Chci představovat dějiny obyčejných lidí, obyčejných Broumováků

Michaela Mašková, foto archiv M. Bureše

Středa, 2. července 2025

Sdílet na:

Do funkce nastoupil právě před rokem a leží před ním spoustu práce: otevřít muzeum veřejnosti, katalogizovat sbírku, pečovat o dosavadní sbírkový fond a v neposlední řadě vytvořit z muzea paměťovou instituci, na niž se bude obracet celý region. „Městské muzeum, byť sídlí v klášteře, by mělo primárně pracovat se životem a dějinami obyčejných lidí, obyčejných Broumováků, ať už měšťanů či zemědělců v obcích. To bych chtěl vyzdvihnout a upoutat na to hlavní pozornost,“ říká v rozhovoru Michal Bureš, vedoucí Muzea Broumovska.

Je to v podstatě rok, kdy jste nastoupil do funkce vedoucího Muzea Broumovska. Jaký to byl rok?

Poměrně dynamický. Řekl bych, že spoustu věcí, s nimiž jsem přicházel a které jsem chtěl do muzea přinést, se dařilo rozhýbat. Něco pomaleji, něco i rychleji, než jsem si představoval. Věřím tomu, že je výsledek vidět na mnoha frontách – ať už v prostředí muzea, jeho zázemí, tak v síťování, projektech a komunikaci navenek. Snažil jsem se stanovit si priority a harmonogram toho, co bych chtěl muzeu přinést a vypadá to, že nejsem ve skluzu. Přece jen už mám nějaký věk a zkušenosti. Díky tomu se mi podařilo si vše předem naplánovat a nevidět věci naivně jednoduše.

Můžete být konkrétnější? Jaká je Vaše vize, představa, co s muzeem?

Byl bych rád, kdyby se Muzeum Broumovska stalo dominantní paměťovou institucí nejen pro město Broumov, ale pro široký region Broumovska. Představuji si, že to bude instituce, na níž se budou s důvěrou obracet místní obyvatelé i turisté. Zdejší přijdou pravděpodobně za časově omezenou výstavou, návštěvníci regionu, kteří chtějí poznat místní historii, za stálou expozicí. Zároveň bych rád, aby se na nás obraceli badatelé, veřejné instituce, obce s prosbou o konzultaci apod. Takové první spolupráce už se rýsují například s městem Teplice nad Metují. Vnímám, že postupně získávám kontakty na starosty a široké vedení obcí. V dalším sledu bych totiž rád oslovil starosty i zastupitele a předeslal možnosti spolupráce s regionálním muzeem.

Soustředím se i na další věci, neboť primárním účelem muzea je pečovat o sbírkový fond. Hlavní funkcí muzea totiž není vytvářet výstavy pro návštěvníky, ale pečovat o fond a zachránit, co se dá. V této oblasti nyní napravujeme některé věci a jeví se to jako běh na dlouhou trať. Objevují se také první dary, probíhají drobné nákupy, naposledy například v souvislosti s aktuální výstavou Časy velkých změn. Navazujeme také kontakty s partnery a spolupráci s odbornou veřejností, jinými muzei či hradeckou univerzitou. Tvoříme tedy takovou komunitu okolo muzea i s drobnými sběrateli a milovníky místní historie.

Muzeum Broumovska až do nedávna nemělo žádný komunikační kanál pro veřejnost. Vy jste před několika týdny představili nový web i Facebookový a Instagramový profil.

Ano. Nastavovali jsme si způsob, jakým má naše komunikace ven probíhat, ale i to, jak má působit logo muzea. Od toho jsme se pak odrazili pro tvorbu webových stránek. Dlouho jsme hledali jejich podobu, inspirovali jsme se u jiných muzeí a na základě dobré praxe jsme vytvořili podobu nového webu, který financovalo částečně město a z větší části dotace od Královéhradeckého kraje. Sociální sítě vnímám jako prostředek přitáhnutí laické veřejnosti k zájmu o muzeum a dějiny regionu. Každopádně zvu všechny k návštěvě našeho webu.

Vnímáte jako svůj velký úkol otevřít muzeum, které zatím působilo poměrně uzavřeně, ven do regionu a návštěvníkům?

Je to tak, sliboval jsem síťování, ale zároveň je třeba říct, že některé věci budou trvat roky. V letošním roce máme ještě v plánu vyjít ven s novým audio průvodcem, představit bychom ho chtěli zhruba v polovině září. Jde o způsob, jak prezentovat stálou expozici atraktivně a zajímavě. Audio průvodcem bude mimo jiné provázet Uršula Kluková, která má velmi výrazný hlasový projev a zároveň je místní a řekl bych oblíbená. Ona sama má pozitivní vztah k Broumovu a moc ráda se zapojila.

Změna stálé expozice je také na seznamu, ale bude to trvat roky. Nyní prezentujeme to nejlepší, co máme ve sbírkách.

