Autisty vnímám jako výjimečné osobnosti

-red-, foto archiv P. Štěpničky

Neděle, 29. prosince 2024

Sdílet na:

Petr Štěpnička se už v loňském roce zapojil do projektu „homesharing“, jehož cílem je ulevit rodinám s dětmi autistického spektra či s jiným mentálním postižením. Zapojit se do něj může v podstatě každý, kdo chce pomoci.

Co to vlastně je „homesharing“?

Homesharing je nová odlehčovací služba, která pomáhá rodičům pečujícím o děti nebo dospělé se zdravotním postižením. V České republice tuto službu po zahraničním vzoru zavedli manželé Třešňákovi z organizace Děti úplňku, kteří se sami starají o autistickou dceru s velmi náročnými projevy chování. Homesharing funguje 6 let a v současnosti má záštitu v několika organizacích po celé republice. Nejprve paní Třešňáková pilovala projekt se třemi rodinami, nyní jich je zapojených kolem devadesáti.

A proč ses rozhodl se do něj zapojit?

Když jsem se o možnosti propojení žadatelských rodin s tzv. hostiteli dozvěděl, dlouho jsem neváhal. Nejen díky časovým možnostem, ale hlavně proto, že jedince na autistickém spektru či s jinou formou mentálního postižení vnímám bez nadsázky jako výjimečné osobnosti. Vždy mě fascinovala jejich schopnost autenticky prožívat přítomné chvíle a cítit energetická pole, která jsou pro ostatní skryta.

Bylo to složité?

Nejprve bylo nutné vyplnit žádost o hostitelství a absolvovat několik setkání s pracovníky rychnovského Centra Orion, které organizuje homesharing pro Královéhradecký kraj. Poté se věci daly rychle do pohybu. Asi za měsíc následovalo školení v Lanškrouně, které bylo rozdělené do tří víkendů. Tam jsme – společně s mojí přítelkyní Lenkou – poznali řadu podobně smýšlejících lidí, v čele s dvojicí skvělých lektorů. Za další měsíc došlo k párování s rodinou, a od července loňského roku máme možnost vídat Kryštofa, který naše životy jednoznačně obohatil.

Jaký je Kryštof?

Kryštofovi je patnáct let a jeho diagnóza je středně těžké mentální postižení. Mnohem důležitější je ale skutečnost, že se neustále usmívá a je s ním velká sranda. Je vzácné pozorovat jeho neuhasínající jiskru v očích a nechat se tímto ohněm pozitivně oslnit. Setkání s Kryštofem se průběžně ustálilo na zhruba dvou víkendech měsíčně (včetně přespání), při kterých podnikáme výlety, různé aktivity (nedávno např. sázení stromků ve Vernéřovicích), nebo si jenom užíváme klidné chvíle doma v obýváku. Kryštof je velmi společenský, má rád pohodu a dobrou náladu, a pokud nic z toho neschází, dokáže si užít každý moment, aniž by projevil výraznější známky neklidu.

Bylo těžké navázat s Kryštofem vztah?

První setkání proběhlo u Kryštofa doma. Nejprve si nás, zcela pochopitelně, prohlížel s určitou obezřetností, už tehdy se však, jak je jeho úžasným zvykem, neustále usmíval. Brzy se zcela uvolnil, ukázal nám svého králíka Bobinu a veškeré zábrany byly pryč. Další návštěva probíhala u mě doma, a při třetím setkání jsme si vyšli ven. Bylo to ještě za dohledu pracovnice Centra Orion, což je povinná praxe. V jiných případech může být navázání kontaktu s dítětem pomalejší, nám to ale klaplo rychle a jsme za to moc rádi. Při dalších návštěvách již nebylo „dozoru“ třeba. Nyní probíhají pouze revizní setkání mezi pracovníky Centra, námi a maminkou Kryštofa, při kterých dolaďujeme jemné detaily vzájemné spolupráce.

Řekl bys, že projekt homesharing nějak obohatil váš život?

Zcela určitě! Díky Kryštofovi je náš život pestřejší, na setkání s ním se vždy těšíme, a jsme za tuto možnost vděčni. Zároveň věříme, že projekt homesharing bude mít podobný dopad na každého, kdo se rozhodne touto cestou vydat. Pořád je totiž nejenom v celé republice, ale i v našem blízkém okolí mnoho rodin, které ještě nenašly své hostitele...