Inspirací je pro mě obyčejnost

Michaela Plchová, foto archiv R. Bodzewic, M. Máslo a M. Baják

Úterý, 16. srpna 2022

Sdílet na:

Malířka Radka Bodzewicz přivezla do Broumova výstavu Tapas s velkými barevnými obrazy, které je možné v detailu rozhýbat pomocí mobilní aplikace Artivive. O tom, co je pro ni inspirací, jak se tvoří ve virtuální realitě a že ji děti učí znovu žasnout, hovoří v rozhovoru pro Naše Broumovsko. Výstavu Tapas můžete navštívit až do 15. září v Dětské galerii Lapidárium.

Až do poloviny září vystavujete v Dětské galerii Lapidárium, jaká je Vaše zkušenost s tím, jak na obrazy reagují děti a jak dospělí?

Děti reagují často na barvy, živelnost, tvary, které jsou jim v něčem blízké a hravost. Dospělí divák si k tomu všemu více reflektuje vlastní životní zkušenost.

Vaše obrazy působí jako krajina – nejprve vidíme z dálky velkou barevnou plochu a teprve z blízka rozeznáváme mnoho detailů – postav, zvířat, stromů, jež tvoří obsah obrazu. Jak vlastně Vaše obrazy vznikají? Co je pro Vás inspirací?

Vznikají většinou z abstraktní plochy, otisku z hlíny, pigmentů. Ke každému obrazu si vedu zápisky, každá výstava má svůj „deník“, kde si postupně obrazy zapisuji a pro sebe zpracovávám vizuálně, technicky, poznámkuji a kreslím. To je pro mě velmi důležité. Do samotné abstraktní plochy tak nejdu nepřipravená, ale mám už předem připravený plán, co bych chtěla dál. Ne vždy se mi daří držet se toho, co si připravím, ale je pro mě důležité vědět, co dělám. Od abstrakce se promalovávám postupně k detailu. Každý obraz má tak svůj vlastní postup. Obecně by se dalo říct, že je to v této rovině. Inspirací je pro mě obyčejnost, to, co sama prožiju, zažiju a hlavně to, čím se v danou dobu zabývám. Často se tak výstava prolne s textem nebo nějakým literárním dílem, které se mnou v danou dobu rezonuje. To, co žiju, maluju.

Vaše výstava má přesah a další rozměr ve virtuální realitě. Pomocí mobilní aplikace je možné části obrazů rozhýbat a ozvučit. Co tím sledujete?

Moderní technologie využívám stejně jako jiné metody. Nejprve to byla několik let zpátky pouze moje zvědavost, co se stane, když budu malovat ve virtuální realitě. Jak se tento aspekt projeví v mé běžné tvorbě a jak se maluje/modeluje bez mnou ohmataného materiálu. Baví mě, když si divák může výstavu projít a existuje ještě její skrytá vrstva. Často radím, aby si každý prošel výstavu jen tak, a pak s aplikací ještě jednou. Ráda si stavím v tvorbě různé překážky a tohle byla jedna z nich – jak jít za hranici obrazu, jak ho ukázat ještě jinak, co obraz ještě dokáže, jak na nás může promlouvat. 

Je těžké vytvářet další vrstvu obrazu ve virtuální realitě? Můžete čtenářům přiblížit, jak to vzniká?

Je to náročné. Rozšířená realita ve většině případů vzniká až poté, co je obraz hotový. Nejprve vzniká skica, popis, co by se mělo dál odehrávat (deníkový záznam), poté zpracovávám jednotlivé elementy většinou ve virtuální realitě. Vrstvy se dále animují, staví do prostředí v dalších programech, dále z toho všeho vzniká video, které se propojuje pomocí programu s aplikací Artivive. Zvuk je ke každému obrazu jedinečný – z vlastních nahrávek, zvuků nebo zvuků volně dostupných. Na rozšířené realitě se mnou pracuje můj manžel Dimitri. Má na starosti programování, propojování scén a dalších mnoho a mnoho činností, které bych bez něj nedokázala sama vytvořit. Moje představa jde často za hranice technických možností a spolu se snažíme hledat balanc mezi tím, co je ještě možné. Díky tomu nacházíme často nové a nové cesty, což mě velmi baví.   

Vy jste svou aktuální výstavu nazvala Tapas, což v sanskrtu znamená duchovní zápal, energii, která nás vede. Co to znamená pro Vás ve Vaší tvorbě, co je tím zápalem?

V tvorbě je to pro mě neustálá chuť tvořit, poznávat, reagovat, číst, odkládat, zapomínat, učit se. Tapas je zápal, oheň, který pohání. Oheň očišťuje, transformuje.

Kurátor výstavy Radek Wohlmuth v textu k této výstavě říká, že výstavou Tapas sledujete lidský úděl. Jak ho vnímáte?

Výstava je inspirovaná mimo jiné knihou Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář od J. Krejčího, který v této knize rozebírá všechny světové duchovní cesty, zkoumá jejich vizuální prvky, proměny a inspirace, jejich úděl. Já nechci nabízet svůj pohled, ale pohled na celek, odstup, vlastní názor, hledání. Celý tento výčet paradoxně vnímám s jedním kořenem, který má různé chutě a vůně. Obecně se v tvorbě snažím najít to, co spojuje, co se opakuje, co je jakýsi prazáklad, co je nám blízké napříč kulturami, časem a prostorem.   

Kromě toho, že jste umělkyně, jste také máma dvou malých dětí. Jak se Vám s nimi tvoří? Jsou pro Vás inspirací?

Na vlastní tvorbu potřebuji absolutní klid, takže jsem se rozhodla nyní pracovat nerušeně v noci. Inspirací jsou pro mě velikou. Především to, jakým způsobem se dítě na svět kouká a nehodnotí ho, pozoruje ho takový, jaký je. Žasne – to je něco, co jsem jako dospělá nějak zapomněla. Obyčejné věci beru automaticky, děti mě učí žít pro daný okamžik, žasnout, zahořet, ochutnávat a vychutnávat si. Projevovat se.

V sobotu 20. srpna je mimořádná příležitost navštívit workshop vedený Radkou Bodzewicz v Dětské galerii Lapidárium. Výtvarná dílna je pro děti všech věkových kategorií a pracovat se bude s dvěma motivy, Bludiště a Voda.