Co dnes muzeum kromě stálé výstavy návštěvníkům nabízí? Soustředíte se na konkrétní časové období?

Mojí vizí je vyzdvihnout v expozici především světské dějiny. Je smysluplné, že klášter se soustředí na prezentaci benediktinského řádu, jako toho, kdo kraj osidloval, řídil a zkulturňoval. Městské muzeum, byť sídlí v klášteře, by mělo primárně pracovat se životem a dějinami obyčejných lidí, obyčejných Broumováků, ať už měšťanů či zemědělců v obcích. To bych chtěl vyzdvihnout a upoutat na to hlavní pozornost. Samozřejmě aniž bych tajil pozadí benediktinské kolonizace.

Pokud by se nám v budoucnu podařilo audio průvodce rozšířit, umím si představit, že vybudujeme jednu variantu prohlídky, která nepracuje s exponáty, nýbrž s prostorem. Jde totiž o původní prelaturu čili opatský apartmán, kde opat vítal návštěvy. Z historie víme, jak tyto prostory fungovaly. Jde o šest sálů, které mají svoji logiku. Představili bychom tedy prostorovou expozici s architekturou a výzdobou. Součástí připravovaného audio průvodce už je mimo jiné provázení Kamenným sálem, kde návštěvník při nasvětlování jednotlivých částí výmalby sálu získává doplňující informace.

Není to černobílé

Vnímáte, že stoupá zájem o místní historii?

Ano, ale jde to pomalu. My budeme hledat prostředky, jak tento zájem podpořit. Například součástí nové výstavy Časy velkých změn je i edukační program pro školy. Bohužel místní školy ho ještě téměř vůbec nevyužily, a to i přesto, že jsme je všechny oslovili. Naopak jsme tu měli minulý týden pražskou školu a máme krásnou zpětnou vazbu. Velmi pozitivně hodnotí přínos pro žáky, v nichž výstava vzbudila další otázky a chuť o nich diskutovat a přemýšlet. Takže uvidíme.

Edukační program pro školy je velmi zajímavý. Vytvořili jsme dva příběhy, jedné dívky a jednoho chlapce, oba jsou sestavené na základě skutečných osudů několika lidí. Naši průvodci provázejí žáky výstavou třemi obdobími (před válkou do roku 1938, dále válečným obdobím a poválečnými událostmi), v nichž se odehrávají životní příběhy oněch dvou imaginárních hrdinů.

Proč je pro nás důležité, abychom rozuměli tomu, co se tady v období 30. a 40. let stalo?

Napadají mě dva důvody. Jeden, že toto porozumění může obohatit člověka po lidské stránce. Dvacáté století v pohraničí nebylo jednoduché, přineslo spoustu změn a zkoušek charakterů. Když se s tím seznámím, může mi to posunout hodnotový žebříček, přimět přemýšlet o dilematech, jak bych v podobných situacích jednal, i když to nedokážeme zcela posoudit, dokud to sami nezažijeme. Ale jsme připravenější. Celkově mě to tedy může obohatit a lépe nachystat na těžké okamžiky, které se nám v životě dějí. Můžu si pak uvědomit, že lidé zažívali složité situace.

Druhým důvodem je, že to místním obyvatelům může přinést větší porozumění místu, kde žijí. Když se pak pohybujeme krajinou, dokážeme lépe vnímat, že se někde objevuje například znak břevnovského opatství, či že jsou někde hraniční kameny v lese. Už to není jen kus otesaného pískovce, který bych si mohl odvézt na zahradu, ale je to součást něčeho, čemu rozumím. Zároveň nám to přináší větší citlivost pro architekturu, statky broumovského typu,… Dává nám to tedy možnost více porozumět svému regionu a cítit sounáležitost s místem, kde žijeme.

Proč některé události, jako například události roku 1945 na Bukové hoře, stále vzbuzují na české straně negativní emoce a proč o ně místní obyvatelé projevují malý zájem? Myslím tím například malá účast Čechů při pietním shromáždění?

To je samozřejmě těžká otázka. Možná si s sebou dědičně neseme černé svědomí, ale kdo si ho nenese. Německý národ si nese obrovské trauma z toho, co způsobil. I když se samozřejmě můžeme setkávat s popíráním, bagatelizací. Málokdo přizná, že jeho předci se aktivně podíleli na válečných hrůzách. To samé je ale i na naší straně. Je to přirozeně lidské. Mluvíme o době, kterou my stěží dokážeme pochopit, stejně jako emoce, které ji provázely. V člověku se ve vyhrocených situacích, dokážou probudit podprahové věci, o nichž ani netušil, že v něm jsou. Myslím, že právě přemýšlením o tom, co se stalo, otevření se tomu a diskutování, je důležité. A nemůže to být černobílé vidění, neboť mluvíme o situacích, v nichž lidé mohou a nemusí obstát.

