Hobra je naše srdeční záležitost

Michaela Plchová, foto archiv V. Školníka

Středa, 10. května 2023

Sdílet na:

O důležitých milnících v historii firmy, rodinném podnikání, stabilitě v nejistých dobách a potřebě podporovat rozvoj regionu jsme hovořili s Vojtěchem Školníkem, ředitelem společnosti HOBRA Školník.

Když se řekne „hobra“, představí si většina lidí dřevovláknitou desku. Ty se zde však už od 50. let nevyrábějí, je to tak?

Je to tak – název připomíná dřevovláknitou desku nebo nástěnku, protože Hobra se také používala často jako nástěnka třeba ve školách. Dřevovláknité desky se tu ale již poměrně dlouho nevyrábějí, i když s nimi to všechno začalo. Dnes vyrábíme vysokoteplotní izolace, v nichž se využívají keramická a minerální vlákna a našimi hlavními výrobky jsou hloubkové filtrační desky, jejichž hlavní surovinou je buničina nebo nepřesně celulóza. Původní dřevovláknitá deska byla do značné míry stavební izolací a v posledních letech se opět objevují jak výrobci, tak projektanti, kteří tyto druhy izolací používají. Naše stroje už jsou ovšem vyladěny na jiné typy výrobků. Zajímavé je, že se nám čas od času někdo ozve – například najde někde na půdě starou desku s etiketou Hobry – a ptá se na využití. To je příjemné.

Vaše společnost HOBRA má vůbec poměrně zajímavou a dlouhou historii. Jaké jsou ty hlavní milníky až po současnost?

Firma byla založena v roce 1930. O rok dříve se krajem přehnala velká vichřice a v klášteře vymysleli zpracování dřevního odpadu do dřevovláknitých desek. Založili závod a posléze ho prodali německým podnikatelům, kteří firmu dále rozvíjeli pod názvem „Holzfaserplattenwerk Braunau“ zkráceně HOBRA. Desky se zde vyráběly do 50. let a poté se přešlo na výrobu filtračních desek, dnes s využitím materiálů jako je buničina a křemelina a na izolační materiály dnes vyráběné z minerálních a keramických vláken. Tato změna sortimentu byla důležitá. Zde je třeba zmínit využití azbestu, který byl skvělým izolantem a perfektním filtračním médiem a který byl tehdy hlavní surovinou pro oba druhy výrobků. Proto zde dodnes máme tak rozdílné výrobky – oba spojoval právě azbest. Využíval se až do roku 1986, kdy bylo jeho používání zakázáno. Poté se přešlo na výše uvedené suroviny.

Po válce byla firma přičleněna k různým státním podnikům, ale výrobky se dál vyráběly. A po revoluci v roce 1989 firmu privatizoval holding Vertex. Pro nás je důležitým milníkem rok 1998, kdy jsme se jako rodina rozhodli továrnu koupit. Od té doby se píše „novodobá“ historie, kterou prožívám i já sám.

Určitým milníkem bylo založení naší dceřiné obchodní společnosti v Německu. Německo je obecně jedním z největších trhů na světě, což v případě filtračních desek platí dvojnásob a je takříkajíc za humny.

Velmi zásadním milníkem pro nás bylo vykoupení švýcarského podílu zpět do našich rukou v roce 2020. Švýcarští partneři vstoupili majetkově do Hobry v roce 1998 a je třeba říct, že spolupráce byla velmi přínosná a výhodná pro obě strany. Postupně se však ukázalo, že není úplně jednoduchá, pohledy na další vývoj se začaly rozcházet. Vykoupení jejich podílu bylo velmi složitou transakcí a do určité míry neobvyklým krokem. Je běžnější, že se společnosti dostávají spíše do rukou zahraničních partnerů než opačně. My jsme však chtěli firmu vrátit zpět do rodinných rukou a byli jsme přesvědčeni, že jsme schopni ji nadále vést dobrým směrem. Věřili jsme a věříme výrobkům a týmu, který v Hobře máme.

Jak jste se ke koupi továrny vlastně dostali?

