Chceme být dobrými sousedy
Sobota, 11. ledna 2025
.jpg)
Bývalý klášter v Polici nad Metují využívalo dlouhé roky město, zvenčí se zdálo, že se v něm nic neděje. V roce 2019 se vrátil do majetku benediktinského řádu. Ten pokračuje s opravou střechy i části interiérů a začíná nabízet také kulturní programy. „Chceme ho nějakým způsobem zase naplnit a udělat z něj srdce Police nad Metují,“ říká o budoucích plánech Petr Bláha, ředitel Benediktinské hospodářské správy Břevnov.
V jakém stavu jste klášter přebírali?
Klášter jsme si převzali v roce 2019 od státu, využívalo ho město. Bylo vidět, že pro stát to byl zbytný majetek a město ho po celý socialismus využívalo jako náhradní prostor pro aktivity, pro něž nemělo vhodné prostory. Byla tady třeba ZUŠ včetně koncertního sálu či knihovna. To mnozí z nás ještě pamatují. Když jsme sem chodili na hudební nauku, seděli jsme v učebnách v čepicích… Byly tu také sociální byty, z nichž jsme po převzetí vyvezli tuny odpadků.
Dnes zde funguje Farní úřad a od roku 1948 je tu muzeum, které, když bylo jasné, že objekt přejde na stát, prozíravě založil opat Anastáz Opasek a do jeho majetku převedl inventář objektu, aby nedošlo k jeho rozkradení. Dnes jde o pobočku Muzea Náchodska s expozicí bytu opata a v dalších místnostech jsou dvě interaktivní expozice architekta Richarda Loskota – Lidová zbožnost a Benediktini.
Podařilo se díky tomuto prozíravému kroku zachránit nějaké vybavení kláštera?
Ano, ale ty věci zůstaly v majetku muzea. Dnes se tam na ně chodíme dívat, ale aspoň se nezašantročily. Soudruzi si totiž v 50. letech vytvořili státní podnik a s historickým majetkem obchodovali po celé západní Evropě. Spousta věcí se tak nenávratně ztratila. Podobný je i osud sbírek, které byly v broumovském klášteře. Teď se nám zrovna stalo, že nám z muzea ze Sokolova poslali krabičku s minerálem, který pochází z broumovské sbírky a je z roku 1870. Dostal se k nám po 60 letech! Takže to dobře ilustruje, jak se jednotlivé sbírky rozletěly, kdo ví kam… Takhle je to se vším.
Jaké máte plány?
Máme různé ambice. Jednak jsme si zde vytvořili administrativní zázemí, na druhou stranu nechceme mít v celé budově jen kanceláře. V majetku benediktinů byl polický klášter takovou Popelkou a tím, že město přesunulo své aktivity do svých objektů, dům prakticky osiřel. Chceme ho tedy nějakým způsobem zase naplnit a udělat z něj srdce Police nad Metují. Je jistou zajímavostí, že budova není vedena jako klášter, neboť císař Josef II. ho v roce 1786 dekretem zrušil. Od té doby je veden jako zámek a na zámku se nabízí provádět činnosti takovému objektu vlastní.
Aktuálně jsme upravili sál v prostorech bývalého refektáře, kde měl ještě do nedávna zkušebnu orchestr PSO. Od září tento prostor využíváme pro různé komorní akce. Připravujeme též program lesní pedagogiky a podobně, aby klášter propojoval majetek a činnosti na něm s obyvateli regionu, i těmi nejmenšími a ti tak získávali vztah k místu i povědomost, co se kolem nich vlastně děje. Chceme být, slovy našeho arciopata, „dobrými sousedy“, ale toto dobré sousedství musíme vytvořit. Klášter zde nabývá majetek, který historicky vlastnil 800 let nepřetržitě, než ho zabavili komunisté. Snažíme se v rámci našich aktivit dělat vstřícné kroky a přibližovat lidem, co se s ním děje a bude dít. Zároveň si na naše aktivity musíme sami vydělat, opravy i rozvoj se samy nezaplatí a nejsme součástí nějakých rozsáhlých dotačních titulů jako třeba klášter v Plasích. Dotační titul zde v Polici využíváme například na opravu krovu a střechy, tato aktivita je zařazena do státem financované záchrany historického dědictví. Bereme jej ale jako určitou splátku státu za neúdržbu objektu v průběhu mnoha desetiletí.
