Každé město má svého „Palackého“

Text a foto spolek Apeiron

Pondělí, 12. září 2022

Sdílet na:

Významné rodáky bude v ulicích Police nad Metují připomínat streetartový projekt spolku Apeiron​.

Každé město nejen v České republice má svoje významné rodáky. Nemusí to být vždy osobnosti všeobecně známé, ale můžeme mluvit i o patriotech, kteří se zasloužili o rozvoj města nebo regionu. Každé město nebo obec se nemůže pyšnit tím, že se tam narodil třeba František Palacký jako moravskoslezské Hodslavice. Ale každé město se může pyšnit „svým Palackým“, písmákem, díky němuž je známá dávná historie dané obce, „svým Dvořákem“, díky němuž vyrostla ve městě řada skvělých muzikantů, „svým Hlávkou“, mecenášem, který se podílel na spolkové činnosti a podporoval kulturní rozvoj.

A stejně tak se většina měst či obcí snaží připomenout činnost svých rodáků. Pamětní deskou, udělením čestného občanství či medailonkem na svém webu.

Tohle vědomí stálo na začátku streetartové intervence v Polici nad Metují. Přesvědčení, že mnohá jména rodáků či významných osobností spjatých s Policí by neměla zapadnout. A snaha o spojení současného umění s historií.

Když spolek Apeiron začal připravovat projekt „Wihanův rok“, plánoval ještě další zviditelnění polického rodáka. Jenže do běhu světa vstoupil covid, projekt se natáhl o celý rok a kvůli těmto komplikacím už na další krok připomínající Hanuše Wihana nezbyl prostor. Ale nápad nezapadl. Jen se odložil.

V letošním roce spolek při plánování projektu „Nová Terasa 2022“ počítal se streetartovou intervencí. A výběr Hanuše Wihana byl naprosto jasný. Stejně jako výběr výtvarníka Josefa Kleinera, který pochází z nedaleké Bukovice a dnes žije v Jaroměři.

Hanuš Wihan se týden před poutí objevil v Polici nad Metují na stěně jedné garáže, na dosah ruky z chodníku a zhruba sto metrů od svého rodného domu.

„V projektu chceme pokračovat,“ říká Martina Frydrychová ze spolku Apeiron, „protože těch lidí, jejichž jména by neměla zapadnout, je v Polici dost a dost.“ A namátkou vybírá některé z nich: Vilém Pelly, zakladatel místní přádelny, Jaroslav Vancl, zakladatel firmy Inventor, která vyráběla stavebnici Merkur, horolezec Miroslav Šmíd, pan doktor Adolf Prouza, jeden z podporovatelů divadelních ochotníků v Polici, polický historik Miroslav Pichl nebo třeba autor Bájí a pověstí z kraje Jiráskova Antonín Krtička. „Uvidíme, jak přijme streetartovou intervenci veřejnost. Nechceme silou prosazovat něco, o co by nebyl zájem. Ale věříme, že tahle myšlenka bude mít kladný ohlas a postupně se ve městě objeví další ze známých rodáků, nebo lidí, kteří pro jeho rozvoj něco udělali,“ uvažuje Martina Frydrychová. Projekt samozřejmě nemusí to skončit u řady portrétů na stěnách. V dalších letech se může ve městě objevit něco nového a nečekaného, co propojí současný život s jeho minulostí. „Umění přece nezná mezí,“ dokončuje své myšlenky Martina Frydrychová. A protože je vystudovaná historička umění a pracovala v náchodské galerii a už víc jak deset let se podílí na výtvarných výstavách pořádaných spolkem Apeiron v rámci projektů „Terasa“ a „Nová terasa“, tak ví, o čem mluví.