Bergmannova sbírka

Muzeum Broumovska se stalo správcem sbírky zakoupené městem od sběratele Petra Bergmanna a má za úkol předměty roztřídit a katalogizovat. V jaké jste fázi?

Krátce po mém nástupu jsme dva měsíce věnovali hrubému třídění sbírky na místě původního uložení v klášteře v Polici nad Metují. Předměty jsme uložili do kartonů, popsali a postupně převezli do Broumova. Během zimy jsme připravili místnost, kde je nyní 80 procent sbírky uloženo vyjma rozměrných kusů nábytku.

Sbírka obsahuje i nábytek?

Ano, ale jen pár kusů. Některé jsou bohužel ve velmi špatném stavu, případné restaurování bude určitě nákladné. I když několik zajímavých kusů se mezi tím nachází, například v souvislosti se Sigismundem Bouškou a dalšími osobnostmi.

Nahrubo roztříděnou sbírku nyní podrobně procházíme znovu a částečně jsme některé předměty použili do aktuální výstavy. Máme výhodu, že jsme díky sbírce mohli použít originály, protože jejich zapůjčení z archivu na delší dobu dnes není možné. Výtěžnost sbírky tedy vidím v regionálních výstavách, neboť se jedná o obrovský fond, po kterém můžeme sáhnout.

A samotná katalogizace sbírky?

U map a obrazů už máme zapsané jednotlivé položky, ale u materiálů archivní podstaty nás čeká podrobné utřídění do elektronického katalogu. Snažíme se na to získat ke spolupráci studenty z hradecké univerzity a také máme podaný grant. Výsledky budeme vědět na podzim. Bohužel je nás v muzeu málo na všechno, co potřebujeme dělat. Grant by nám tedy pomohl zaplatit studenty a koordinátora.

Je čas začít o tom mluvit

Už zde několikrát zazněla aktuální výstava Časy velkých změn. To je vlastně takový první výrazný výstup muzea pod Vaším vedením. Co obnášelo ji připravit?

Do přípravy této výstavy se nám podařilo zapojit všechny zaměstnance muzea a zároveň přitáhnout studentku muzejnictví Julii Kubečkovou, která u nás byla na dlouhodobé praxi. Pomáhala nám také vytvořit doprovodný a edukační program. Díky tomu, že se nám povedlo získat podporu Ministerstva kultury ČR, mohli jsme natočit dokument Časy velkých změn. Návštěvníci tak mohou zhlédnout čtyřicetiminutový snímek zachycující svědectví pamětníků na období 1940 až 48. Zároveň máme natočených 6 až 7 hodin záznamu, který máme k použití kdykoli v budoucnosti. Dává mi totiž smysl, a věřím, že se nám to bude dařit, budovat sbírku orální historie. Spolu s pamětníky odcházejí i jejich příběhy a zkušenosti, pokud je nezachytíme teď, nebude už mít na některé události kdo vzpomínat.

Unikátní spolupráce byla také z hlediska zápůjček, navázali jsme spolupráci s asi šesti institucemi a sběrateli. Zapůjčili nám předměty, které obohacují expozici. Ta logicky prochází od 30. let minulého století až do roku 1948-50 a přiměje člověka pochopit proměnu obyčejného života německy mluvících obyvatel Československa přes nacionální tendence, provokace Freikorpsu (pravicové polovojenské německé organizace, pozn. red.) až po osud místních po konci války. Snažíme se nic netajit a prezentujeme materiály, které máme k dispozici, například originál vězeňského oděvu vězenkyně v koncentračním táboře či uniformu božanovského člena finanční stráže, který byl na místě jedné z předválečných provokací. Návštěvníci si mohou vybrat, podle svého založení, co je zajímá – je tam spoustu materiálu ke čtení, někomu pak více vyhovuje prohlížet si trojrozměrné exponáty či videa.

Hlavním partnerem výstavy je krajanský spolek Heimatkreis Braunau, z jejichž muzea ve Forchheimu máme zapůjčeno dost exponátů. Zajímavostí je, že předseda spolku Erich Buchholz nám zapůjčil konvolut předmětů, které si jeho rodina během odsunu vzala s sebou. Na nich zase můžeme prezentovat smýšlení konkrétního člověka, co a proč si sbalil. Návštěvníci si pak mohou vyzkoušet zabalit vlastní zavazadlo a zamyslet se, co by si do něj vlastně dali. Řekl bych, že poměrně zajímavým způsobem prezentujeme velmi těžké období Broumovska, které úplně zvrátilo přirozený běh dějin a životů v regionu. Není to tedy úplně pohodová výstava, je však čas se o těchto tématech začít bavit a přemýšlet.

Máte už v plánu nějakou větší výstavu například na vánoční období?

Loni jsme vystavili broumovské betlémy, nemáme jich však mnoho. Shodli jsme se tedy, že prezentovat je každý rok nedává zcela smysl. Uvidíme tedy, zda letos něco na adventní období vymyslíme.