Broumovsko je ideální místo pro klidný život
Středa, 15. června 2022
.jpg)
O současném životě v barokní krajině, zemědělství, zájmu o historii a problémech s vlky hovoří v pravidelném rozhovoru se starosty Tomáš Havrlant, starosta obce Vernéřovice.
Kdybyste chtěl někoho přesvědčit, aby žil ve Vernéřovicích, na co byste ho lákal?
Vernéřovice jsou malou obcí v krásném prostředí, která má veškerou občanskou vybavenost – je tu škola, školka, obchod, hospoda, kostel, pošta. Máme tu relativně dobrou dopravní obslužnost, protože přes nás vede hlavní tah mezi Broumovem a Trutnovem. Myslím si, že se tu bydlí dobře. Nejsme přehlceni turistickým ruchem, jsme bokem od hlavní turistické trasy, a přitom je tu hezky. Máme tu i zajímavé kulturní památky – opravený kostel sv. archanděla Michaela, který je dominantou vesnice.
Řekl byste, že se žije dobře i na Broumovsku celkově?
Určitě. Vždycky říkám, že Broumovsko je promodlený kraj, je tu takový genius loci a barokní krajina, která ovlivňuje přístup lidí k přírodě. Ten je daný utvářením krajiny za 800 let, kdy tu byli benediktini. Myslím, že Broumovsko je ideální místo pro klidný život naplněný i duchovní rovinou. Já bych neměnil, jsem moc šťastný, že jsem si tento kraj vybral pro život.
Pokud zmiňujete promodlený kraj a barokní krajinu, myslíte si, že naše současnost pomáhá tohoto ducha znovu obnovovat? Staráme se o ni dobře?
Je to spíše filozofická otázka, protože samotná víra se v dnešním přístupu ke světu dala do pozadí. Myslím si však, že dojde k nějaké katarzi, lidé si budou zase více vážit toho, co je u nich doma hmatatelného, jistot a tradice. Krajina, příroda a domov je něco, na čem se dá stavět. Je to však opravdu spíše na filozofickou debatu: kam směřuje myšlení lidí, kam se společnost ubírá a co je důležité pro jedince a pro celou společnost. Je to otázka hodnot. Po období, kdy život a jeho každodenní rytmus určovala víra, znovu hledáme ukotvení lidské psychiky, které by lidem dalo – obrazně řečeno – smysl života. Pokud bych to měl shrnout, na Broumovsku se žije dobře a přesto, že zdejší život byl přerušen poválečnou dobou a vysídlením, tak ta krajina tu je. Nemám k tomu žádný resentiment, život se nějak vyvíjí a musíme jít dál.
S krajinou souvisí také každodenní péče o ni. Máte dobrou spolupráci se zemědělci, kteří o krajinu pečují?
U nás ve Vernéřovicích je farma manželů Bošinových, kteří hospodaří ekologicky na větší rozloze, a to utváří krajinu. Mají výhodu, že finalizují svoji produkci a všechno si u nich můžete nakoupit. Zemědělství je tedy nedílnou součástí péče o krajinu, a když se podaří všechno sladit tak jako u manželů Bošinových, pěkně to do sebe zapadá. Dále tu máme ještě několik drobnějších zemědělců, kteří doplňují péči o krajinu, já například chovám ovce. Bohužel už to není jako dřív, kdy měla většina lidí přímý kontakt se zemí, s hlínou při pěstování obilí apod.
Zapojuje se obec Vernéřovice do programů obnovy vody v krajině?
My nemáme žádný konkrétní program, ale je to u nás samozřejmé. Díky tomu, že se zde hospodaří v ekologickém režimu, zachovávají se remízky, meze, snažíme se, aby voda v krajině byla. Dělat nové tůně je zajímavé, ale není to řešení v celkové situaci kolem zadržování vody v krajině. Víte, já jsem vystudovaný hydrolog, takže to vnímám hodně komplexně. Všechno se musí dělat s rozmyslem.
Zmiňoval jste dobrou občanskou vybavenost. Jaká je místní škola?
Škola je pro nás takovou vlajkovou lodí. Je důležité, aby místní děti mohly chodit do školy ve Vernéřovicích a získávaly tak vztah k obci i k sobě samým. Jakmile jsou děti dováženy někam jinam, už k sobě, ani k místu, nevytvářejí si vztahy. Z tohoto hlediska je to důležité. Naše škola je rodinného typu, a to je velkou výhodou. Myslím, že byla chyba rušit malé venkovské školy. I to pak vede k dalšímu vylidňování, stejně jako nedostatek zubařů a lékařů.
