Dobrá budoucnost je postavená na dobrých lidech

Michaela Plchová, foto Tom Šrejber

Čtvrtek, 20. října 2022

Sdílet na:

O radosti z postupu Broumova do finále soutěže o Evropské hlavní město kultury, změně mysli regionu a také o cestě malých krůčků a každodenní práci jsme hovořili s Janem Školníkem, zakladatelem Agentury pro rozvoj Broumovska a iniciátorem myšlenky broumovské kandidatury.

Jak velké bylo Vaše překvapení, když porota oznámila, že Broumov postupuje do finále? Čekal jste to?

Bylo to překvapení. Samozřejmě jsme věřili, že můžeme uspět. Když však vyhlásili „Broumov“, byl v tom moment překvapení… Cítím velkou radost, že naše společná práce byla oceněna. Moc rád bych tímto poděkoval celému týmu kandidatury, který odvedl skvělou práci a jehož jsem rád součástí. Jmenovitě je to Marie Silondi, která vedla tým (nejen) na prezentaci a další, jež prezentovali části, na nichž pracovali. O programu mluvila Petra Kultová, o zapojení veřejnosti Pavla Jenková, o komunikaci Jitka Smolíková a součástí týmu byl hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček. A pak samozřejmě mnoho dalších lidí, které nejde všechny vyjmenovat a kteří na kandidátském projektu pracovali. Jsou to zástupci různých odborností i generací. Prostě velký tým, který výše jmenovaní zastupovali při naší prezentaci. Je také třeba zmínit i celou řadu partnerů od jednotlivců po instituce, jak v regionu, tak všechny ostatní. Je to náš společný úspěch. Věřím, že se nám podaří spolupráci různých organizací ve městě udržet a dále rozvíjet.

Vy jste přišel s myšlenkou, aby Broumov kandidoval na Evropské hlavní město kultury?

Myslím, že to padlo v diskusi našeho týmu a já to od začátku vzal za své. Takto pošetilý nápad nemůže napadnout moc lidí.

Proč jste to chtěl zkusit?

Protože si myslím, že Broumov si to zaslouží. Už když byla založena Agentura pro rozvoj Broumovska, jsme si s kolegy z podnikatelského klubu uvědomili, že investice do kultury je možná naší poslední šancí. Kultura má sílu měnit atmosféru v regionu a přístup lidí k životu. Je zkrátka významným atributem. Nemyslím jen kulturu v nejužším slova smyslu, ale především kulturu mezilidských vztahů, způsobu komunikace a mnoha dalších věcí v širokém spektru včetně kultury podnikání a přístupu k životu… Je to tedy cesta, již jsme zvolili a začali do ní investovat. Prvním významným výsledkem byla rekonstrukce kláštera Broumov. Málokdo to ví – i když to opakovaně říkám – na začátku pro nás rekonstrukce nebyla cílem, byla spíše náhodným efektem oživení tohoto místa a dodání mu nového smyslu. Pokračovali jsme v této linii dál a kultura na sebe přitáhla pozornost, díky ní jsme získali impaktové investice do regionu… Kandidatura Broumov 2028 je svým způsobem přirozeným krokem, který navazuje na naši dosavadní zkušenost. Ta říká, že kultura v širokém slova smyslu má sílu transformovat území, má sílu pomoci v rozvoji. Zároveň jsme věděli, že parametry soutěže umožňují přihlásit se i malému městu a že Evropa dává cíleně hlas i menšímu místu, aby dosáhla společenské soudržnosti v rámci jednotlivých evropských zemí.

Bylo těžké získat pro tuto myšlenku město a posléze kraj?

Považuji přijetí města, a později kraje, za důkaz, že investice byla správným směrem. Překvapivě nebylo těžké přesvědčit okolí, že to máme zkusit. Možná v tom hrál roli právě klášter, neboť mnoho lidí si ještě, než se opravil, neumělo představit, že by se to povedlo. A přesto se to podařilo. Stal se tedy takovým symbolem. Možná, že kandidatura je podobný případ – něco, co se zdá zdánlivě nemožné, ale může se naplnit a pomoci místu. Aktivní a pozitivní přístup se vyplácí. Lidé i instituce se k němu rádi připojují.

Je to tak, že kraj je nyní připraven podpořit Broumovsko více?

Kraj podporuje Broumovsko dlouhodobě, chápe místní situaci, v tomto směru si nemůžeme stěžovat. Kandidatura je však pojatá jako kandidatura celého kraje a my do ní zahrnujeme i významné části našeho polského souseda a kulturní instituce na jeho území. Myslíme si, že tento prostor je důležité vnímat jako celek. Můžeme říct, že kandidaturou zastupujeme všechny lidi, kteří žijí mezi Wroclaví a Hradcem Králové. Není to tedy jen o Broumovu. Budeme-li realizovat program v rámci implementace titulu Evropského hlavního města kultury, poběží, věřím, v celém tomto území.

Pokud mluvíte o tom, že kultura není jen umění, ale je to celkově rozvojový projekt, tak jaký rozvoj zde můžeme očekávat?

Zvykl jsem si nevyjmenovávat nějaké snové vize, či si stanovovat velké cíle ve smyslu „toto opravíme, toto postavíme“. Dobrá budoucnost je podle mého názoru postavená na dobrých lidech. Budeme-li realizovat projekt EHMK, pak by cílem mělo být, abychom nově přistoupili k sobě v kontextu místa, kde žijeme a aktivně se zapojili do komunity. Důležité je také hledat možnosti rozvoje, nesoustředit se primárně na slabiny, nýbrž soustředit se na potenciál a silné stránky, které tu už dnes jsou a vlastně vždy byly. Pro mě je to tedy spíše změna mysli regionu než opravy fasád. I když to spolu samozřejmě souvisí. A u kláštera jsme si vyzkoušeli, že změna mysli – ať už situace vypadá jakkoli bezvýchodně – vede také k fyzické proměně. Takže nás pravděpodobně čekají i nějaké opravené domy, zkultivovaná krajina či něco podobného.