Jak postupuje oprava střechy?
S opravou střechy začal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který byl předchozím vlastníkem budovy kláštera. S opravami se začalo už na konci 90. letech, dnes jsme ve fázi, kdy zbývají dva roky do dokončení opravy krovu a výměny krytiny na celém areálu.
Postupně opravujeme všechno, co je na krovu shnilé. Celá střecha se zvedá místy až o 20 i 30 centimetrů výše, než byla, což všechno souvisí s absolutně zanedbanou dlouhodobou údržbou a následně statikou. Staré dřevo uhnilo a tím se změnilo působení sil krovů na obvodové zdi. Ve spojení s účinky podzemní vody se objekt začal naklánět, praskat, což je něco, co opraváři před námi neřešili. Dnes tedy ve spolupráci s místní firmou všechno předěláváme do původního stavu z doby výstavby barokní podoby kláštera. Kromě toho jsme vybudovali v podkroví novou pochozí lávku, která povede dokola celou půdou tak, abychom ji mohli v budoucnu využívat i k prohlídkám. Celá střecha je velmi zajímavá, je na ní vidět, jak postupovaly stavební technologie – tesařské postupy, krovy, vaznice, krytina od šindele po různé druhy tašek atd. Inspirovali jsme se na zámku v Kostelci nad Černými lesy.
Zajímavostí je, že původní střecha vypadala jinak – v každém dlouhém průčelí zhruba uprostřed byl štít se sochami. To jsou ty čtyři sochy, které dnes stojí před polickým kostelem. Po roce 1880 byly štíty odbourány a sochy sneseny dolů na nynější místo, před kostel. Už tehdy asi řešili problém se statikou a hnitím dřeva.
Jak se projevuje narušená statika?
Projevuje se to nejrůznějšími způsoby, od odtržené části nároží budovy až po nejrůznější detaily. Když jsme si objekt převzali od Police nad Metují, všimli jsme si, že jsou tu různé statické problémy. Začali jsme se tím tedy zabývat do hloubky a hledat příčiny. Zjistili jsme, že pod budovou pramení artézský pramen, který tu teče nepřetržitě již od doby, co to Dientzenhofer postavil. Jsou zde sběrné štoly, z nichž vytéká až 100 litrů vody za vteřinu. Původně voda poháněla klášterní mlýn, vyplachovala prevétní štoly, zalévalo se s ní v původním klášterním zahradnictví... Ukázalo se však, že když se v 70. letech dělala kanalizace v přilehlé ulici, přerušila se touto hlavní odvodňovací štola a následné úpravy zvedly značně hladinu spodní vody. My jsme tedy upravili odtok vody z kláštera, opravili část odvodňovací štoly ve spolupráci s krajem a postupně snižujeme hladinu spodní vody a tím stabilizujeme budovu. Potřebujeme se dostat na výšku hladiny, s kterou počítal Dientzenhofer. Souvisí s tím i oprava krovů a střechy. Problém totiž byl, že za komunismu namísto tašek dali všude plech, pouze na průčelí ke hřbitovu nechali tašky. To bylo úplně nejhorší místo, kde je mohli nechat, neboť se jedná o nejmokřejší část. Kvůli velmi rozdílné váze krytiny se celý objekt překlopil směrem ke hřbitovu a tam také máme největší problémy se statikou. A narovnat celý objekt do původní pozice je opravdu velký inženýrský oříšek.
Zasažen je také Laudonův sál. Je zajímavostí, že právě generál Laudon se svým štábem využil úplnou novostavbu tohoto domu v období Sedmileté války. Nahoře v sále pořádal bankety pro důstojníky rakouské armády, proto se mu říká Laudonův sál. Bohužel je nyní uzavřený a celý strop je podepřený dřevěnými trámy kvůli narušené statice. Může za to předchozí oprava střechy, která nechala opřít vazbu přímo o klenbu sálu. Tím se celý obrovsky zatížil, odtlačila se obvodová zeď o 15 cm a odrhlo se nároží budovy. Museli jsme nainstalovat nové vaznice, celou střechu zvednout, doplnit neopravené pozednice a uvolnit napětí v krovu. Čekáme, až se sníží hladina spodní vody o devadesát centimetrů níže, než je nyní, pak budeme moci znovu zpevnit nosné sloupy v sále pomocí ocelových táhel. Dříve ho nemůžeme z bezpečnostních důvodů zpřístupnit.
