Zaříkání Lenky Jirkové Táborské
Ještě do 2. července je možné navštívit v Zeleném domečku v Polici nad Metují výstavu nepřehlédnutelných obrazů náchodské rodačky Lenky Jirkové Táborské.
Lenka Jirková Táborská je rodačka z Náchoda a dnes patří k nepřehlédnutelným výtvarným osobnostem české scény. Na přelomu století studovala na Výtvarné škole Václava Hollara, potom přešla na Univerzitu v Olomouci (obor výtvarná výchova pro SŠ a ZUŠ) a v letech 2008-2014 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Zároveň má za sebou studijní pobyt na Liberta Academia di Belle arti Brescia v Itálii (2007) a Bezalel academy of arts and design v izraelském Jeruzalémě (2013).
Dnes žije v Boušíně u Babiččina údolí a na hoře Ostaš nad Policí nad Metují. Výstavou „Zaříkání“ se vrací do rodného kraje a jak sama přiznává, je krajinou skal, stolových hor a říčních údolí doslova prosáklá.
Její tvorbu lze jen těžko zařadit do nějaké „škatulky“, protože její svébytný výtvarný projev se zuby nehty jakémukoliv „škatulkování“ brání. Při nahodilém pohledu můžeme mluvit třeba o inspiraci figurativní tvorbou Kazimira Maleviče, ale pokud se člověk-divák zadívá pořádně, začnou k němu obrazy Lenky Jirkové Táborské mluvit zcela jinou řečí.
V katalogu k výstavě se můžete dočíst např. toto: „Lenka Jirková Táborská ve svých obrazech mluví o věčné pravdě. Stejně jako mnoho jiných umělců nebo myslitelů – malíři počínaje, přes básníky a spisovatele k filozofům nebo filmařům: ti všichni občas podlehnou nutkání sdělit věčnou pravdu, tu, která je skrytá uvnitř, v naší vnitřní krajině, v naší DNA, v naší duši a je pra-podstatou každého živého tvora. Ale jen málokdo má odvahu se do vnitřních krajin podívat, a ještě méně je těch, kterým se z toho nezamotá hlava. Ti potom mohou vypovídat. A nezáleží na tom, zda před soudním dvorem, před senátem anebo prostě jen tak před lidmi. V samotné schopnosti sdělení je jejich síla.“
Na fotografiích zleva: Lenka Jirková Táborská, Boušínská madona, Pomoc-rovnost a Hadí král