Podle vás je tedy smyslem kandidatury dodat lidem hrdost na region, v němž žijí a dodání síly realizovat i projekty, které zdánlivě nedávají smysl?

Nemusejí to být jen projekty, které zdánlivě nedávají smysl. Mohou to být projekty, nebo nápady, které smysl docela dobře dávají, jen chybí odvaha je zkusit. Bojíme se chyb, bojíme se selhání… Hnutím, které v rámci kandidatury vyvoláváme, vyzýváme k vytvoření prostoru, v němž je možné tvořit, spolupracovat, dělat chyby a učit se z nich. Tento prostor je to nejjedinečnější, co máme. Prostor tvořit prostor. Jinak nelze postupovat vpřed. Těch věcí je celá řada a pro mě nejsou spojené s nějakými velkými konkrétními projekty, jakkoli máme nějaké vymyšlené a bylo by hezké je zrealizovat. Ať už se to ale stane, nebo ne, důležité je zvýšení pozitivního vnímání Broumovska. A to se děje už nyní. Po vyhlášení výsledků jsme zaregistrovali mnoho reakcí typu „Jsem hrdý na Broumov“, „Jsem pyšná, že Broumov postoupil“… To je milá změna. Když se dříve Broumov dostal do hlavních zpráv, bylo to spojené spíše s nějakým negativním jevem. A najednou je tu jiný příběh, svět nás bere více vážně a my se můžeme začít rozvíjet důstojným způsobem. Já vlastně díky tomu žiji ve velké radosti. Dokázali jsme přesvědčit mezinárodní porotu o tom, že naše kandidatura je autentická a mnoho let ji již reálně žijeme a tuto zprávu jsme schopni dát na vědomí také Evropě. To je velkým povzbuzením.

Z kontextu toho, co říkáte, vyplývá, že i kdyby Broumov v červnu nepostoupil dál, má to celé smysl. Je to tak?

Určitě. Znovu říkám, potvrzením smyslu pro mě bylo už úplně na počátku přijetí kandidatury městem. Moc rád bych zpětně poděkoval starostovi Jaroslavu Bitnarovi za to, že byl u toho, když město kandidaturu schvalovalo a měl odvahu ji předložit zastupitelstvu. Také zastupitelům je potřeba poděkovat, stejně jako mnoha dalším partnerům, jež brali kandidaturu vážně.

Samozřejmě, celou dobu se připravujeme na situaci, kdy v soutěži skončíme. Je dobré mít představu, co bude dál. I kdybychom bývali skončili už teď, měli jsme připravené projekty, které bychom realizovali dál. Stejné to bude v případě dalšího kola. To, že jsme v něm, nám dává další šanci připravit další projekty, které budou žít dál bez ohledu na výsledky soutěže. Vlastně to nemůže skončit špatně.

Jak s Vámi osobně rezonuje téma kreativního poutnictví? Vím, že Vy rád putujete krajinou…

Velmi se mnou rezonuje. Znamená to pro mě nějaké zastavení, schopnost trpělivého putování… Práce ve veřejném prostoru je takovou poutí, která nemá vždy úplně jasný cíl. Spíše cesta samotná je důležitá, abychom každý den udělali malý krůček a posunuli svět malinko dopředu. Mluví se o tom, že každý člověk by měl trochu vystoupit ze svého komfortního prostředí a angažovat se ve věcech veřejných. Koncept kreativního poutnictví, jak ho kolegové pojmenovali, plně rezonuje s tím, jak si myslím, že bychom měli společně fungovat. Je to cesta, na niž zveme všechny. Je to také milé pojmenování toho, co se zde odehrává – hledání možného, nevzdávání se, klidná cesta za cílem, k němuž nemusím dorazit, ale přesto to dává smysl.

Říká se, že cesta je sama o sobě cílem.

Tak se to říká, ale je těžké si to někdy představit. Měl jsem teď sám zkušenost s putováním do neznáma, bez cíle a zjistil jsem, že to není úplně ono. Zahodit úplně mapu, nemít cíl… Necítil jsem se v tom nejlépe. Důležité je podle mě pracovat s cíli rozumně. Lepší než si klást nějaké velké cíle, je lepší klást si cíle, které mám v moci a mohu je proměňovat v každodenní práci. To, podle mě, přinese velké věci sebou, aniž by se s nimi musel člověk trápit.

Když jste kdysi přišel na Broumovsko, znal jste tuto cestu malých krůčků, nebo jste přišel s tím, že to zde chcete proměňovat?

Myslím, že intuitivně jdu tu cestu pořád stejně. Možná jsem to tehdy neuměl pojmenovat slovy, ale intuitivně to byl stejný princip. Když jsem sem přišel a projednával s lidmi různé rozvojové strategie, bylo okolo dost zajímavých velkých projektů. Dost často se však řeklo „to by tady nešlo“. Už tehdy jsem říkal, pojďme tedy zkusit něco, co by tady šlo. Nemá smysl paralyzovat se tím, že něco nejde. Lepší je zvolit to, co by jít mohlo. Pak se mohou stát i věci, které se zdály nemožné.