To je poměrně zajímavá historie. Náš otec po revoluci založil malou obchodní firmu a postupem doby získával kontakty. Jednou ho jeden německý partner požádal o sehnání filtrační desek, protože se dozvěděl, že se někde v Česku vyrábějí. Otec tehdy vypátral továrnu v Broumově, tou dobou byla ve vlastnictví holdingu Vertex. Otec tedy začal s filtračními deskami obchodovat a prodávat je do Německa k dalšímu exportu. Dařilo se mu, obchod se pěkně rozvíjel. Když pak jednou přijel do Broumova, zjistil, že Vertex se chystá továrnu prodat. Po dlouhých rodinných diskusích se rodina rozhodla továrnu koupit. Otec měl tehdy zkušenosti s podnikáním a bratr s přípravou podnikatelských plánů. Největším problémem bylo získat úvěr, ale nakonec se to shodou všech možných okolností podařilo. To byla práce otce a bratra, mají v tomto můj velký obdiv. Já jsem o všem věděl, hodně jsme o tom doma mluvili, ale jako student jsem to sledoval tak trochu zpovzdálí.

Bylo Vám od počátku jasné, že se přidáte k rodinnému byznysu? Jaké byly Vaše plány?

To tedy jasné vůbec nebylo (smích). Tehdy jsem studoval Vyšší odbornou zdravotnickou školu a plánoval jsem být zdravotnickým záchranářem. Vždycky jsem trochu tíhnul k medicíně a vůbec jsem nepředpokládal, že bych se mohl zapojit do rodinného podnikání. Školu jsem dodělal, jsem záchranář, ale profesionálně nepraktikující (smích). Nakonec jsem se po diskusi s tatínkem zapojil do jeho pražské obchodní firmy, při zaměstnání vystudoval vysokou školu, a vlastně to fungovalo docela dobře. Zpětně jsem za to rozhodnutí rád.

Po nějaké době mi táta s bratrem nabídli pozici vedení marketingu a prodeje v Hobře. Byla to první opravdu velká výzva v mém životě. Bydlel jsem v Praze, měl jsem před svatbou, ale věřil jsem, že bych to mohl zvládnout, a to i na dálku, o stěhování jsem tehdy ještě neuvažoval. Začal jsem tedy cestovat za zákazníky po celém světě a dojíždět také do Broumova. Toto období trvalo asi 6 let, pak už to začalo být v rámci mé rodiny poměrně náročné, a nakonec jsme se s manželkou dohodli, že se přestěhujeme do Broumova. Další skvělé rozhodnutí.

Jaká jsou specifika rodinného podnikání?

Musím říct, že je to vcelku „zajímavé“. Je třeba naučit se hledat cesty, jak udržet role v rámci pracovních pozic a zároveň zůstat rodina, nevstupovat si vzájemně do daných agend, nemíchat rodinu a firmu anebo jen trochu. V malé míře se tomu člověk stejně nevyhne. Řekl bych, že nám to funguje.

Váš bratr odešel z ředitelské pozice loni a na jeho místo jste nastoupil Vy, je to tak?

Ano, nastoupil jsem do pozice ředitele 1. dubna loňského roku. O této změně jsme mluvili už možná několik let předtím a já se na ni snažil postupně připravovat. Je to vlastně dalším důležitým milníkem v historii firmy. Pro mě osobně je to určitě velmi zásadní, stejně jako pro celou rodinu, Hobra je naše srdeční záležitost. Je pro mě výzva, abych udržel započatou linii – a je třeba říct, že od našeho příchodu až doteď jde vývoj ve firmě pozitivním směrem. Samozřejmě, že zde byly různé problémy – můžu zmínit třeba první krize v letech 2008 a 2009, kdy to bylo složité. Podíváme-li se však z určitého nadhledu, je celek veskrze pozitivní.

Když hovoříte o pozitivním vývoji, jak stabilitu společnosti ovlivnilo několik náročných posledních let: pandemie, válka na Ukrajině, významné zdražení energií a další? Zakolísali jste, nebo jste tak stabilní, že to firmu nijak nepoznamenalo?

Pandemie covidu-19 je bezprecedentní záležitost, tu jsme pocítili všichni. Co se týče obratu, šlo o asi 15 procent, což není něco, co by nás mělo ohrozit. Částečně je to dáno naším sortimentem. Například izolace určené pro investiční projekty mohou být krizemi ovlivněné hodně, ale filtrační výrobky jsou určené zejména pro potravinářství. Můžeme říct, že v potravinářství krize sice probíhají, ale jsou mělčí. V době covidu nám pomohlo, že dodáváme desky do sítě rychlých občerstvení, které svůj provoz během pandemie nikdy úplně nezastavily.

Nyní je situace poněkud výraznější. Řekl bych, že válka na Ukrajině a s ní související energetická krize ovlivňuje celý svět, nejvíce však Evropu, zvyšuje nejistotu. Ovlivňuje například ceny dopravy, což je pro nás důležité. Obchodujeme v podstatě s celým světem a globální vlivy na nás prostě působí.

