Každý mistr byl jednou žákem aneb polická ZUŠ slaví 35. let

Martina Frydrychová, ilustrace autoři výstavy Středa, 12. srpna 2026

Sdílet na:

Hynek Martinec, Filip Nádvorník, Martina Nováková, Jan Petrov, Karolína Šrámková – pětice umělců, jejichž první výtvarné krůčky jsou spojeny s polickou Základní uměleckou školou. Společně se představí na výstavě s názvem Každý mistr byl jednou žákem připravené k 35. výročí polické ZUŠky. Vernisáž výstavy proběhne 13. srpna od 18 hodin v sále Pellyho domů.  

Výstava není pouze přehlídkou současné tvorby bývalých žáků. Je především připomínkou toho, jak významnou roli hraje umělecké vzdělávání v životě jednotlivce i celé komunity. ZUŠ dlouhodobě přispívá k tomu, že v našem městě vyrůstají lidé s aktivním vztahem ke kultuře, umění a veřejnému prostoru. Ať už se stanou profesionálními umělci, pedagogy, lékaři, řemeslníky nebo podnikateli, odnášejí si zkušenost, která rozvíjí tvořivost, citlivost, schopnost soustředění i respekt k práci druhých.

Projekt je zároveň poděkováním všem pedagogům, kteří po desetiletí vytvářeli prostředí pro rozvoj mladých talentů. Významnou kapitolu historie školy tvoří manželé Bořkovi. Lubor Bořek, dlouholetý ředitel školy a pedagog hudebního oboru, spoluvytvářel její hodnotové směřování a atmosféru. Významnou součást historie školy tvoří pedagogové výtvarného oboru, kteří po desetiletí formovali vztah dětí a mladých lidí k umění a kreativnímu myšlení. Mezi osobnosti, jež se výrazně zapsaly do jeho podoby, patří Dagmar Bořková, Jaroslav Soumar, Vladimír Beran a Petra Bednářová. Každý z nich přinesl vlastní pedagogický přístup, zkušenosti i pohled na výtvarnou tvorbu a společně ovlivnili několik generací žáků. V posledních době také i Vendula Berková. Výstava připomíná, že kulturní hodnoty nevznikají pouze ve velkých městech a prestižních institucích. Rodí se v menších komunitách, v místních školách, spolcích a kulturních organizacích. Právě zde vzniká prostředí, které umožňuje růst osobnostem schopným obohacovat své okolí. Každý mistr byl jednou žákem je proto nejen oslavou 35 let existence polické ZUŠ, ale také připomínkou významu uměleckého vzdělávání pro budoucnost našeho města. Ukazuje, že investice do kultury a vzdělávání není pouze podporou talentovaných jednotlivců, ale vytvářením prostředí, ve kterém může vyrůstat kulturní, tvořivá a sebevědomá společnost.

Výstava potrvá do 23. 8. a je otevřena denně od 10 do 17 hodin, vstupné dobrovolné.

Vystavující autoři

Hynek Martinec (*1980, Broumov), žije a tvoří v Londýně

Hynek Martinec náleží k nejvýraznějším představitelům současné evropské malby. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana, během studií prošel zahraničními pobyty v Londýně a New Yorku. Po působení v Paříži se usadil v Londýně, kde se stal respektovanou součástí mezinárodní umělecké scény. Významným momentem jeho kariéry bylo ocenění BP Young Artist Award udělované National Portrait Gallery v Londýně. Martincova tvorba představuje sofistikovaný dialog mezi tradicí staromistrovské malby a vizuální zkušeností současnosti. Jeho obrazy operují s hyperrealistickou precizností, avšak zároveň překračují pouhou technickou virtuozitu směrem k filozoficky a konceptuálně vrstveným narativům. Autor vytváří komplexní obrazové situace, v nichž se střetává ikonografie baroka, digitální kultura, architektura, vědecké myšlení i osobní mytologie. V jeho díle se opakovaně objevuje téma času, paměti, identity a technologické proměny reality. Přestože je dnes pevně etablován v mezinárodním galerijním provozu, zůstává pro něj krajina Broumovska důležitým vnitřním archetypem — místem, kde se formovala jeho vizuální citlivost i vztah k obrazu jako prostoru kontemplace.

Filip Nádvorník (*1995, Broumov), žije a tvoří v Písečné u Jeseníku

Filip Nádvorník, absolvent ateliéru Kresby Fakulty umění Ostravské univerzity, patří k autorům nastupující generace, kteří do současné české malby vracejí téma krajiny, fyzické práce a archetypální zkušenosti člověka mimo urbánní prostředí. Jeho tvorba vyrůstá ze silného kreslířského základu, expresivního malířského gesta a osobní zkušenosti života na venkově. Ve svých obrazech vytváří svébytnou současnou mytologii mužské identity, v níž se motiv kovboje, poutníka či hospodáře stává metaforou hledání alternativního životního postoje. Nádvorníkova figurace osciluje mezi romantickou monumentalitou a syrovou každodenností; hrdinské archetypy jsou zde konfrontovány s obyčejnou prací, péčí a fyzickou zranitelností. Autorova malba zároveň otevírá širší kulturní otázky spojené s krizí konzumní společnosti, návratem k udržitelnosti a redefinicí vztahu člověka ke krajině. Jeho obrazy nejsou nostalgickou stylizací venkova, ale existenciální reflexí současného světa, v němž se fyzická zkušenost práce stává protiváhou digitální fragmentarizace reality.