Proč řád nechal postavit klášter přímo nad pramenem?
To, proč si řády často stavěly kláštery na z našeho pohledu nevhodných místech, je jednoduché. Benediktiny panovník využíval na to, aby s nimi kolonizoval území, která šlechta nechtěla. Neúrodné pohraniční hvozdy, bažinatá území… Klášter do takovýchto lokalit vysílal z centra v Břevnově poustevníky, tedy nejschopnější z mnichů, aby zakládali tzv. poustky, dnes bychom řekli osady. Byli to takoví prospektoři ve státních službách, kteří vyhodnocovali, zda by se v daném území dalo hospodařit a hospodářsky jej využít. Půda byla tehdy obrovsky cenná, proto na stavbu klášterů dostali nejhorší místo. Půdu potřebovali obhospodařovat a pěstovat na ní zemědělské komodity, případně pást dobytek. V pohraničí byla tehdy velká zima, sice se tu urodilo, ale nedozrálo. Proto také benediktini přišli na Broumovsko až ve 13. století s úkolem to zde osídlit. Později se jim též povedlo osídlit a připojit k České koruně celé Broumovsko, které bylo tak trochu územím nikoho. Za to ho dostali jako lenní páni k užívání.
Také břevnovský klášter je postaven na podobně nevhodném podloží. Situaci se zanedbaným systémem odvodňovacích štol tam již léta řeší bratři Řehákovi z Hradce Králové, kteří se specializují na průzkum a sanaci historického podzemí. Zde v Polici s nimi také spolupracujeme. Zaměřili nám štoly pod klášterem, které regulují hladinu spodní vody. Společně hledáme řešení následné obnovy funkčnosti a sanace.
Uvažujete o tom, že byste štoly také zpřístupnili veřejnosti?
Uvažujeme o tom jen z části. Jsou to vyloženě odvodňovací štoly. Nejsou průchozí, některé jsou jen tak na plazení. Vyšší jsou jen prevétové komory, v nichž končily toalety a byly vyplachovány právě podzemní vodou. Rádi bychom o tomto tématu ale někdy uspořádali přednášku a pozvali Řehákovy, kteří to umějí dobře vysvětlit.
Vy už jste zmínil, že Josef II. klášter zrušil. Fungoval dlouho?
Klášter má pohnutou historii. Celá tato obrovská budova byla postavena v 18. století přestavbou původního raně gotického konventu. Klášter přestavovali a dostavovali naši předchůdci a dokončen byl po roce 1770, o 16 let později ho pak Josef II. zrušil. Žádné velké slávy si tedy neužil. Benediktini ho později spolu se souvisejícím majetkem odkoupili zpět a budova se dále využívala jako hospodářská a správní budova velkostatku Police. Bydleli tu zaměstnanci velkostatku a probíhala tu farní činnost, neboť Josef II. zároveň zrušil a nechal zbořit děkanský kostel na místním hřbitově. Zbyla z něj jen kaple a původní klášterní kostel, který dříve sloužil pouze řeholníkům, začal sloužit veřejnosti. Řeholníci tu až na dva již dále nežili. Celý konvent se soustředil v Broumově. Naším cílem je tedy udělat z tohoto ve skutečnosti zámku vše, co k takové stavbě patří, tzn. doplnit interiéry, okrasnou zahradu, obnovit postupně i vnější plášť a začít s prohlídkami. Zároveň tu zůstane kancelář Hospodářské správy, Muzeum Náchodska, farní úřad, a prostory pro veřejné kulturní akce menšího rozsahu.
V jakém časovém horizontu to vidíte?
No tak benediktini uvažují asi tak na sto let dopředu. My bychom to rádi stihli ještě za našich životů, metodou postupných kroků. Je to však běh na dlouhou trať.
.jpg)