Zdravotní péče je velké téma, které zmiňují a řeší všichni starostové. Snaží se DSO Broumovsko nějak tuto situaci řešit?
Určitě se snažíme. Jednáme například s krajským radním pro zdravotnictví. Bohužel současné zdravotnictví nedokáže někoho přinutit, aby zůstal, nebo šel žít někam, kam nechce. Máme sice ve všem svobodu, ale má to velký dopad na vesnický život. Vlastně si umím představit, že by byla nějaká povinnost odvést určitou službu v malých regionech. Trochu se lékařům i divím, neboť když jste lékařem na malém městě, nebo v obci, jste prostě jednička. Takovou prestiž ve městech lékaři nezískají. Každopádně je selháním státu, že nastavil systém, jenž znevýhodňuje venkovské oblasti.
Dominantou vesnice je kostel sv. archanděla Michaela, jak už jste zmiňoval. Jaký je zájem o barokní památky?
Není zase takový. Někdy se souhlasem pana faráře provádím zájemce o kostel, ale většinou se jedná o lidi, kteří už se tomuto tématu věnují a mají něco nastudováno. Kostel byl loni opravený, vypadá teď krásně.
Vedle kostela stojí fara, která vypadá, že by také potřebovala opravit. Chystáte se na to?
Fara je v soukromých rukou. Její opravu bohužel nemůžeme více ovlivnit. Doufám, že se do toho majitelé pustí, byli bychom rádi.
Vracejí se do vesnice krajani?
Ano, zažil jsem několik dojemných situací. Například jsem na hřbitově potkal mladý pár, který hledal hrob prababičky. Celkově už jich ale jezdí méně než v 90. letech, kdy ještě jezdili pamětníci. Teď jsou to už jen jejich potomci, většinou se snaží vypátrat něco z rodinné historie.
A vy se jako obec staráte o hřbitov?
Snažíme se udržovat i německou část a také ve spolupráci se Správou CHKO udržujeme tamní lípy, kterým je už asi 120 let. Na některých starých náhrobcích jsou ještě zachované fotografie, člověku to přibližuje dobu minulou. Je zajímavé sledovat historie jednotlivých rodin, vidíte, jak umíraly malé děti, muži padli v první i druhé světové válce… Je tu hrob ruského vojína, který sem přijel v květnu 1945 a hned vedle něj hroby Němců, jež padli ve válce. Prolínají se tu osudy lidí, kteří byli ve válce i těch nevinných a potkávají se na našem hřbitově. Je to velice zajímavé. Dnes si myslíme, že žijeme v mimořádné době a oni si to určitě mysleli též. Lidský život má ale svoje pravidla a ta jsou stejná v každé době.
Řekl byste, že mladé lidi v obci také zajímá místní historie?
Myslím, že to člověka začne zajímat, až když je trochu starší. Já jsem to měl stejně. Trvalo mi, než jsem si začal uvědomovat rodinnou historii a souvislost s mým vlastním životem. Důležitá je ta praktická historie, která se dotýká našich vlastních osudů.
Pane starosto, Vy jste velký bojovník za regulaci vlčí populace. Jaká je současná situace?
Problém s vlky je pořád stejný. Počet útoků se rok od roku trochu mění, ale celkově je to na stabilní úrovni. V podstatě většina chovatelů udělala nějaká opatření, aby zvířata nebyla vlkům dostupná. Nejlepší je zavírat zvířata do pevných ohrad, jako to třeba dělám já – mám vysoký plot a psa. Někteří chovatelé dobytka však takové opatření udělat nemohou a ti mají vysoký počet zabitých telat. Jednání se státem je úspěšnější v přímých náhradách za zabitá zvířata, ale absolutně neúspěšné za práci a náklady, které musíte vynaložit navíc. Za to vám nikdo nic nedá. Podle mě je to problém, který se bude muset řešit a všechny státy v Evropě, kde se vlci vyskytují, přistupují k regulaci. Jen my si hrajeme na to, že najdeme cestu a nebude se k tomu muset přistoupit. Myslím, že je to zásadní chyba.
