Dělat hudbu, která nás baví

Michaela Plchová, foto M. Bořke a archiv Soulkostel

Středa, 21. září 2022

Sdílet na:

Uskupení Šrumec pořádá už více než 20 let hudební akce na Broumovsku. Jejich oblíbeným žánrem je alternativní scéna v širokém žánrovém rozpětí a domovskou scénou Soulkostel v lese u Vernéřovic. V průběhu let se Šrumec složením proměnil, jeden člověk je v něm však od počátku – Petr Osoba.

Lidový slovník uvádí, že Šrumec je ruch z náhlé nečekané příčiny, fofr, mazec, rušno, rychlý spád dění… Vystihuje vás to nějak?

To jsem trochu zaskočený… Název vznikl už dávno, úplně na začátku jsme totiž používali jiný název. To, že se budeme jmenovat Šrumec, vzniklo náhodu někde na dovolené v Litvě. Tehdy před 20 lety jsme to možná jako „mazec“ cítili, ale teď už to tak moc není.

Hudební akce na Broumovsku pořádáte už od roku 1999, což je docela dlouho. Jak to celé vzniklo a kdo dnes tvoří Šrumec?

Byli jsme parta kamarádů z broumovského gymnázia, tak to celé začalo. Složení se v průběhu let proměňovalo, dnes už je úplně jiné než na začátku. Od úplného začátku jsem u toho jen já. Šrumec dnes tvoří pět lidí, kteří se přidali v průběhu let. Je to Michal Bořke z České Skalice, Karolína Brožová ze Dvora Králové nad Labem, Kamil Jackulák z Pilníkova, Míra Fajstl z Broumova a Kamil Linhart, který teď pobývá v Německu. Akce děláme společně a jednou za čas se nám dokonce podaří sejít na některém koncertě v plné sestavě.

Jaké koncerty pořádáte? Předpokládám, že děláte hlavně to, co vás baví.

To je úplně to nejhlavnější východisko, že děláme jen to, co nás baví. Kapely, které nás neosloví, nebo k nim máme nějaké výhrady, nezveme. Chceme, aby z koncertů měli všichni radost – jak my, tak kapely. Pohybujeme se v alternativní hudbě v širokém rozpětí – od punku, přes rap, noise, písničkáře, folk… v podstatě všechno. Máme rádi hodně žánrů, a to se na našich koncertech odráží.

Je to hudba pro menšinové publikum? Kdo jsou takoví vaši koně?

Určitě jde o hudbu pro menšinové publikum. „Koňů“ máme víc. Je to dáno spoluprací s různými booking agenty a promotéry. Plánujeme hodně koncertů společně s dalšími promotéry a když jede nějaká kapela na turné, nebo sem přiletí muzikanti ze zahraničí, uděláme jim turné společně. Příkladem je třeba koncert Andyho The Doorbuma, který přiletí do Česka na dva týdny a my mu pořádáme koncert 24. září na faře Hoprich v Martínkovicích. Kromě toho hraje na dalších místech, s nimiž se cítíme spřízněni… Favoritů máme spoustu, občas nakoukneme i do mainstreamu. V Soulkostele měla například koncert Vypsaná fixa, neboť tam již dříve nahrávali část desky a chtěli nás poté podpořit benefičním koncertem.

Pořádáte jen akce, nebo také nějakou hudbu vydáváte?

Hudbu také vydáváme, ale pod jinou hlavičkou – Jodka Records. Ale nejsme kdovíjak aktivní, vydali jsme zatím čtyři kazety. Jednou z nich byla i kompilace kapel spojených se Soulkostelem, na niž se nám podařilo shromáždit docela zajímavé kousky. Jsou tam písně, které kapely nahrály přímo v kostele, skladby kapel, v nichž hraje Hans Brussee, majitel Soulkostela, nebo i pár skladeb, které vznikly speciálně pouze pro tuhle kompilaci. Kdyby si ji někdo chtěl poslechnout, tak její online verze je celá k nalezení na Bandcampu.

Vy jste prošli různá místa, kde jste pořádali akce. Dnes máte jako svoji domovskou scénu Soulkostel v lese na okraji Vernéřovic. Jak jste se k tomu místu dostali?

Dostali jsme se k tomu jednoduše. Nejdříve jsme dělali muziku po různých kulturácích, což postupně ale bylo kapacitně zbytečné, neboť opravdu děláme mnohem menší akce. Když jsme zjistili, že ve Vernéřovicích Hans Brussee zrekonstruoval kostel a je možné tam pořádat koncerty, šli jsme za ním. Uspořádali jsme první koncert a od té doby úzce spolupracujeme. Soulkostel je pro nás takovou domovskou scénou. Zároveň Hansovi pomáháme se starat o kostel v době, kdy je v Holandsku. Koncerty ale pořádáme i jinde. To je v případech, kdy nám přijde, že se hudba hodí víc na jiné místo, nebo v kostele jsou jiné akce. Soulkostel pro nás není dogma, i když jsme samozřejmě velmi spokojení, že v něm můžeme dělat koncerty.

