Zelený domeček přináší výběr z díla Olgy Karlíkové

Michaela Mašková, foto MM a archiv muzea Sobota, 5. července 2025

Sdílet na:

Výstavní síň Zelený domeček v Polici nad Metují představuje pod názvem O. K. 2025 drobný výběr z díla jedné z nejpozoruhodnějších výtvarnic českého výtvarného umění 20. století Olgy Karlíkové (1916–2024). Výstava začala 3. července a potrvá do 3. srpna, otevřeno je denně.

Když se řekne jméno Olga Karlíková vybaví si mnozí její grafické záznamy ptačího zpěvu, které představují zcela originální kapitolu v dějinách českého vizuálního umění. „Olga Karlíková vzpomínala někdy v 60. letech, jak byla na procházce v parku a slyšela zpívat drozda. Tento vjem v ní zůstal a začala si automaticky kreslit do skicáku a zjistila, že by šly udělat záznamy ptačí řeči,“ říká Pavel Frydrych. Olga Karlíková téma zpracovala do hloubky, spolupracovala s ornitology, pořizovala si nahrávky jednotlivých ptáků, aby je dokázala rozeznat, vstávala brzy ráno a s obrovskou rolí papíru vyrážela ven, kde ptačí zpěv zaznamenávala. Pro jednotlivé ptačí hlasy měla také odlišné barvy. Výsledná díla jsou tak opravdovým koncertem ptačího zpěvu. „Možná je to hezčí na grafikách, na nich se dají vysledovat jednotlivé ptačí linky,“ upozorňuje Pavel Frydrych a dodává, že pokusy o záznam jakéhokoli zvuku je mnohem starší. Olga Karlíková začala zaznamenávat nejprve akustické vjemy vážné i moderní hudby (například Johanna Sebastiana Bacha, Leoše Janáčka, Milana Slavického či Oliviera Messiaena) a zvuky přírody. Ptačí zpěvy se staly jejím ústředním tématem od 70. let minulého století.

Výstava však prezentuje i její další grafické práce, ať už linoryt, suchou jehlu, filmové plakáty a kresby. „Za mě jsou nejzajímavější tyto tři drobné věci, jde o přání do nového roku. Jsou to tedy velmi intimní záznamy, protože byly určené pro nejbližší okruh přátel a kamarádů, autorka je v nich tedy nejvíce odražená,“ vysvětluje Pavel Frydrych a upozorňuje na vtip, který si autorka dovolila v jednom z přání. „Toto je přání k roku 1989, ale čísla jsou ležatá a když je pootočíme, stane se z nich rok 1968. Řekněme tedy, že to dobře trefila.“

Všechna díla, která jsou k vidění na výstavě, pocházejí ze soukromé sbírky. „Olga Karlíková je srdeční záležitostí kurátorky Martiny Frydrychové, máme zde na výstavě také její diplomovou práci, kterou psala právě o Olze Karlíkové,“ prozrazuje ředitel muzea a zároveň manžel kurátorky Martiny Frydrychové, proč je aktuální výstava věnovaná právě této významné umělkyni.

Inspirace v krajině

Olga Karlíková vystudovala ateliér textilní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, po studiích pracovala v Textilní tvorbě. Práce s ornamentem, materiálem i rytmizací plochy se projevovaly také v její volné tvorbě. Díky kontaktům s Jindřichem Chalupeckým, se blíže seznámila s aktuálními tendencemi v současném českém i evropském umění. Nevyčerpatelnou inspirací se pro ni stala krajina a její struktura a přírodní jevy a procesy, jako je víření vody, let ptáků či pohyb nebeských těles. Barevnou škálu v malbě zredukovala na minimum. Samotná plastická struktura přírodních materiálů se pak hojně uplatňovala v technice frotáže, kterou si Karlíková oblíbila. V roce 1977 podepsala Chartu 77. Její práce jsou zastoupeny v mnoha významných galeriích v Česku, ale i v Evropě. V roce 2020 měla velkou výstavu v Muzeu Kampa.