Sídlištní přímky v kontrastu s barokní rozvlněností

Michaela Plchová, foto archiv Dětská galerie Lapidárium

Úterý, 28. února 2023

Sdílet na:

O zkušenosti života v paneláku přenesené na malířské plátno, obyčejnosti a toulkách po broumovských hospodách jsme si povídali s malířem Jakubem Tomášem, který pod názvem Panelstory vystavuje své obrazy v Dětské galerii Lapidárium.

Proč jste se ve svých obrazech rozhodl vrátit k dětství na jihlavském sídlišti?

Asi před rokem jsem realizoval doposud svou největší výstavu, a to v mém rodném městě Jihlavě. Jelikož jsem vyrostl na místním sídlišti v paneláku, připadalo mi přirozené reflektovat tento životní úsek v obrazech. Je to pro mě způsob, jakým tuto etapu uzavírám a zároveň se s ní emočně vyrovnávám. V podstatě to byla výstava na míru pro Jihlavskou galerii, ale s kurátorem Radkem Wohlmutem jsme si řekli, že je to něco, co lze přenést i do jiného kontextu, například do barokního kláštera, kde se striktní sídlištní přímky a úsečky potkávají v kontrastu s barokní konkávní a konvexní rozvlněností.

Dětství/život strávený na sídlišti, to je jistě zkušenost, kterou spolu mnoho lidí sdílí. Jak člověka formuje zkušenost z paneláku?

Za mého dětství fungoval panelák jako jedna komunita, téměř všechny rodiny se znaly a my děti procházely z jednoho bytu do druhého, rodiče kamarádů pro nás byli tety a strejdové. Dodnes si pamatuji vůně jiných bytů a chutě polévek od sousedů. Náš panelák a sídliště mělo tu výhodu, že byl součástí lesoparku Heulos, takže v pátém patře, kde se nacházel náš byt, jsem měl pocit jako bych bydlel v korunách stromů. Asi nedokážu říct, co je sdílená formativní zkušenost z dětství z paneláku, možná schopnost sdílet omezený prostor s více lidmi, ale to je myslím poměrně dost individuální. Jsem si vědom, že tato zkušenost může vést i k pravému opaku a touze žít někde na samotě.

Dívky na motorkách, mládež snící pod trsem hub, někoho nesou na nosítkách… To všechno se opakuje v barevných variacích… Zachycujete běžné, možná každodenní, výjevy ze sídliště. Máte rád obyčejnost?

Ano mám a snažím se ji umět vidět a vážit si jí. Myslím, že je to těžké a člověk se k oslavě a úctě k obyčejnosti musí prokoukat a prožít. Nevím, jestli se mi to daří.

Zaujaly mě Vaše prostorové koláže, které následně přenášíte na plátna. Proč? A jak vás vůbec napadl takový postup?

Model vnímám jako skicu nebo mezifázi při vzniku malby, ověřuji si na ní obsahovou i formální rovinu budoucího obrazu. Skrze model zkoumám světelné, barevné a kompoziční kvality obrazu. Je to pro mě taková berlička a baví mě to. Modely jsem začal používat asi pře deseti lety, kdy mě přestalo naplňovat tupé kopírování fotografií a reprodukcí, tehdy jsem si začal jednotlivé motivy vystřihovat a skládat do prostoru a různých nepravděpodobných struktur a kontextů.

  Přijel jste na Broumovsko vystavovat poprvé? Potkal jste se zde také s místními lidmi?

Ano, na Broumovsku vystavuji poprvé, ale tento kraj jsem již začal poznávat před několika lety, kdy jsem navštívil Adršpach. Při svých toulkách po místních hospodách jsem měl možnost potkat několik skvělých lidí z Broumova, jako například člověka s největším srdcem básníka a rapera Tomáše Jirouta.

V březnu budete mít v Dětské galerii Lapidárium workshop pro děti. Na co se mohou děti těšit?

Rád bych s dětmi tvořil prostorové koláže podobné mým modelům, chtěl bych, aby vzniklo takové imaginární sídliště něco jako betlém. A pokud bude dostatek času, tak by bylo skvělé, aby si děti to, co společně vytvořily, zkusily nakreslit z libovolných úhlů.

Pozn.: Autorský workshop s Jakubem Tomášem pro děti se koná 25. března od 14 hodin v Dětské galerii Lapidárium. Zároveň je to poslední den konání výstavy Panelstory.