Cenu Broumovska za rok 2024 získal paraglidista Hugo Hadaš

Text a foto Kateřina Ostradecká

Sobota, 15. února 2025

Sdílet na:

Na Plese pro Broumovsko, který se konal v pátek 7. února v sále Dřevník v broumovském klášteře, byla předána Cena Broumovska za rok 2024. Ocenění získal sedmnáctiletý student Gymnázia Broumov Hugo Hadaš z Pěkova. Spolu s konstruktérem svého padáku Stanislavem Klikarem uletěli 20. října 2024 během 11hodinového letu přes 512 kilometrů a překonali tak stávající světový rekord kategorie EN-C. Hugo se zároveň stal nejmladším pilotem, kterému se podařilo překonat vzdálenost 500 km.

Hugo, odkud pocházíš a jak ses dostal k paraglidingu?

Pocházím z Pěkova a momentálně chodím na broumovské gymnázium. K lítání jsem se dostal díky rodičům a bráchovi – když mi bylo 12, tak jsem si řekl, že bych to chtěl taky zkusit. Od té doby – v podstatě každý den, když to jde – jsme ve vzduchu. Na tomhle sportu mě nejvíc baví asi to, že se potýkáme s něčím, co nejsme schopni uchopit žádným z našich smyslů. Termiku nejsme schopni vidět, neslyšíme ji, necítíme ji, jen se musíme naučit číst terén, mraky, vítr…

Máš nějaké vzory?

V lítání byl vždycky vzorem můj táta.  Teď už jsem se ale dostal hodně na jeho úroveň a už je to spíš o tom, že lítáme spolu a lítat s někým je vždycky zábavnější. Po přistání si ten let můžeme spolu rozebrat, říct si, co nás tam zajímalo – jako třeba když jsme letěli s tátou podél bouřky 70 km, nebo s bráchou a tátou 150 km tady z příhraničí do Olomouce a přistávali jsme spolu na stejném místě. Tak to jsou asi ty nejhezčí momenty.

Jaké jsou zatím tvé největší zážitky a úspěchy?

Teď je to určitě můj světový rekord v Brazílii. Zezačátku to tam nevypadalo moc hezky, protože bylo hodně zataženo a zdálo se, že termika nebude moc silná. Nakonec to ale začalo vypadat líp. Se Standou Klikarem, rodákem z Machova, který letěl se mnou, jsme měli dobrou průměrnou rychlost, dostali jsme se do tempa a když jsme letěli 10 a tři čtvrtě hodiny a vzdálenost ukazovala 512 km, tak už jsme věděli, že je to světový rekord.

Jaké byly emoce a co se dělo po přistání?

Se Standou jsme na sebe ještě ve vzduchu koukali, emoce byly hrozně silné… Bylo to při západu slunce a my jsme už jenom dolétávali do tmy, protože to se dá zažít právě jen v Brazílii – nahoře ještě vidíte západ slunce, ale přistáváte do tmy. Po přistání se shromáždí místní a přiběhne celá vesnice. Pozvou vás domů, nabídnou vám večeři. To jsou věci, které se v Čechách prostě nestanou.

Máš nějaká oblíbená místa na létání?

Já rád lítám úplně všude a je fajn vyzkoušet si nová místa, ať už to jsou Alpy nebo právě Brazílie. Rád lítám v Krkonoších, tam jsou hodně hezké výhledy. A vždycky se rád vracím na Broumovsko, kde to mám hodně prolítané a už přesně vím, kde co je. Hodně rád mám polský Mirošov za Meziměstím, protože tam jsem se všechno naučil. Udělal jsem tam první větší let, takže asi k němu mám trochu citovější vazbu.

Co tvoje rodina, jak tě podporuje?

Moje rodina mě podporuje hodně, díky nim vlastně můžu lítat. Brácha mi hodně pomohl se závody, naučil mě první strategie a podobné věci. Táta mi hodně vysvětloval termiku, jak číst počasí a podobně, takže jsem se od nich všechno učil. Mamka mě strašně podporuje, ať už tím, že mi pomáhá se sponzory, nebo tím, že pro mě jezdí, když někde přistanu. Jela pro mě třeba až za Drážďany, když jsem uletěl 300 km. Pomáhají mi vlastně úplně se vším.

A vybavíš si nějaký nebezpečný zážitek?

Zažil jsem hodně nebezpečnou situaci a chci o ní mluvit, protože to může pilotům, kteří to budou číst, pomoct být víc pečliví a pozorní. Jednou jsem si nepřipnul popruhy sedačky, což se stalo před dvěma lety osudné jedné české pilotce a letos jedné Polce. Já jsem měl štěstí, že jsem se dokázal chytit popruhů a vytáhnout se zpátky do sedačky a připnout se za letu. To byl asi můj nejnebezpečnější moment. Občas to bývá nebezpečné, když se blíží bouřka, protože se může přiblížit velmi rychle a člověk to neodhadne. Je to navíc hodně adrenalinové a spoustu lidí právě ten adrenalin baví.

A jaký je tvůj cíl v paraglidingu?

Můj cíl v tomhle sportu je určitě udržet se u toho, ideálně se tím někdy třeba začít trochu živit, ale to není moc reálný cíl. Příští rok plánuju jet na tři kola Světového poháru do Španělska, Itálie a Makedonie. Chtěl bych se dostat do světového žebříčku Top 100 pilotů. A hlavně aby mě to pořád bavilo.