s odstupem,“ říká autor.
Proto do instalace zapracovává nalezené kresby ze svého dětství či jejich významově posunuté citace, v nichž je přítomna jasná explikace „zápasu uvnitř zkušenosti“ a úsilí o překonávání toho, co ve vnímání klade odpor. Ten je ve vývoji lidské zkušenosti dán rozporem mezi dětskou (či obecně naivní) představou a obklopující skutečností. Tento „zápas s drakem“ (Duel) je metaforou obecně lidského poznávání jako otevřeného, nikdy nekončícího procesu, v němž je, jako iniciační vstup do dění, určující překonání pasivity. Tento krok je deklarován jejím opakem - oslavou lidské aktivity, coby vůle sledující a korigující ideální představu jak kritickým přijímáním vnějších informací, tak dobře zváženým vlastním jednáním.
Dětská kresba je vlastně operativním dokladem/dokumentem dějin jednoho člověka a lze ji tedy nahlížet s časovým odstupem, distančně. Je v ní přítomno zároveň to, co je již zkušenostně překonáno, ale i to, co se právě proměňuje, i to, co je pro dítě vývojově otevřeným horizontem. Paralelně k tomu je instalace také strukturovaným výrazem pro civilizační konstantu ontologického pohybu jedince, kterou lze sdílet a zobecnit na základě obecně známých metafor a alegorií.