Martina Nováková (*1986, Broumov), žije a tvoří v Praze

Tvorba Martiny Novákové se pohybuje na jemné hranici mezi introspektivní obrazovou výpovědí, vizuálním deníkem a subtilní existenciální reflexí každodennosti. Ve svém autorském projevu pracuje především s médiem malby a kresby, přičemž klíčovou roli zde hraje atmosféra, rytmus obrazu a schopnost zachytit obtížně pojmenovatelné emocionální nuance i latentní napětí běžných situací. Její obrazy rezignují na spektakulární narativnost či efektní vizuální monumentalitu; jejich síla spočívá v soustředěné percepci detailu, mezilidských vztahů a proměnlivosti prostoru, který osciluje mezi konkrétní zkušeností a mentální krajinou. Nováková buduje obraz jako tiché pole koncentrace, v němž se všednost proměňuje v prostor kontemplace a hlubší antropologické zkušenosti.

Charakteristickým znakem její tvorby je citlivá práce s redukovaným gestem, barevnou zdrženlivostí a schopností vytvářet obrazy, které působí téměř jako fragmenty paměti či vizuální stopy pomíjivých okamžiků. Právě v této nenápadnosti, soustředěnosti a autentické civilnosti lze spatřovat mimořádnou kvalitu jejího projevu. Její díla nepůsobí jako uzavřené významové konstrukce, ale jako otevřené situace vybízející diváka k vlastní projekci a introspektivnímu čtení. Významnou roli v jejím výtvarném formování sehrál již před středoškolským studiem Jiří Kodym v Náchodě, pod jehož vedením docházela společně se svou sestrou na výtvarnou přípravu. Tato raná zkušenost se stala důležitým základem jejího vztahu k malbě, kresbě i samotnému uvažování o obrazu. Na Akademii výtvarných umění v Praze nejprve studovala restaurování výtvarných uměleckých děl, odkud následně přešla do ateliéru Jiřího Sopka, jehož pedagogické vedení pro ni představovalo zásadní moment formování malířského myšlení a svobodnějšího autorského projevu. Studium následně dokončila v Ateliéru malby I vedeném Robertem Šalandou, který ateliér po Jiřím Sopkovi převzal (2017). Paralelně studovala také Obecnou teorii a dějiny umění a kultury na Univerzitě Karlově. Tato zkušenost se v její tvorbě odráží ve výrazné vizuální kultivovanosti, citlivosti k materiálu, obrazové vrstvě i vědomém vztahu k historické paměti obrazu.

Jan Petrov (*1985, Broumov), žije a tvoří v Praze

Jan Petrov absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana. Ve své tvorbě dlouhodobě rozvíjí specifickou podobu současného hyperrealismu, která překračuje pouhou mimetickou reprodukci reality a vstupuje do oblasti psychologické a existenciální reflexe obrazu. Petrovova malba je charakteristická extrémní koncentrací na detail, fragment a optickou zkušenost zprostředkovanou technickým aparátem. Autor pracuje s principem zvětšení, izolace a vizuální distancovanosti, čímž vytváří zvláštní napětí mezi blízkostí a odcizením. Obraz zde nepůsobí jako transparentní záznam reality, ale jako autonomní paralelní prostor, který diváka současně přitahuje i znejišťuje. Vedle technické virtuozity je pro jeho tvorbu podstatná schopnost psychologické introspekce. Lidská figura, rodinné prostředí či tělesný detail se v jeho díle proměňují v médium hlubší úvahy o identitě, paměti a limitech lidského vnímání. Petrov tak reprezentuje podobu realistické malby, která zůstává mimořádně aktuální právě svou schopností reflektovat samotnou podstatu vidění.

Karolína Šrámková (*1992, Hradec Králové), žije a tvoří v Brně

Karolína Šrámková patří k autorům, jejichž tvorba vyrůstá z introspektivního prožívání, hlubinné imaginace a citlivého vztahu mezi obrazem, psychikou a přírodním světem. Studovala na Pedagogické fakultě v Praze, kde se věnovala malbě pod vedením prof. Martina Velíška, zkušenosti získala také v ateliéru Roberta Šalandy na Scholastice a během stáže v Lisabonu. Významnou roli v jejím uvažování sehrál rovněž pobyt na Islandu. Její malba operuje na hranici figurace, symbolické abstrakce a intuitivního obrazového záznamu. Autorka vytváří organické vizuální struktury, v nichž se střetávají protikladné motivy, absurdní situace a jemně zneklidňující imaginativní vztahy. Právě napětí mezi rozpoznatelností a neurčitostí představuje jeden z klíčových principů její tvorby. Šrámková pracuje s obrazem jako s prostorem kontemplace a vnitřního dialogu. Její díla nelze číst jednoznačně; fungují spíše jako otevřené mentální krajiny, které aktivují individuální imaginaci diváka. Vedle malby se věnuje také objektové a prostorové tvorbě, v níž využívá elementární materiály jako drát, dřevo či pletivo. Její práce představuje citlivou reflexi současného člověka hledajícího rovnováhu mezi racionalitou, intuicí a vnitřní zkušeností.

.