V rámci probíhající recese považuji za nejobtížnější zvládnutí obrovského růstu nákladů a také komplikované odhadování budoucího vývoje a následné obtížné plánování. Věci se mění hrozně rychle, skáčou ceny energií, dopravy i surovin, je zde inflace. Firma musí na všechno reagovat. Dříve jsme například plánovaně zvyšovali ceny našich výrobků jednou třeba i za několik let, nyní je musíme zvýšit několikrát za rok. Na to nebyl nikdo zvyklý a v tom spočívá velká nejistota. Řešíme otázky typu, kam až nás trh pustí a v jaké situaci jsou naši konkurenti. V rámci republiky jsme na tom všichni v zásadě stejně, musíme si s tím poradit. Ale v rámci Evropy a světa už ne. Myslím, že české firmy obecně ztratily část své konkurenceschopnosti, včetně nás. Nyní bude velkým úkolem na ní pracovat prostřednictvím zvyšování efektivity výroby i procesů, míry automatizace, inovacemi a podobně.

Jaké je postavení HOBRY Školník ve světovém obchodu, s kolika zeměmi obchodujete?

Jak už jsem zmínil, HOBRA je dnes již globální firma. Obchodujeme v Severní Americe, Jižní Americe, celé Evropě – nejsilněji ve střední, východní a čím dál více i v západní Evropě. Dále v postsovětských zemích, v Asii, Indii, částečně Africe. Když mluvím o filtraci, což je pro nás zásadní obor, tak máme zákazníky po celém světě. Filtrační desky a produkty s nimi spojené tvoří více než 80 procent našeho obratu. V oboru izolací se soustředíme více na střední Evropu – Česko, Slovensko, okolní země, Polsko, Rakousko a Německo.

Společnost HOBRA Školník je jedním z hlavních sponzorů nejrůznějších akcí v regionu. Máte nějaká kritéria pro akce, které chcete podpořit?

Je pro nás důležité, aby region žil a vzkvétal. Pragmaticky řečeno, není to jen o podpoře pozitivních a prospěšných akcí, ale chceme také, aby se zde dobře žilo našim zaměstnancům a region přitahoval další zajímavé lidi. Z našeho pohledu je důležité pracovat na tom, aby se Broumovsko stávalo přitažlivým regionem. Podporujeme tedy sport, kulturu a další aktivity. Když někdo přijde s žádostí o podporu na nějaký smysluplný projekt, většinou ho podpoříme. Firmy by měly vnímat, kde leží a co se v kraji děje. Přijde nám to důležité.

Jaký je Váš názor na Broumovsko coby „sociálně a hospodářsky ohrožený region“?

Přečetl jsem si článek ze Seznamu Zprávy o tom, že je Broumovsko „jeden velký důchoďák“ a přišel mi dost vytržený z kontextu. Vyznění článku podle mě neodpovídá tomu, co se zde děje a jak to vnímá většina lidí, které znám. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že jsme v odlehlém regionu, který má svoje problémy. To onen článek řekl, ale vůbec nehleděl na to, co se v regionu dělá pro to, aby se predikovaný vývoj změnil a že je zde poměrně velká skupina lidí, která se negativní prognózy snaží změnit. Ale i z takového pohledu je třeba se poučit, vnímat, jak to vidí ostatní – ať už v kraji nebo mimo něj.

Na co narážíte Vy osobně na Broumovsku jako na hlavní problém a co byste vyzdvihl jako pozitiva?

Pozitiva jsou jasná – klid, příroda, kultura, možnost aktivního zapojení, zajímaví a příjemní lidé. Problémy – nedostatek služeb ve srovnání s velkoměstem. Velkoměsto bude ale vždy jiné, a to je vlastně dobře. Dopravní dostupnost tu sice není ideální, ale za poslední roky se zlepšila, o tom není pochyb. Dostupnost lékařské péče – zde je třeba hledat způsoby, jak to změnit.

Otázka na závěr – co Vás osobně nejvíc těší?

Hodně jsme mluvili o firmě, v tomto ohledu mě těší, že firma relativně dobře funguje a těší mě kolegové, s nimiž je skvělá spolupráce. Velmi mi pomohli při změně mojí role. V první řadě mě však těší moje rodina, děti, manželka a její podpora. Ta je nezměrná. Těší mě také, že se ve volných chvílích mohu věnovat astronomii, která je mým velkým a dlouhodobým koníčkem. Na Broumovsku jsou dobré podmínky pro pozorování, v mém případě hlavně proměnných, hvězd. A těší mě jízda na horském kole, té se po dvacetileté odmlce nevěnuji sice moc dlouho, ale o to více si ji u nás v kraji užívám.