Hans Brussee tedy zrekonstruoval Soulkostel už s myšlenkou pořádání koncertů a akcí?

Ano. Od počátku chtěl, aby to bylo místo otevřené veřejnosti, kde se budou dělat koncerty. Sám je muzikant. Kostel je samozřejmě možné půjčit si na akce různého typu. V posledních letech už se tam konají i velké festivaly. Myslím, že to splňuje Hansovu představu o fungování kostela. On sám už zde s rodinou trvale nežije, a tak má radost, že se původní myšlenku daří naplňovat.

Kde ještě pořádá Šrumec akce?

Sem tam uděláme akci v Edenu u Standy Pitaše, nyní pořádáme první akci na faře Hoprich v Martínkovicích. Některé akce jsou také v Otovicích ve Ville Strooikaas, což je můj dům… Koncerty se konají v bývalém chlívku. Občas pořádáme akci na úplně netradičním místě, pokud nás to osloví.

Předpokládám, že vaše akce nejsou ziskové… Děláte to z nadšení?

Nejsou. Je to hudba pro radost a stejně to vnímají i muzikanti, kteří u nás vystupují. Když je občas nějaká větší kapela, hraje za velmi vstřícných podmínek. Nemáme chuť se pouštět do finančně náročných akcí, to by nás nebavilo. Koncerty se tedy snažíme zafinancovat ze vstupného, nebo – když přijde málo lidí – z vlastních peněz. 

Soulkostel je specifický prostor s magickou atmosférou, akce v něm mají svoje publikum. Chtěli byste se víc otevřít například místnímu publiku, nebo vám to takhle vyhovuje?

Nejsme programově uzavření, to není náš cíl. Možná máme nějaké limity v propagaci… Svou roli spíš hraje i vzdálenost místa a složitější způsob dopravy. Nás to ale nijak moc netrápí. Naše akce se v průběhu dvaceti let opravdu žánrově proměnily a alternativní hudba obecně nemá velké publikum. Bereme tedy menší návštěvnost jako přirozenou. Samozřejmě jsme rádi, když lidi přijdou a kapela si může zahrát před publikem. O to přece jde.

Petře, ty pocházíš z Broumovska, žiješ tu. Nikdy Tě to netáhlo jinam?

Já jsem zde docela dlouho nežil. Po gymnáziu jsem odešel studovat na vysokou školu a dlouho jsem žil jinde. Na Broumovsko jsem se trvale vrátil před třemi roky. Akce na Broumovsku jsme však táhli pořád, i když jsem žil v Praze. S regionem jsem si stále udržoval vztah a v hlavě jsem měl myšlenku, že se jednou vrátíme trvale.

Co Tě přivedlo zpátky?

Mám to tady pořád rád. Na Broumovsku mě to baví a líbí se mi tu. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se sem nevrátil. Když se nám narodila dcera, vnímali jsme to jako ten správný okamžik pro návrat.

Přijde Ti zajímavé sousedství s Polskem? Máš pocit, že by přeshraniční spolupráce mohla být bohatší, nebo je dostatečná?

To je na dlouhou odpověď. Když to zúžím na hudbu, přijde mi to fajn. S hudebníky z Polska hodně spolupracujeme, zveme je na naše akce. Máme i známé promotéry z Vratislavi. Jezdí na naše koncerty a dnes už vlastně sami pořádají koncerty kapelám, které poznali u nás. Funguje to dobře. Obecně si myslím, že kontakt s Polskem je přirozený – oboustranně lidé jezdí za nákupy, sportem, či za výlety. Na této rovině se tu život odehrává běžně. Institucionální spolupráci těžko hodnotit, zda by mohla být lepší. Rozumím limitům, na něž to naráží.

Chtěli bys čtenáře pozvat na nějakou akci v nejbližší době?

Už jsem zmiňoval akci, která bude 24. září v Martínkovicích na faře Hoprich u Smékalových. Vystoupí na ní Andy The Doorbum z USA, podkrkonošský rap Mermomoc a polská kapela Rozwód, která kombinuje noise s jazzem. Další akce v průběhu podzimu ještě trochu ladíme. Někdy v polovině listopadu bychom však měli dělat koncert hiphopového dua Dark Time Sunshine, kteří přijedou z Ameriky na krátké turné. Jedná se o alternativní hiphop, je to fakt strašně dobrý.

Jak to vlastně baví lidi z Ameriky, když přijedou do Soulkostela?

Hodně. Jsou nadšení. Soulkostel je výjimečné místo, jak lokalitou, tak díky tomu, že je to bývalý kostel. Představte si, že kapela jede turné, hraje pouze po klubech ve větších městech a najednou přijedou do starého kostela uprostřed ničeho, to jsou docela překvapeni. Pak jsou ještě víc překvapeni, když přijdou nějací lidé na koncert… Dost často se jim nechce odjíždět. Většina z nich se chce i vrátit.